Jak vyhrát Best In Show v Českých Budějovicích(Carly Rae Jepsen, Pink, R...

Když se sny splní...

Jarda říká, že se nenaučím všechny ty tituly, dokud je Artík sám nevyhraje.
Dneska jsem už od rána koupala a fénovala a česala a vyrazili jsme na vlak za dalším dobrodružstvím. Cesta do Budějovic je dlouhá, ale nebyli bychom to my, kdybychom někdy vyhráli něco blízko. Na místě jsme si to užívali. Nachystali našeho šampiona a v klidu se kochali závěrečnými soutěžemi. Fandili jsme Jitce s maltézáčkem Riem a taky s nádherným bílým pudlem, který nakonec vyhrál nejkrásnějího juniora výstavy.
Klára byla na dnešek vážně vyfiknutá. Udělala si drdol a vzala si super béžové šaty a fialkové sáčko. Seklo jí to a Artík to ocenil tím, že krásně běžel.
Nejkrásnějším psem nedělního dne výstavy se stala majestátní tibetská doga. Šli tak proti sobě dva velcí psi. Rozhodování asi nebylo snadné. Já se tam klepala s foťákem a Jarda radši koukal do země. A pak jsme sborově zařvali, když vyhlásili Artíka vítězem celé výstavy.
To se stane jednou za život, vyhrát na mezinárodní výstavě proti necelým dvěma tisícům psů.
Vyhráli jsme další granulky - takže hlady nepojdeme. A taky úúúžasnou kokardu a obrovský těžký pohár, o který se v autě strhl boj.

A tady už fotečky.

Pojďte si zavzpomínat, když před půl rokem Klára handlovala Artíka na výstavě v Brně a vyfotil je tam spolu Brněnský deník, bylo to chvíli po tom, co se můj brouček nervově zhroutil a nechal se od své handlerky donést až do rukou paničky. Dnes bychom ho už ani jedna nejen neunesly, ale ani to nebylo potřeba.

BOD z Budějic - aneb jak se den z "úplně na nic dne" změnil v "ten nej naší výstavní kariéry"

Neskutečný! Ráno vstávačka ve 3 ráno - a zatímco jsme celí rozespalí s velkou rezervou vyrazili na vlak - najednou jsme v půlce cesty zjistili, (resp. já zjistila, Artymu je to jedno), že to za tři minuty odjíždí. Vyrazili jsme tryskovým sprintem na dráhu a vlaku stihli tak akorát zamávat.

Málem jsme ho stihli. Nakonec jsme tedy ve 4 ráno stáli po tmě na vlakáči a další vlak jel až za dvě hodiny. Následoval zoufalý telefonát chovateli - neváhal a vyskočil z postele a jel pro nás z Pardubic až do Ústí a pak hurá směrem na Hradec Králové a pak do Českých Budějovic. Měli jsme děsné zpoždění, zapomněli půlku vybavení a ke kruhu dorazili pět minut před začátkem vystavování. A samozřejmě jsme šli jako první.

Rozhodčí byl férový a vždy skvěle naladěný pan doktor Šimek. Artík se mu líbil, dostal hodnocení V1, CAC a nádherný posudek s lehkým pozastavením nad Artyho zbarvením. Chvíli potom si vybojoval další titul - CACIB. A pak už jsme jen čekali na to, která fenka půjde proti Artíkovi o BOBa - byla to krásná bílo oranžová fenka - oba skvostní - ale osud nám přál a náš černý kluk vyhrál vítěze plemene. Handlovala ho Jitka Svobodová, které tímto velmi děkuji.

Za trest, že nám ujel ten vlak jsem musela vyrazit na velký nákup - vodka, džusy, párty kelímky a led. A pak jsme rozjeli párty ve stylu: ožereme handlerky, kdy se role barmana ujal Jarda.

Bla bla blaaa... koupila jsem Artymu luxusní plyšovou pískací veverku - o zábavu tak měl postaráno.

