Godzilla

Dlouho jsem nepsala. Naše likvidátorské zlatíčko mi dalo pořádně zabrat. Sečtu-li to rychle, tak jsme chudší o jedny kabely, lino na chodbě a povlak na polštář. Jirka proto začal Artushovi říkat Godzillo. Všechno sežere a zničí, a zůstane jen spoušť.
Taky už několikrát utekl za srnkama, takže možná přecejen v sobě objevuje skryté lovecké pudy. Štěstí v neštěstí je, že neutíká, když je venku se mnou. Jestli jde o náhodu nevím.
Srhnu ještě rychle zajímavosti, co mě napadá, že se udály:
- Včera se vyválel v čemsi neidentifikovatelném a za smrad, co se z něj poté linul by se ani tchoř nemusel stydět - takže náběh do vany a mám zase čisté štěňátko.
- Přijela za mnou kamarádka Very z Anglie a přivezla mu tu největší buvolí kost, co sehnala. Byla tak veliká, že náš mladík nějakou dobu ani nepochopil, že by to mohlo být k jídlu a okázale dárek ignoroval. Teď už má ale ohlodané konce a boj s obří kostí začal. Uvidíme, za jak dlouho ji zdolá.
- Dělá mi radost, jak poslouchá. Občas si sice hraje na hluchého, ale jinak procházky zatím nejsou utrpením. Aportuje klacky se 100% úspěšností, nemizí z dohledu a ohlíží se po mně, jestli jdu za ním. Dokonce zastavuje na rozcestích, abych mu ukázala směr, kterým půjdeme.

 Společně venčení a motání vodítek

Velké objevy velkých psů

 

 

Hádka o hračku - Artíka - mezi Dixym a Richiem

Artush - the explorer

Létající Dixík 

 Kamarád Richie

  Psí porada - jak efektivně vyhrabat jámu, než si pánečkové a panička všimnou, že děláme něco, co nesmíme.

Akce s Káťou

Artíka mi občas chodí venčit kamarádka Katka, jak jsem se již zmiňovala. Pořídila pár skvělých fotek, tak se o ně s Vámi chci podělit. Tady jsou:

Pochoood

Tak jsme zkusmo vyrazili na improvizovaný pochod Přes tři hrady. Čtyři lidé a dva psi. Nevím kdo byl z těch dvaceti kilásků utahanější. Každopádně máme za sebou nádherný den strávený v litickém údolí. Arty prvně v životě viděl ovce a Dixy si užil nahánění kobyly s hříbětem. Ještě, že byla tam flegmatická. Už jsem ho viděla pod kopyty.
Jinak jsem ho dnes vážila a stále jsme na 20 kilech. Tak snad je to tam dobře. Vychrtlý mi nepřipadá. A taky mám super historku se srnkou. Ale to až příště. ;-)

Ovečkyyy

 

 Snažili jsme se o nějakou kloudnou fotku ve 4 - moc se to nedalo

 Touha po hraní byla silnější

 Tady Artík pro změnu pozoroval koně

  No a tady si na něj hrál - aneb cval v praxi

Způsobné štěně na cvičáku

Poslední souhrn novinek je tu a s ním i závěrečná série fotek, které jsem nestihla nahrát. Jde o takový mix všeho možného.

Takhle pěkně Arty spinká po cestě z Brna, kdy nás vozí kamarádi Péťa a Kuba. Tímto jim moc děkujeme za poskytnutí možnosti cestovat takhle pohodlně. Arty jako by chápal, že musí hezky spinkat, málo slintat a neprohánět se po autě - je to šikulka.

  

Další dvě fotky jsou z cesty na výstavu v Litoměřicích. Artík a Macaréna. Jsou to přibližně stejně stará štěňata a moc se k sobě mají. I když si Maky trochu udržovala odstup a jako správná dáma našeho mladíka od své klece nejdřív odháněla.

