Agility na Psím dni

Artík vyhrál 3. místo v agility štěňat na Psím dni v ÚO.

Neobyčejně obyčejný setří život

Artíka máme doma už skoro tři měsíce a za ten čas jsme se už skvěle sžili. Našli si rytmus, stanovili pravidla a ze všech poprvé se stávají všední věci, které se dějí každý den. S radostí musím říct, že Artík poslouchá. Alespoň do doby, kdy se k nám nepřiblíží cizí pejsci a dopravní prostředky. Počasí moc nepřeje focení, tak jsem udělala výběr starších fotek, které jsem sem ještě nedávala, ať je na co koukat.

Jinak čekám na profi foto z výstavy, kde fotil majitel Artíkovy sestry Annie. Určitě se máme na co těšit.

Následující dvě fotky pořizovala má sousedka, která si Artushe půjčuje na vycházky ke spokojenosti nás všech.

Jsme zdatná houbařská dvojka

Pár momentek z výstavy, kdy si štěňata hrála:

Další ozdoba

Pro klid duše jsem Artíkovi pořídila další identifikační položku. Už má čip, tetování a teď i tuhle známku.

Tlusťoch v triku

Po dnešním měření jsem zjistila, že Arty měří 54 cm v kohoutku a váží neskutečných 18 kilo. Už mám vážně velký problém ho zvednout.

Velmi nadějný Liberec

V sobotu 14. září jsme vyrazili na další výstavu. Artík byl o měsíc starší a tudíž by se čekalo, že zkušenější. Výsledek koneckonců můžete vidět ve videu dole. Za sebe bych řekla, že jsme se rozhodně zlepšili. Už jsme necválali ani si nelehli před rozhodčí, takže úspěch.

Na výstavu s námi jel pan Šeda s Goldíkem, Petr Strákoš s Larou a handlerka Klára Babová. Na místě jsme se navíc setkali se Šárkou Strákošovou a Láskou a také s Artíkovou sestrou Annie a její rodinou. Plus jsme poznali spoustu nových psích i lidských kamarádů a získali spoustu zkušeností a rad.

Naším rozhodčím byl pan Otakar Voundrouš, který trochu naháněl nám oběma strach, ale byl hodný. Dostali jsme opět hodnocení VN1 - tedy velmi nadějný - nejlepší možné. Trochu mě zklamalo, že na rozdíl od první výstavy na Slovensku, kde jsme získali hned medaili, byla zde Artíkovou odměnou jenom žlutá stužka. Jasně, není to o tom, ale s medailí Artík na fotkách vypadá lépe než s kouskem žluté mašle.

Artíkovo hodnocení zní: "Pes v dobrém vývinu, silná kostra, pěkná hlava, nůžkový skus, dobře nasazené ucho, korektní postoj, dobrý pohyb." Je to pěkné, ale pořád mi tam chybí uchvacující nadšení, které z Artíka pociťuji já.

V soutěži štěňátek jsme se neumístili ani my, ani Annie se svou paničkou. Ale vyhrála naše kamarádka Klára, takže jsme jí to moc přáli. Každý mi tvrdí, že vyhrát není jen o psovi, ale i o handlerovi. Profík vyhraje spíš, než amatér. Může to potvrdit i pan Strákoš, který svou irčanku Laru svěřil do Klářiných rukou a společně vyhráli v kategorii o nejlepší mladou fenu. A to byla Laruška v obrovské konkurenci. Takže další gratulace jim oběma. Gratulovat také musím Lásce, ta skončila na druhém místě v dorostu. A Goldík byl třetí v šampionech.

