Krásné Vánoce

Přejeme společně s Artíkem a Dixym (a jeho páníkem Jirkou) krásné Vánoce a šťastný Nový rok Vám všem. Zažili jsme společně spoustu nádherných chvil a snad nás toho ještě spousta čeká.

Jinak stromeček nechává Artushe chladným. Kouličky ho nezajímají, větvičky by jedl, ale má to zakázané, takže ho okázale ignoruje. Maximálně si na něj štěkne, když oblíbený míček zajede pod něj. Nenamáhá se pod něj lézt. Zkusil to jednou, omotal se zlatým řetězem a poté, co dostal vyhubováno už prostě jen čeká, až zatoulanou hračku vyhrabeme a odevzdáme do psí tlamičky.

Výcvik

Poslední dobou se u nás moc novinek nestalo. Pár rozkousaných cenných věcí už neberu jako novinky ale jako denní záležitosti.
Ve středu jsem se s Artíkem asi hodinu musela motat po centru Brna a jak tam na něj bylo tolik bových vjemů, tak tahal jako blázen a mě úplně ignoroval. Měla jsem spálené ruce od vodítka, takže takhle by to dál nešlo.
Konzultovala jsem s chovatelem a ten doporučil řetízkový stahovací obojek. Dneska jsme ho ukradli Dixymu a dějí se zázraky. Arty chodí jako beránek, ale stále je veselý. Takže si určitě pořídíme vlastní.
Jinak jsme začali cvičit sedni- k noze a bojujeme s tím ::-)

V poli se Safi a Andym aneb pokus o kontakt se zvěří

Minulou neděli, 24. 11. 2013, jsme vyrazili s Artíkem vlakem na výlet za naším chovatelem panem Šedou, který nás vzal na výlet za chovatelkou jeho psů, paní Kocúrovou. Cesta byla dlouhá, ale pan průvodčí nás nechal bez košíku, takže únosná. Arty dokonce zapózoval pro své čtenáře.

Přijeli jsme do pole a hned pustili Artíka k Safince paní Kocúrové a Andymu pana Šedy. Tahle trojka se tak dlouho hledala, až se našla. Hned si padli do oka a byli z nich kamarádi. Proháněli se po poli a na Artushovi bylo vidět, jak obrovkou radost má z toho, že se konečně může vyběhat se stejnými psíky jako je on sám. Celkem svým starším příbuzným stačit a nikdo si z něj nedělal hračku, jako to dělá Dixy. Takže si to velmi užil.

 Po dovádění přišlo na řadu focení a pózování... Artík je celebrita, takže je zvyklý. Prostě je nejkrásnější, o tom není sporu :-)

Po zábavě přišla práce. Safi s Andym něco vycítili a krásně vystavili. Jen Artík celou tu věc úplně nepochopil a nadšeně běhal kolem téhle dvojky dokola a nějaké pachy ho nemohly vykolejit. Takže zatímco zkušenější černobílá dvojka postupovala zkušeně vpřed a ukazovala na bažanta, Artush se nechytal a běhal a běhal jako blázen.

Nakonec přecejen Andy došel až k bažantovi a Artík mu pomáhal s vyplašením. Tak alespoň si k bažantovi čichnul. Třeba v sobě nějakého loveckého ducha ještě objeví.

* pozn. Za neodborný popis loveckého výkonu Safinky a Andyho se majitelům i čtenářům omlouvám - my to natrénujeme :)

Sněží - první sníh

Artikův první sníh = zmateně si pozoruje tlapičky, zvedá je, jak ho to studí, a následně chytá sněhové vločky rovnou do tlamičky.

Zděděný pelíšek a spací fotky

Artík se v nově zděděném pelíšku moc dlouho neohřál. Ne snad proto, že mu byl tak trochu malý, ale proto, že ho prostě a jednoduše během pár dní zklikvidoval. S velikostí problém neměl, on se vejde všude. A kdybyste viděli, kolik poloh tam zvládl vystřídat! Jen škoda, že jsem u sebe pokaždé neměla foťák. Tak aspoň dvě fotečky na ochutnání.
Jinak k poslednímu vážení - máme přes 23 kg.

Slintající štěně zdraví z lesa

Dnes je Artík opravdu poslušný, tak ho musím veřejně pochválit. Snad to nezakřiknu. Přidávám pár fotek z výcviku:

 "Sedni!"

 

 Jedna v egyptském stylu

Trénujeme down

 

 

 Čekáme na pamlsek

 Ke mně

  Hrátky za odměnu  - létáme

 Výš a výš

Čím starší, tím chytřejší...