A nyní již samotný cvičák! Koná se každou neděli dopoledne v sousedním městě Česká Třebová. Jeli jsme tam společně s Jirkou a Dixym. A na to, že to byla naše premiéra, jsme si vedli celkem dobře. Trénovali jsme chůzi u nohy, otočky pravá a levá (to je víc cvičení pro mě, než pro psa, protože si stále pletu strany), potom vypuštění psa a následné přivolání. To bylo veselé, protože Arty vůbec nepochopil, že dostal volno a pletl se mi pod nohama. Přivolávala jsem ho asi z pěti metrů a přišel úplně v pohodě a hnedka. To se jen tak nestává. Pak se štěkalo na povel, házel aport, potom pan cvičitel psíkům nabízel hovězí na víně. Artíkovi by mohl nabídnout klidně starý rohlík - výsledek by byl stejný - chtěl by ho sežrat. Jenže tady šlo o to, aby si nebral od cizích - aby ho někdo neotrávil. Pak jsme se přivázali a odešli a opět jim bylo nabídnuto masíčko. Opět stejný výsledek. Ten hladovec by mě vyměnil za cokoli. Taky jsme zkoušeli odložení. Docela to šlo. Chodili jsme kolem sebe, psíci se očichávali. Víc si asi nevzpomenu. Nakonec se cvičila obrana, ale ta nás moc nezajímá a učit ji Artyho nechci, takže jsme se jenom dívali. Tady ale velkou pochvalu zaslouží Dixy, který byť velký pes, má problém se svým strachem. Pomalu jej ale překonává a už začíná trošičku bránit. Neschovává se páníkovi pod nohy a cení zubiska. Jirka byl nadšený, tak snad se to bude i nadále zlepšovat.

Pozn. byla jsem vděčná za své gumáky. V botaskách bych v mokré trávě nepřežila ani minutu, takže na to, že jsem si je vzala víceméně omylem, díky moc za ten omyl.

Taky jsme se tu setkali s naším kamarádem Brunem, (na fotce úplně vlevo), kterého cvičí náš lidský kamarád Pavel. Bruno patří mezi moc ukecané psy, celou dobu výcviku měl nějaké připomínky.

Arty při obraně s ledovým klidem pozoroval Dixyho.

Takhle vystavujeme ve snu - kéž by to šlo stejně i ve skutečnosti. Zatím jde však víceméně o výjimky.

Krása podzimu nás zastihuje každý den, takže jsme vyrazili ven, udělat nějaké ty fotky. Myslím, že se celkem povedly. Arty ochotně pózoval. Měl nové vodítko, tak se chtěl předvést. Máme asi 2,5 metru dlouhé přepínací vodítko. Je černé, pevné a jsem z něho úplně unešená. Ještě mám vyhlídnuté obyčejné krátké, kulaté, limetkově zelené u nás ve zverimexu. Úplně ho nepotřebuju, ale prostě jsem se do něho zamilovala.

Artush v pracovním procesu

Velký pes toho sežere fakt hodně a to vezměte v úvahu ještě fakt, jaký je Artush jedlík. Popelnice na nožičkách. A to samozřejmě něco stojí. Takže včera jsem doznala, že nastal čas, aby se na vydělávání peněz prcek začal taky nějak podílet.
Nejdřív jsme skládali letáky do sebe. Po pravdě řečeno, sama bych to měla rychleji. Ale on tak moc chtěl pomáhat. Nicméně vas musím varovat, pracant je to velmi lenivý. Víc spal než skládal. Jen mě občas po očku kontroloval, semtam se mi proběhl mezi sloupečky letáků, aby otestoval můj postřeh.
Nakonec jsem to i s jeho pomocí zvládla poskládat a šli jsme roznášet. Arty byl v ráji. Tolik pejsků za ploty, před kterými se mohl producírovat. Mně chvíli tekly nervy. Ale nakonec je našli dobré tempo pro nás oba a vážně jsme to roznesli!! Naše nová letáková dvojka se všem moc líbila a tak to možná příště zkusíme znovu.

Podzimní hrátky a návštěva kadeřníka

Buď se neděje nic zajímavého a není o čem psát, nebo se toho na druhou stranu děje hrozně moc. A to je ten případ právě teď. Výstavy, nové pole, kadeřník, cvičák, i roznos letáků. To všechno chci mít sepsané, jenom to prostě nejde tak často, jak bych ráda. Pokusím se tedy alespoň zpětně údaje doplňovat.

