Dnešek byl pro naše setří štěně dnem plným bolesti a slziček. Nejdřív se s Jessy nepohodli o pamlsek a ta ho kousla do tlamičky. Kapička krve ukápla, ale prokousnuté to nemá. Ani moc neplakal. Mám dojem, že víc brečí u hloupostí, ale když se mu vážně stane něco takového, tak se k tomu staví jako chlap. Zranění tedy přežil a po několika odměnách byl jako dřív. Jenom kolem jezevčice teď chodí obloukem.
Druhé zranění přišlo po pár hodinách. Vzali jsme oba psíky k řece - vykoupat - a Artík dostal asi žihadlo od včely nebo vosy. Pacička ho bolela a on plakal a kulhal. Musela jsem ho půlku cesty domů nést. Problém je, že má už aspoň 9 kilo a byl pekelně těžký. Zpátky na zahradě se zase otrkal a běhal jako by nic. Jen teď večer to má trochu nateklé, tak snad to do rána splaskne. Pojedeme k tetě poznávat nové pejsky. A tetu on má tuze rád - vozí mu totiž plyšáky na hraní...
Vzala jsem do útoku mamčin foťák. Nastřádala si tam spoustu fotek, o které se musím podělit se světem. Dalo to spoustu třídění, protože rozklepaných fotek z růžového foťáčku byla většina. Ale některé předčí i moje fotky, a to je co říct.
Tady ta fotka je ze chvíle, kdy ještě maličký Artík pochopil, že na lince se chystá jídlo a že když bude hodně smutně koukat, možná mi sem tam něco upadne.
Artyho oblíbená stolička, na kterou se snaží vyškrábat od chvíle, co ho máme.
Jedna z Artyho mazlivých nálad, nechá se muchlovat ve všech polohách a náležitě si to užívá.
Jedna s maminkou - vteřinu před pořízením se snažil sežrat jí vlasy.
Jak jsme cvičili a trénovali
Kdo má delší jazyk než já?
Uáááá - Netopýří pes!
Roztomilost sama
Tady je Artík se svou oblíbenkyní. Mamčinou paní vedoucí, která, jako velká milovnice psů, přijela pomazlit Artyho a dokonce mu dovezla hračky a mlsíky. S gumovou myškou nám píská denně a doufáme, že se jednou seznámí s Ájou, jorkšírkou paní vedoucí.
Žádné komentáře:
Okomentovat