Máme za sebou první společný den. Artush se ukázal být velmi odvážným, hladovým a hlasitým štěnětem.
Procházky se zatím nedají moc nazvat procházkami - motáme se okolo domu s Artíkem po nohama a snažíme se jeden druhého nezašlápnout. Ale zatím mám jistotu, že jsem schopná ho dohonit, kdyby něco. Schválně jak dlouho nám to vydrží. Dnes Art poprvé potkal naši sousedku - Irského červenobílého setra - Lásku. O tom, jestli z nich budou kamarádi, asi rozhodne až čas. Protože zatím byla půlroční Láska na naše miminko moc velkým soustem a bál se jí. Utíkal domů. Snad až ji doroste, tak jí to vrátí i s úrokama.
Podařilo se mi potvrdit názor našeho chovatele p. Šedy - setři jsou velmi společenští. Artush je všude u nás. Spí raději na studené zemi nebo na tom nejvíc nepohodlném místě, hlavně když je to do vzdálenosti do metru od místa, kde se nacházíme. Třeba právě teď spí u mě pod stolem a tiskne se ke studené stěně. Je zvyklý spát venku, tak mu je u nás asi teplo.
Měli jsme přichystanou spoustu hraček, ale nejvíc se náš černobílý člen rodiny umí vyblbnout s kartonovými krabicemi. Momentálně taky jedno ožírá.
Mé představy o hladovém štěňátku se naplnily. Artush spořádá celou misku a ještě vymetá, co by kde zblajznul. Překvapivě ho nejvíc okouzlily mamčiny kytky v květináči. Když jsme před pár dny připravovaly byt na příchod psiska, tvrdila mi mamka, že kytek si ani nevšimne. Teď je z bezpečnostních důvodů polovina odstěhovaná v ložnici a zbytek je obložen, aby se k nim Artík nedostal. Ta hlína je totiž nepochybně skvělá.
A už jsem u spinkání. Večer Art usnul u mamky v náručí, takže jsme ho přenesly do pelíšku a rychle se zdekovali spát, pro jistotu. Ještě, že jsme to udělali. Náš prcek se probudil v půl jedenácté a hodinu nás k sobě volal. Kňučel a vrčel, dokonce si občas štěknul. Ale vytrvali jsme. Ve čtyři ráno to už bylo horší. Šla jsem s ním pro jistotu ven, ale potom ho ne a ne uspat. Zvuky, které vydával se jen těžko dají popsat a celá rodina byla vzhůru. Naštěstí ho to po pár desítkách minut přešlo a vysílením usnul. Tak snad dnešní noc bude klidnější.
Dnes zažil Artush mnoho věcí poprvé. Zkusili jsme na chvilku dát obojek - ale nelíbilo se mu to a stále se snažil ho sundat, ani venek ho nerozptýlil. Tak jsme ho zatím netrápili a sundali jej. Stejně tak jsme zkoušeli česat to jeho chmýří, aby si zvykl na kartáč, a ještě jsme začali zkoušet první povely. Pro začátek přivolání a povel SEDNI. No a hlavně se snažíme ho naučit na jméno - výsledky zatím nulové, ale ještě máme spoustu času.
Žádné komentáře:
Okomentovat