První série fotek je z Brna, kdy byl Artík těsně před stříháním. Bylo krásně a tak jsme blbli v poli, trénovali přivolání a já ho nechávala pořádně vyběhat. Kéž by takhle poslouchal celý život / případně ještě lépe. Má tak možnost dostatečně se vyběhat, mé nervy jsou v klidu, stále na něho vidím a na zavolání přijde. Byť se teda občas šourá a zdržuje to, jak to jen jde.

Regional show Litoměřice 2013

Včera, 12. 10., jsme byli v Litoměřicích na krajské výstavě psů. Artushe jsem ráno v kruhu předváděla já, odpoledne potom profi handlerka Jitka Svobodová, které tímto velmi děkuji. Rozdíl je opravdu obrovský. Nicméně, zase tak zlé to asi nebylo, protože Arty opět dostal hodnocení VN1 (tedy to nejlepší co mohl). Posudek se mi už líbí méně, ale to je zřejmě tím, že jsem si zvykla na mnohem delší a nadšenější posudky.

Posudek tedy zní: "Hezky se vyvíjející štěně, pevné úhlení, srst odpovídající věku, dobrý pohyb." A to je celé vážení. Ve srovnání s posudkem z Krajného je to takové chudé. Rozhodčí byla paní Libuše Ubrová a i tak jsme rádi, že nás vůbec ohodnotila. Byla zabalená do několika dek a evidentně jí byla zima. Asi i kvůli tomu se na náš ani neusmála nebo tak něco.

Jinak další údaje k mým statistikám - měli jsme pořadové číslo 237. A tady jsme nedostali ani tu mašličku. (Krajné = medaile, Liberec = mašle, Litoměřice = nic :D)

Na konci v soutěži štěňat tedy vystavovala Artushe Jitka, jak jsem už řekla. Štěstí nám to sice nepřineslo, protože to vyhrál rezavý pudl, ale i tak jsem byla nadšená. Při odchodu z kruhu, kdy jsem už Arta vedla já, protože Jitka se chystala do další soutěže, mě zastavil nějaký pán. Řekl, že nechápe, jak to ten rozhodčí vybírá, že ti nej psi odcházejí. Mrkl na Artushe. "To je nejhezčí štěně výstavy," řekl, "od koho ho máte?" Tak jsem se hrdě hlásila k panu Šedovi a CHS Mandygold, odkud můj brouček pochází. Prostě smůla na rozhodčího. Když jsem se potom dozvěděla, že ten pán byl ředitel výstavy. Takže pochvala dostala ještě větší hodnoty, než měla předtím.

Druhým želízkem ohni byla Macarena, ale v její kategorii to dostal čínský chocholatý psík.

Celkově jsme si výstavu užili, poznali spoustu nových psích i lidských kamarádů a zase nasbírali nějaké ty zkušenosti. Šlo o poslední výstavu roku 2013, které jsme se zúčastnili. Zakončujeme tedy sezónu s krásnými třemi VN1, na což jsme oba velmi hrdí.

Zde je video od Jitky Svobodové, Arty je hned první, užijte si to ;-)

Mandygoďáčci mají 5 měsíců

Tak takhle mi to původně bílé štěndo vyrostlo za tři měsíce u nás doma. Těžko se tomu věří, že ze sedmi kilo má najednou dvacet a z dvaceti cm má padesát.
Přeji Artushovi i všem bráškům a sestřičce z CHS Mandygold mnoho zdraví, sil ke zlobení a pevných nervů pro jejich majitele :)

Pořádný průšvih

Tak si musím postěžovat, jak Artush začal vyvádět. V pondělí jsem přišla asi o hodinu později z práce a mé drahé štěně trůnilo na hromadě nepořádku. Byla převržená ohrádka, která mu brání v cestě k botníku, zvládl si otevřít dveře do ložnice i pokojíčku. Mé zděšení rostlo s dalšími kroky a kdybych nechtěla, abyste měli tu možnost pobavit se nad cizím neštěstím, asi bych vám o tom ani neříkala.