Ještě několik bodů:

• naše startovní číslo bylo 105
• skamarádili jsme se s chovatelem čivav, který byl moc milý, škoda, že neznáme jeho jméno
• další výstava nás čeká 12. 10. a půjde o poslední výstavu tohoto roku
• možná, zdůrazňuji možná, nechám na závěřečné soutěži vystavit Artíka handlerku - abychom viděli, jestli je to mnou nebo psem a nebo třeba jenom štěst
• Arty má úplně odlišnou srst od Annie, na to že jsou sourozenci, je Artushova srst delší, zvlněná a ne tak hustá (byť není řídká), Anička má krátkou heboučkou srst a vypadá na rozdíl od našeho ďáblíka jako uhlazená mladá slečna
• esíčka na hlavě našeho štěňátka si užívají poslední dny, max. týdny - objednáme se ke kadeřnici a něco s tím uděláme, abychom taky vypadali elegantně jako Annie (Budeme mít stejnou kadeřnici jako Lara - a to jste měli vidět, jaký zázrak z ní udělala. Z divošky kráskou snadno a rychle)

Budeme tapetovat

Dneska pršelo. Artík byl celý den doma jenom s mamkou, takže na velké venčení si počkal až na večer. Ale že jsme si jej užili. Venku všude voda a já mohla aspoň pořádně vyzkoušet nové gumáky. Byly super. Štětě dnes překvapivě poslouchalo na slovo. Asi dokáže ocenit, jak moc jsem mu chyběla. Chodil na KE MNĚ hned na poprvé, lehal do mokré trávy na DAUN a snažil se čekat alespoň tak dlouho, jak mu to neposedný čertík v jeho hlavě dovolil.

Doma začal likvidovat tapety. Každý den je urvaná o kousek výš. Nevím, jak ho to odnaučit. Ale zítra už bude volněji, tak se do toho pustím. Nějak pořád ty psí úkoly odkládám, ale zítra kontaktujeme myslivce a i psí kadeřnici. Arty už má tu chocholku vážně přerostlou a je třeba s ní něco dělat. Zvlášť když je za dveřmi další výstava.

Včera jsme skončili dobře, máme VN1 a nic špatného v posudku. Snad se zítra dostanu ke zpracování videa a fotek a k popisu celé výstavy, která se konala v sobotu v Liberci. Na závěr vložím jednu z ukázkových fotek, kde je Arty se svou sestřičkou Annie Mandygold, která má taky úplně super páníky :)

Zoubková víla aneb hon na myslivce

Od posledního článku utekla spousta vody, ale nyní, už jako slečna bakalářka, mám na Artíka spoustu času. Takže jsme toho hodně podnikli. Prvně jsme se zaměřili na práci v poli. Srnky nám stále nic neříkají a nic jiného u nás asi není, takže budeme muset najít pole jiné, živější. Nic ale nebrání Artíkovi v radosti, když ho vypustím do pole a on může protáhnout své obří tlapky.

Vy, čtenáři tohoto blogu, můžete jako první spatřit některé z rádoby profi fotek ze začátku Artíkovy modelingové kariéry. Je to rozený pózista. Zvuk foťáku mu vůbec nic nedělá, což je dobře. Co se týká zvuků obecně, tak je na tohle Arty docela pašák. Dneska večer nad městem bouchal ohňostroj zrovna ve chvíli, kdy jsem byla venčit. Trénovali jsme zrovna klusík u nohy, aby na výstavě zazářil. Zvědavě se na mě podíval, co to jde od města za zvuky, a pak si v klidu sedl a koukali jsme spolu na tu podívanou.

Vypadá tak klidně. Na to, že mu začaly padat zoubky a růst nové a hryže všechno, co mu přijde pod čumák, rozhodně nevypadá.

MEMORIÁL JOSEFA LUXE

V sobotu 7. 9. 2013 jsme s p. Šedou vyrazili na naši první loveckou sešlost. Jako naprostí amatéři jsme byli špatně oblečení, ale do příště to napravíme - půjdeme do zelena. Nicméně mám z té akce spoustu skvělých zážitků, znám nové lidi, Artík spousty psů - jeho kolegů - a hlavně jsme se naučili spoustu nových věcí a porovnali si zkušenosti.

Pole ti dává křídla!!

Nadšení z vycházky, o které se musím podělit

Leze, leze, všude vleze

Nic už u nás není v bezpečí. Artík dokázal oddělat spodní část kuchyňské linky a raboval tam skořápky od vajíček pro tetiny slepice. No přece jim takovou žůžo věc jen tak nedáme!