...a taky zlobivější. Ale i citlivější. Jen co najdu trochu času, vytvořím další článek plný Artíkových lotrovin.

No jen se zasmějte cizímu neštěstí: odjela jsem z konference, abych ho vyvenčila a nemusela z afterparty tak brzo... Doma dráty od netu okousany na kov. VÝPRASK. Šli jsme na procházku, pustila jsem ho na volno jelikož byl hodný. A v tu ránu byl v tahu a dole u silnice našel kost. 15 minut nahánění. VÝPRASK. Pak jsem ho jen na vteřinu pustila,aby věděl, že když přijde tak ho zas pustím a on zase pláchnul. Málem se z něj štěkotem zalkl jeden vořech babky, která se vzápětí málem zadusila štěkotem na mě. Viděla že se ho snažim chytit a stejně hrozila, že je jí fuk jestli ho něco zajede a šla s vořechem co nejblíž k silnici. Když už jsem ho málem zase měla, tak spatřil boxera, vykašlal se na vořecha a zkoušel mé nervy dál. Boxera venčila vetchá stařenka. Takže vzrůšo + další kázání. Nakonec jsem ho chytla, následoval poslední výprask a já si šla uklidňovat nervy. Takhle utekl poprvé. Normálně celkem poslouchá... 

Tak si to shrneme - další status mého utrpení se psy. Ano se PSY, protože mám teď na starost i Dixyho. Takže po příchodu neječím jen na jednoho, ale hned na oba. Jeden likviduje botník i s botama, co tam vůbec nebyly,ztratil hračky, co tam naopak byly a už nejsou, a zase se počůral po děsně dlouhé době (ano, jde o Artíka), druhý seškrábal zeď do tmavě šeda - na zemi máme teď pláž z bílého prachu -, rozškubal si pelech (Artík zvládl ten svůj roztrhat dva dny zpátky) a cucky z toho pelechu jsou všude po pokoji a dokonce dokázal najít mou ponožku a podrobit ji svým zubům (samozřejmě Dixy)... Oba jsou teď jak andílci - Artík na pelíšku, Dixy pod stolem a vrhají na mě kajícné pohledy. Tak a teď, kdo zlobil víc? Můžete se smát, brečet a nebo mi donést čokoládu na nervy.

 

Loudění

Tak kterému z nich se hůře odolává v disciplíně psího pohledu?

Ranní pozdrav

Přejeme krásné ráno z pole :-)

 

Poslední dvě fotky jsou z večera, když jsem dostala chuť na něco dobrého a psíci byli toho názoru, že se musím podělit.

 

Godzilla

Dlouho jsem nepsala. Naše likvidátorské zlatíčko mi dalo pořádně zabrat. Sečtu-li to rychle, tak jsme chudší o jedny kabely, lino na chodbě a povlak na polštář. Jirka proto začal Artushovi říkat Godzillo. Všechno sežere a zničí, a zůstane jen spoušť.
Taky už několikrát utekl za srnkama, takže možná přecejen v sobě objevuje skryté lovecké pudy. Štěstí v neštěstí je, že neutíká, když je venku se mnou. Jestli jde o náhodu nevím.
Srhnu ještě rychle zajímavosti, co mě napadá, že se udály:
- Včera se vyválel v čemsi neidentifikovatelném a za smrad, co se z něj poté linul by se ani tchoř nemusel stydět - takže náběh do vany a mám zase čisté štěňátko.
- Přijela za mnou kamarádka Very z Anglie a přivezla mu tu největší buvolí kost, co sehnala. Byla tak veliká, že náš mladík nějakou dobu ani nepochopil, že by to mohlo být k jídlu a okázale dárek ignoroval. Teď už má ale ohlodané konce a boj s obří kostí začal. Uvidíme, za jak dlouho ji zdolá.
- Dělá mi radost, jak poslouchá. Občas si sice hraje na hluchého, ale jinak procházky zatím nejsou utrpením. Aportuje klacky se 100% úspěšností, nemizí z dohledu a ohlíží se po mně, jestli jdu za ním. Dokonce zastavuje na rozcestích, abych mu ukázala směr, kterým půjdeme.

 Společně venčení a motání vodítek

Velké objevy velkých psů

 

 

Hádka o hračku - Artíka - mezi Dixym a Richiem

Artush - the explorer

Létající Dixík 

 Kamarád Richie

  Psí porada - jak efektivně vyhrabat jámu, než si pánečkové a panička všimnou, že děláme něco, co nesmíme.