Takže k výčtu škod, které stihl napáchat:

• rozcupovat dva košíky, které byly na poličce za postelí v ložnici
• čokoládové bonbony z těch košíků dotahal do dětského pokoje a sežral na bráchově posteli
• na kousíčky roztrhal mamčin časopis, který už nevím, kde budu shánět
• okousal budík od postele
• jeho zuby nenechaly na pokoji ani žehličku a ožvýkal plastové části
• rozhrabal po celém bytě kytky
• počůral se
• pokadil taky (a to už to opravdu moc dlouho neudělal)
• pelíšek rozraboval tak, že jsme ho museli vyhodit

 Víc mě toho nenapadá, každopádně má Arty velikánský průšvih. Modleme se, aby to byl jeho poslední kousek.

Fotky z akce bohužel nemám, ale dorazily mi od mamky MMSky z doby, kdy jsem byla na víkend pryč se školou. Myslím, že jsou docela tématické :)

Vzhůru přes překážky a ještě výš

28. září se konal Psí den, který pořádal nás kamarád Petr Strákoš (majitel Lary). Rozhodně jsme tam nemohli chybět. Jen co jsme s mírným (pro mě již klasickým) zpožděním dorazili, přihlašovalo se do soutěže v agility. Hlásit jsem se tam nechtěla - nikdy jsme to s Artíkem ani nezkoušeli a ztrapňovat se před celým městem mi nepřišlo jako dobrý nápad.

Nakonec jsme se ale vzájemně vyhecovaly s Fínou Doubravovou, která měla 14letého maltézáčka. Pokud půjde ona a její psík to zvládne, musí to dát Artush taky. Takže než jsem si to stačila rozmyslet, byly jsme obě přihlášené.

Arty očichal pár pejsků a najednou byl čas pro číslo 19, tedy to naše. Bylo to tak rychlé, že jsem nestihla ani znervóznět. Ozvalo se START, Artík vyběhl, přeskočil první překážku. Sice shodil, ale mám dojem, že to bylo špatně postavené, ani se jí nedotkl. Pak přišel tunel, trochu jsem ho do něj soukala a nakonec nám pomohla hvězda agility světa - EVA JINDROVÁ - a Artyho navedla dovnitř. To jsem už čekala na druhém konci a lákala prcka na pamlsky. To jste měli vidět tu rychlost, s jakou se ke mně přiřítil. Pak už jen zbývalo prokličkovat laťkami a skočit poslední překážku. Tam už můj setřík přesně věděl, co se po něm chce a skočil ji s obrovskou rezervou.

Na konec jsme šli na pódium a tam poskytli rozhovor. Měla jsem zmínit největší neplechu, kterou Artík vyvedl. Tak jsem zmínila napůl sežrané a úplně orvané tapety z chodby. A když už byla ta příležitost, vyzvala jsem občany Ústí, aby nám doporučili nějakého myslivce k lovu.

Jen co jsme slezli z pódia, přišli za námi asi tři lidé, kteří doporučovali myslivce, takže to bylo velmi úspěšné. Jeden pán myslivec dokonce byl. Nechtěl si nechat vymluvit, že Artush je pes a ne fena, takže jsem ho při tom nakonec nechala. Každopádně nás zaúkoloval pořídit zajíce a učit Artyho, aby jej aportoval. Tedy zaječí kůži.

Nakonec přišlo vyhlášení - skončili jsme 3. mezi štěňaty. Artík získal balíček pamlsků, který jsem doma neprozřetelně odložila na stůl a on se na něj vrhl. A bylo v něm i fešácké tyrkysové vodítko. Na takové to domácí venčení úplně suprové a setříkovi jde krásně k pleti, takže jsme nadšení.

A teď už salva fotek. Fotografce MIRCE ŠTĚTKOVÉ tímto velmi děkuji za nafocené agility. Máme na to díky ní krásné vzpomínky a vy si můžete přiblížit, jak to vypadalo.

