Stránky

úterý 30. července 2013

Horké dny a řvoucí dětičky

Začnu dneškem. Strávili jsme s Artíkem celé odpoledne venku. Byť jsem na dnešek plánovala hlavně spánek, protože včera byla velká bouřka a moc jsme se nevyspali. Nejdřív náš prcek řádil s Láskou. Jejich hra je čím dál tím víc divočejší. Dneska objevili klacek a vzájemně se za něj vodili. Já měla, jako poslední dobrou často, vybitý telefon, takže záznam nemám. Tak aspoň fotku lásky s Artím - staré několik dní.


Horký víkend jsme trávili u babičky a u tety u bazénu. U babičky dostal Arty na čumák od Jessy, o tom jsem už psala, jen chybělo více fotek.
 

 Já chodím po zdi, heč :)

 Momentka při západu slunce

Nedělní výlet k tetě pro Artushe přinesl spoustu nových věcí a hlavně pachů. Poprvé jsme cítili koně, králíky, husy, krůty a prasátka. Jo a taky želvy - mají tam venkovní výběh a naše štěně tuze lákaly. Dokonce ho teta nechala vykoupat v jejich bazénu. Tak budu doufat, že strejda tenhle blog nečte. Jinak by nás zabil.


 Ten míč vydržel jedno odpoledne u bazénu a doma asi tak jednu a půl minuty. Teď je splasklý - ale aspoň se Artymu lépe nosí.

Jízdy autem jsou jako vždy plné lásky. :)

Málem bych zapomněla na ty řvoucí děti. Poté, co Láska šla domů a my si také dopřáli oddech a oběd, jsme vyrazili na krátkou prochajdu před tím, než zalehnu. Ale k mé smůle i štěstí mě tam odchytla parta předškolních dětí. A co bych pro Artushovu socializaci s malými řvoucími paviány neudělala. Hráli jsme si přes tři hodiny. Ale Arty už je odolný vůči tomu řevu.

PS: Dneska rozkousal kabel od internetu, takže nebýt mého šikovného tatínka, žádný článek by se nekonal. Děkujme mu :)

pondělí 29. července 2013

Velké měření

Artush měl dnes ráno 41 centimetrů!! A váží neskutečných 10 kilo. Vlastně docela skutečných - když ho někam musím nést, tak to zvládám na čím dál tím menší úseky.


A jinak začíná být aportovacím maniakem. Vydrží i půl hodiny běhat po bytě za míčkem, který mu házím.

sobota 27. července 2013

Utrpení mladého Artushe

Dnešek byl pro naše setří štěně dnem plným bolesti a slziček. Nejdřív se s Jessy nepohodli o pamlsek a ta ho kousla do tlamičky. Kapička krve ukápla, ale prokousnuté to nemá. Ani moc neplakal. Mám dojem, že víc brečí u hloupostí, ale když se mu vážně stane něco takového, tak se k tomu staví jako chlap. Zranění tedy přežil a po několika odměnách byl jako dřív. Jenom kolem jezevčice teď chodí obloukem.
Druhé zranění přišlo po pár hodinách. Vzali jsme oba psíky k řece - vykoupat - a Artík dostal asi žihadlo od včely nebo vosy. Pacička ho bolela a on plakal a kulhal. Musela jsem ho půlku cesty domů nést. Problém je, že má už aspoň 9 kilo a byl pekelně těžký. Zpátky na zahradě se zase otrkal a běhal jako by nic. Jen teď večer to má trochu nateklé, tak snad to do rána splaskne. Pojedeme k tetě poznávat nové pejsky. A tetu on má tuze rád - vozí mu totiž plyšáky na hraní... 

Vzala jsem do útoku mamčin foťák. Nastřádala si tam spoustu fotek, o které se musím podělit se světem. Dalo to spoustu třídění, protože rozklepaných fotek z růžového foťáčku byla většina. Ale některé předčí i moje fotky, a to je co říct.

Tady ta fotka je ze chvíle, kdy ještě maličký Artík pochopil, že na lince se chystá jídlo a že když bude hodně smutně koukat, možná mi sem tam něco upadne.

Artyho oblíbená stolička, na kterou se snaží vyškrábat od chvíle, co ho máme.

Jedna z Artyho mazlivých nálad, nechá se muchlovat ve všech polohách a náležitě si to užívá.

Jedna s maminkou - vteřinu před pořízením se snažil sežrat jí vlasy.

