Vždycky jsem vedle sebe ve svých představách viděla setra. Ovšem bílý nebyl ani náhodou. Pokaždé šlo o rezavého / mahagonového ira. Vášeň trvala a trvá dosud, jen jejich divokost mě trochu děsí a dokud nebudu žít ve velkém domě s obří zahradou, tak si o něm asi nechám jen zdát. Samozřejmě je to pes od psa. Záleží na povaze.
Druhým okouzlením jsem si prošla s gordonsetrem. Jak podotkl můj bratr - všichni moji psí plyšáci, kteří již pěkných pár let leží ve skříni mají černou barvu s pálením. Jako malou mě totiž uchvátila kniha Alan a já a já od té doby nedala jinak, než že chci rotvajlera. Chci ho stále, jenom se obávám, že ten by už byl nad mé síly. Nemít jistotu, že za týden už budu mít doma Artuše, čekala bych na narození gordoních štěňátek.
Jak jsem se tedy dostala k angličanovi? Přidala jsem se do facebookové skupiny Irský setr a napsal mi chovatel jejich anglických setrů. Poradil, pomohl mi a seznámil mě se svou láskou k bílo-tečkovaným setrům. Měli jsme rozdílné názory na to, co je hezké a co je lepší, ale víceméně téma setrů bylo společné a vydrželo dlouho. Přišlo první setkání na výstavě v Lanškrouně. Poprvé jsem uviděla angličana pana Šedy Golda na živo - a byl krásný. Jak jinak. První nahlodnutí přišlo.
Latin Lover High Dreamer In Gold
Druhé následovalo, když jsme se 16. června jeli nezávazně podívat na štěňátka. Chtěli jsme se jen mrknout na malé bílé kuličky a trochu je pomuchlat. Skončilo to tak, že jsme odjížděli s hlavou plnou jednoho štěněte. Prcka s tmavě tečkovanou hlavou, který byl všude první, hrnul se ke mně a nechal se mazlit a chovat a celkově byl neuvěřitelně přítulný.
Artush je ten nejspodnější
Nešlo jinak. Musel být náš. Začalo plánování, řešení, zjišťování, vysvětlování. A pro trochu adrenalinu mi pan Šeda dal motivaci - buď udělám přijímačky na navazující magisterské studium nebo mi psa pošle do Španělska. Po tomto to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem zkoušky udělala.
Nejlepší pocit poslední doby byl, když jsem věděla, že to úchvatné štěně opravdu bude moje a vyroste z něj ještě úchvatnější pes právě po mém boku.
Maličký Artushek
Poznámka na závěr
- 16. 6. 2013 jsem poprvé zkoušela vystavit psa a takhle to dopadlo
Já s Goldíkem - za dva roky porovnáme s Artym - kdo bude větší frajer :D (každopádně ho asi špatně držím, proto se omlouvám předem, že mu kazím fotku)
