Artushova poštovní kariéra začala již na začátku jeho života. Ve dvou měsících je tento pejsek plně angažován do doručovacího procesu. Začal od toho nejjednoduššího - tedy skládání letáků. Práci bere opravdu poctivě. Není leták, který by vynechal... Všechny zvládne rozházet během vteřiny, kdy se otočím. A dokonce mi přidělává práci! Tak je svědomitý, že mi zbylé letáky z chodby nosí do bytu - abych se snad nenudila. Je to prostě poštovní kluk a jen co trochu vyroste, tak začne chodit se mnou.
Dneska jsme byli zkusit, kolik toho prcek ujde. I přes úplně vybitý mobil se mi podařilo naměřit 1,7 km. Poprvé jsme šli na velkou louku s vysokou trávou. Artík byl ve svém živlu a já parádně promáchala tenisky. Fakt si musím pořídit gumáky. Jinak jsme po cestě potkali několik pejsků a Arty se jich opět bál. Tak se mi schoval za nohu - to bylo opravdu roztomilé. Jinak mu ale stačí jen chvilka na otrkání a hned je se všemi nejlepší kamarád.
Musím prcka pochválit, na procházce poslechl na slovo a dokonce už začal poslouchat i na píšťalku. Vážně šikulka - i u nohy mu to šlo chodit - bude to profík jednou.
Do řady Artushových přezdívek přibyla další: tulení mládě. Vymyslela ho teta, která u nás byla včera na návštěvě. Je zvyklá na německého ovčáka a proti němu je naše mimčo s hedvábnou srstí prostě tulení mládě. :D
Na rozloučenou jenom musím podotknout, že Artík vážně začíná poslouchat. Už zvládáme Ke mně, Nesmíš, Sedni... Pracujeme na Postoji, K noze... S postojem asi počkáme na pana chovatele. To nám totiž fakt nejde. Příště zkusím někoho přesvědčit, aby nás při tom natočil na video. Ať vidíte jak tragičtí jsme :) A pak ten rozdíl, až to všem nandáme v Bratislavě.
Žádné komentáře:
Okomentovat