 Artík s Dixym pozorují ostatní soutěžící

 První překážka - je jasně vidět, že Arty to nemohl shodit :)

Artush přejímá vládu nad poli a loukami v Komíně

Čtvrtek jsme víceméně strávili na poli - blbli jsme s hroudami hlíny, Arty aportoval klacky, a loupal kukuřici. Taky se kamarádil s pejsky a poslouchal na slovo. Ideální den. Takže jsem toho využila a trochu fotila. Nechci Vás nudit přírodou, takže ukazuji jen pár fotek. Na ostatních je Arťulík. Užil si toho až až a teď spinká pod stolem jako zabitý. Ještě předtím ze sebe nechal sundat všechno bodláčí a svízel. Já chytrá jsem totiž zapomněla hřebínek doma, takže jsem musela jenom tak rukama. Naštěstí se nechal, tiše seděl, trpěl a čekal, až úpravu srsti dokončím. A to je vše, kochejte se, vážení :)

 Tomuhle všemu náš setřík vládne

Fotkový speciál z výstavy z Liberce

Od Petra Horčičky a jeho paní jsem dostala fotky z výstavy v Liberci (14. 9. 2013). Fotečky jsou úžasné, stejně jako jejich fenka, Artíkova sestřička, Annie. Snad se Vám budou líbit a já ještě jednou děkuji za možnost je tu veřejně publikovat.

 Annie

 Lara, nejlepší mladá fena výstavy, majitele Petra Strákoše

 Sourozenecké pusinky

První dny mezi Brňáky

Cesta do Brna byla dlouhá, ale nakonec jsme v pořádku dorazili. Celou cestu vlakem si Arty žvýkal buvolí kostičku, případně spal. Jednou se mi nenápadně vytrhl a šel se projít uličkou vlaku. Když nic jiného, tak se cestující alespoň podívali, s jakým krasavcem to jedou. Lidé v ulicích města se s námi posléze zastavovali a ptali se na rasu. Někteří opět tipovali křížence dalmatýna a kokra. Kdy tohle skončí? :D
Na privátě se Artymu líbilo. Všechno hned prošmějdil a ulehl k dlouhému spánku. Dnešní dopoledne zvládl v klidu. Teď večer, když jsem odcházela na hodinu Psychologie v informatice, brečel maličký Artíček tak hlasitě, že ho bylo slyšet až na zastávce. Navíc mu k tomu notoval pes ze sousedního bytu. Tak snad mi tam vzteky neudělá z bytu kůlničku na dříví. Protože je mi jasné, že jsem si dovolila vážně hodně, takhle ho opustit.

          * Aktualizace po příchodu domů - byl úplně v klidu. Nadšeně mě vítal, nic neprovedl. Teď mi sedí u postele a hlasitě žvýká zbytek buvolí kosti ze včerejší cesty.

Jinak procházku brněnským lesem si setřík užil náramně. Našli jsme spoustu hub. Ale asi už budou přemrzlé a já bych z nich stejně v poloprázdné kuchyni nevařila. Nicméně kdyby měl někdo zájem, ráda vás tam donaviguji. Vážně by mi nestačil košík a to to byl jen takový malý pláceček.
Artík poslouchal na slovo a začal se učit pac. Odložení při Daunu zatím moc nechápe, ale to zvládneme. Jde mi o to, aby si lehl a zůstal ležet, když ho opouštím. On sice zůstane, ale sedne si, aby za mnou mohl rychleji vypálit, až ho zavolám. Jakmile od něho udělám krok tak už je na nohou. Je moc učenlivý a poslušný, pokud mám v kapse mlsíky. Jinak se mění na hluchého psa. 

Kdyby měl někdo tip, jak ten Daun, tak mi prosím napište.

Poslední info je, že od 13. 10. začínáme chodit na cvičák. Moc se těšíme...

Suverénní výraz při čekání na trolejbus.

  

Yop, líbilo se nám tam. Hlavně když honil jednoho pána, co vedl kolo. Ještě že to byl milovník psů a Artíkovo dovádění mu nevadilo. Než jsem ho doběhla, tak to trochu trvalo. Běžně se drží asi na dvacet metrů, ale teď se mu zatmělo a vyrazil na pánem. Příště na to musíme dávat pozor, ne každý je tak tolerantní.

Velké cestování

Dnes nás čeká první dlouhá cesta. Pojedeme na 4 dny do Brna do školy, tak nám držte palce ať dobře dojedeme. Autobus, vlak a šalina... k tomu ruch velkoměsta... No bude to zajímavé.