Jak jsme cvičili a trénovali

Kdo má delší jazyk než já?

Uáááá - Netopýří pes!

Roztomilost sama

Tady je Artík se svou oblíbenkyní. Mamčinou paní vedoucí, která, jako velká milovnice psů, přijela pomazlit Artyho a dokonce mu dovezla hračky a mlsíky. S gumovou myškou nám píská denně a doufáme, že se jednou seznámí s Ájou, jorkšírkou paní vedoucí.

středa 24. července 2013

Setr, že je hodný a poslouchá? Asi bys ho měla reklamovat!!

Tak přesně tuhle větu mi řekl pan chovatel po tom, co jsem začala pět ódy na naše štěně. Proč ódy? Protože poslední dobou poslouchá jako hodinky. Klepu na dřevo, abych to nezakřikla.

Nebyl čas napsat dřív, ale většinu novinek si snad pamatuji, takže se s vámi o ně podělím. Tento článek bude víc o psaní a méně o fotkách, ale plánuji se o víkendu vrhnout na zpracování videí - tak pak bude zase na co koukat, pro mé méně čtoucí návštěvníky.


1. Artík bude skvělým námořníkem. Má za sebou první tempa u nás ve Třebovce, potom pokořil Orlici u babičky a nakonec plaval v opravdu hluboké vodě na Pastvinské přehradě, kde ho chytal brácha. Artush k němu doplaval a pak se mu sápal kolem krku. Bez škrábanců se to neobešlo, ale ta roztomilá chvíle za to stála. Video čekejte koncem týdne.
Potom si lehnul na pláži a spal. Nechtěl být daleko od nás a tak jsme mu z PET lahví a osušky udělali provizorní stan, ve kterém spokojeně dřímal. Fotka moc kvalitní není, ale snad se bude líbit.



2. Protože jde o setra fešáka, musela jsem mu do jeho garderóby přidat novou ozdobu. Je jí psí známka, se kterou mi ochotně zapózoval. Musela jsem ji zvěčnit, dokud vypadá pěkně a nově. Jessy má ještě takovou kulatější s jezevčíkem, na téhle nové je německý ovčák. Škoda, že nedělají podobiznu na přání. Artík by se tam skvěle vyjímal.

Pózička pro fanoušky tohoto blogu

3. Jako správný zahradník nejen zbavuje zahradu všech škůdců, jako jsou slimáci a pavouci, ale nyní vzal svou práci opravdu vážně a podíval se na to do hloubky. A to doslova. Strká hlavu do krtčí (či jaké) díry a hledá, kdo se uvnitř ukrývá. Zatím bez výsledku, ovšem hledač je to svědomitý a věnuje hledání spoustu času.
Mezi další povinnosti našeho zahradníka patří péče o stromy. A když už jsem se rozhodla, že ta třešeň prostě nebude stínit bazén a muže v naší rodině bych do toho dokopávala minimálně do podzimu, dala jsem se na velký ořez, aby nám na bazén zase svítilo sluníčko. Ani mě nenapadlo, jakého pomocníka v Artušovi najdu. Spadané větve (průměr cca 2,5 cm) odtahával na hromadu a popadané třešně úspěšně likvidoval.

 Stejně tak Artíkova role rybáře je velmi úspěšná. Osobně kontroluje stravování našich rybiček, tím že vše ochutnává, a taky jim dopřává dostatek pohybu, když je děsí čumákem na skle.

4. Setr kontrolor je horší než moje mamka. V pondělí se doma vykadil i vyčůral a pak mi to nadšeně přišel oznámit. Uklidila jsem to po něm a jdu pro hadr, abych to vydrbala, rejžuju koberec a najednou koukám - Artík si to doštrádoval až ke mně s jiným hadrem v tlamě a začal tu podlahu mydlit taky. Šmejdil hadrem po zemi jako blázen - možná mu to šlo i lépe než mně. Vzal si ho v kýblu - kam chodí krást houbičku, se kterou mu myju misku. Ukázalo se, jak je chytrý - ví, že to po hadru ještě beru mopem, který on miluje a tak doběhl do koupelny, vyskočil předníma packama na vanu a začal štěkat. (Kýbl s mopem máme ve vaně, aby nepil vodu, ve které máme čistící prostředek.) Štěkal tak dlouho, dokud jsem nevzala mop a nevytřela s ním podlahu. On se na něm krásně povozil - baví ho to a nemohl si to nechat ujít.
Takže asi tahle mě můj setřík komanduje. Mohl by si s mamkou podat packu.


5. Nakonec bych ráda zmínila naše pokroky ve výcviku. Na radu majitelky Artushova brášky Apolla, jsme prozatím vynechali píšťalku a snažím se být opravdu nadšená, když přijde na zavolání. Jako nehrát to na něj - to on stejně prokoukne, ale fakt být. A světe div se, ono to zabírá a Art vážně celkem poslouchá. Naši sbírku povelů pomalu rozšiřujeme o Aport/Přines - zatím to je tak, že pro to jdu častěji já, než pes, ale už jsme měli několik skvělých přinesení.

Mám toho ještě moc, co se děje a co bych Vám ráda napsala, ale za pár hodin zase letím do práce, tak snad to o víkendu všechno dopíšu, ať nám tu vzpomínky na Artyho mládí zůstanou všechny pohromadě.

neděle 21. července 2013

Snaha zaujmout rezavou dámu a naštvání za zkrášlovací proces

Včera jsme toho zažili tolik, že jsem to sem ani nestihla napsat, kolik toho bylo. Nejdřív jsme vyrazili dopoledne na velkou vycházku do míst mého dětství. Ještě s mojí spolubydlící z Brna Marťou. Artík s novou kámoškou hrál chvíli na honěnou, dokud pes i Marťa nepadli vysílením. "K potůčku" jsme dorazili celí zničení a rozčarování z toho, že z malebného údolíčka se nyní stala skládka celkem stačilo. Takže aspoň, že se malý vyblbnul a po cestě mohl dělat oči na jednu labradorku, kterou míjíme za plotem. Hrozně se k sobě mají.


Potom jsme chvíli pózovali na fotky.



Vrcholem dne byla vycházkou s Irčankou Larou, která hrozně toužila našeho Artushe poznat. Malý na ni pořád dorážel a fenka s ním měla opravdu svatou trpělivost. Z jejich blbnutí bohužel fotky nemám, tak moc jsme se bavili, že mě ani nenapadlo fotit. Pak jsme je šly vykoupat. Trochu nám to zkomplikovaly kachny, které Lara na rozdíl od Artyho velmi dobře vycítila a chtěla za nimi. Nás to zřejmě bude čekat až za pár měsíců.


Po vydatné říční lázni se Artík opět rozhodl na mladou slečnu zapůsobit a začal dorážet. Dvakrát taková setřice si s ním ale hravě poradila a vyválela ho v prachu. To bylo něco pro mě. Takhle špinavého jsem ho ještě neviděla. Ale když jsem viděla, jak je spokojený, tak nezbylo, než si tu radost užívat s ním.



 Detail na jeho zaprasení :D


 Artík zlobí
 

Doma pak následovala koupel druhá - ve vaně. Z té byl Arťulík mnohem méně nadšený. Tím spíš, když jsem potom zkoušela, jak bude reagovat na fén. Nejdřív zíral a pak začal zdrhat. Nechtěla jsem to brát násilím. Hřebínku se nejdřív taky bál. Ale i když jsem fén po pár fouknutích na nejnižší výkon a teplotu uklidila, náš setrouš byl k smrti uražený. Zalezl si do mého sedacího vaku a s nikým nemluvil. Akorát pamlsky si vzal, když jsme si ho šli udobřit a pak zase naštvaně otočil hlavu.


Zase s námi začal mluvit až večer, když jsme vyrazili na pivo. Na zahrádce v hospodě ještě nebyl a ty nové pachy ho lákaly. Panu číšníkovi se zakousl do zástěry. Ale naštěstí to oba vzali sportovně. Dokonce od něho Artík dostal pochvalu. Všechno si tam prošel, očichal, mrknul, jestli máme něco k jídlu na stole a v klidu se nám stočil u nohou a usnul.

pátek 19. července 2013

20 centimetrů pro člověka, ale dvě tempa pro setra

Nastal čas pro další várku novinek.V prvé řadě bych vám chtěla moc poděkovat, protože za necelé tři týdny existence tohoto psího blogu, zde bylo již přes 1000 návštěv!



Když už jsem u těch díků, ráda bych vám představila mou sousedku Káťu, která Artíkovi vyplňuje nudná dopoledne, kdy jsem v práci. Tak tady ji máte - mou a Artushovu záchranu. DĚKUJEME :)


Dneska bylo opět horko a tak jsme zase zamířili k vodě. Tentokrát u mé babičky, kde je psí pláž a minimální proud - takže pro Artíkova první tempa ideální místo. Vzala jsem i Jessy a doufala jsem, že náš setřík půjde do vody za ní. Omyl. Zatímco jezevčice v řece skoro válela sudy, Artík na ni jen zmateně koukal a ve vodě sotva smočil packy. Musela jsem se tedy obětovat já a sundat botasky s ponožkama a vlézt do řeky. Za mnou a pamlskem už malý šel. Snažil se mě přechytračit, aby nemusel do hloubky, ale nedala jsem jinak a pamlsek mu posouvala dál a dál a nakonec Artík opravdu udělal celá dvě tempa - čapnul pamlsek - a odběhl s ním na břeh, kde ho s vítězoslavným výrazem ve tváři sežvýkal. Pak už si dál jen máčel packy, ale i tak jsem měla radost z toto, že zkusil plavat dobrovolně.


Fotky ze samotného plavání bohužel nemám. V jedné ruce vodítko, ve druhé pamlsky a všude okolo voda. Strach o telefon byl moc velký. Každopádně přikládám slibovanou fotku mokrého Artyho.


Potom už u bazénu si Artush hrál na modela a já fotila z deky od knížky. Bavilo ho to jen chvíli a pak šel zjistit, v čem spočívá kouzlo té papírové věci, kterou jsem měla u sebe.






Od září spolu budeme v Brně studovat mgr. Informační studia a knihovnictví - takže abych štěně už od začátku vedla ke knihám, nechala jsem ho číst. Není to vidět, ale tu stránku si sám otočil. Bratr to stihl vyfotit v letu, škoda jen, že ta packa tam už není zaznamenaná.

čtvrtek 18. července 2013

Vodička zelená - to je moje potěšení

Dneska jsem šla Artíka vykoupat do řeky. Venku vedro na padnutí a vzhledem k tomu, že byl dlouho sám doma - vyrazili jsme hledat vstup do řeky. Jak udělali nové koryto - tak to byl celkem oříšek. Nakonec jsme ale schůdky našli, zdolali a můj dalmatýnek už lohnil vodu z řeky. Pak hopskal po kamenech a jednou mu to uklouzlo a skočil šipku přímo do hlubší vody. Nebyl tam proud a byl pro jistotu na vodítku, takže se nic nemohlo stát. Statečně a s klidem boha se vydrápal ven a dělal, jako že se nic nestalo.


Chtěla jsem ho nalákat do hlubší vody - aby si zkusil plavání, ale samotnému se mu nechtělo a já neměla vhodné boty do vody. Příště vezmu nějaké piškoty - ty by mohly plavat - a třeba za nimi skočí. Vody se totiž nebojí. Po cestě domů jsme šli přes pole k prameni pitné vody, která teče z lesa - a Artík si pod ním užil báječnou sprchu.
Jinak jak byl prcek mokrý - tak byl skoro černý - asi nám hošík ještě hodně ztmavne - a to je dobře ;-)


Jinak ve výcviku jsme pokročili jen nepatrně - ale zkusila jsem se mu schovat, když nepřišel na zavolání - a on pak vypadal tak ztraceně - když mě hledal... Ještě neumí stopovat, jinak by to bylo o něčem jiném :)

Fotky jsou z jiného dne než dneška - dnes jsem zapomněla mobil - takže mokrého Artíka dodám jindy :)

úterý 16. července 2013

Miluju, když...

- si Art ušlapává lino, aby bylo měkčí a pak si na něj lehne - dvacet centimetrů od pelechu

- má ke všemu průpovídky - chrochtá a mumlá a brumlá


- když se v noci vzbudí a má potřebu mě taky vzbudit

- a na to navazuje - když doma udělá potřebu a pak mě jde radostně probudit, protože proč by mě budil před tím, že?


- mi pomáhá utírat podlahu a vymetá s hadrem podlahu

 (poprvé v lese)

- se natáhne na záda a automaticky očekává, že ho začneme drbat


- spolu sedíme na poli a on si mi pak lehne k zádům a pěkně hřeje


- se ve spánku napasuje do neuvěřitelných pozic a užívá si to


- jednou za čas poslechne a přiběhne na první zavolání




- se tváří, že vládne městu
 
 - se vyválí ve všem, co najde



- žere všechno, co se ocitne v jeho blízkosti


(Ne všechny fotky sedí, ne vše mam nafocené, ale o všechny jsem se s Vámi chtěla podělit.)