A pak už to, proč čtete tento článek - závěrečné soutěže. Tahle výstava je opravdu velká - dnešního dne se zúčastnilo tak 1600 psů (můj odhad) a Arty patřil mezi ty nej a reprezentoval anglické setry v VII. skupině FCI. Rozhodčím byl milovník setrů a dlouho se rozhodoval mezi úchvatným gordonem Zirem z Houbické stráně, kterého předváděla Jitka. Můj angličánek se tak po dlouhé době vrátil do rukou Kláře Babové (se kterou vyhrála např. Lara od Petra Strákoše nejkrásnější mladou fenu na výstavě v Liberci vloni). Se setry to umí a Artík se tvářil stejně nadšeně jako když běhá s Jitkou.

Zvládli to skvěle - tak neskutečně moc skvěle - že je pan rozhodčí poslal na bednu a to hned na první místo! Arty opět vyhrál BIGa - tedy vítěze skupiny.

A pak už tu byl boj o BODa - best of day - tedy vítěze celé dnešní výstavy. Byl to lítý boj, ale Arty s Klárou byli neskuteční - uvidíte sami až bude video a když paní moderátorka vykřikla, že vítězem dnešní výstavy se stává zástupce VII. skupiny FCI anglický setr - málem to se mnou seklo. Ale tak jsem si to běžela vyfotit společně s profi fotografy a až jak jsem stála mezi těmi profíky a sledovala sebevědomého Artushe, jak si tam tak sedí - a stojí - s ledovým klidem všem ukazuje, že na to prostě má.

Vyhrál úchvatné ceny. Máme čtyři překrásné poháry, pytel granulí a dárkový balíček plný hraček, mlsíků, konzerv a super velkou plechovou misku - kterou jsem plánovala pořídit, protože se Arty rozhodl jíst jen jednou denně a to večer - dřív prostě nechce. Tolik cen jsme ještě neviděli (a taky jsme teda nikdy nevyhráli tak obrovskou výstavu). A asi už ani v životě nevyhrajeme - takže si užíváme každý moment tohoto skvělého dne - Arty si Jardovo odpuštění za ranní cestu do Ústí opravdu statečně vybojoval. Dokonce máme dovoleno si nechat ujet vlak častěji.

Byl to vážně super den. Je nám ctí stát na bedně se Zirečkem, který je prostě úžasný, tím víc si tohoto vítězství vážíme.

Zítra musíme do Budějovic znovu - takže běžím načerpat síly - a ráno zase koupat a fénovat - ať jdeme do boje o vítěze celé výstavy v té nejlepší formě. Držte pěsti, co to jen půjde. Video bude co nejdříve.

Dobrou noc...

GRANDŠAMPION RUMUNSKA

Artík po stopách hraběte Drákuly zabodoval. Nemám fotky, snad ještě bude něco, ale ve zkratce. Arty vyhrál co mohl a stal se Nej juniorem, Nej Angličanem, Junioršampionem, Šampionem a nakonec i Grandšampionem Rumunska.

Vlastním Ferrari aneb proč si nehandluji sama

Vím, už je to trapný, pořád psát, jak všechno vyhráváme a jak si všichni myslíte, že to jde samo, když je ten pes tak báječný, takže než se pokocháte tituly, musím podotknout, že na všech těch výhrách a titulech má zásluhu spousta lidí, kterým bych tímto chtěla poděkovat.
1. Jsem to já, kdo Artyho před výstavou koupe, češe, fénuje a chrání před bahnem alespoň v den výstavy. A že je to o nervy víc než samotné výstavy, to si ani neumíte představit. My totiž česání nemáme rádi!
2. Je to náš pan chovatel Jaroslav Šeda - bez něj, bychom nikam nejezdili. Někdo vás do toho musí dokopat, namotivovat a podpořit. Takže tobě, Jardo, hlavní a největší DÍK.
3. Pak je tu naše soukromá handlerka Jitka Svobodová, kterou má Artík nejradši na světě a běhá s ní královsky. Ale nejen ona - v poslední době se Arty dostal do rukou Kačenky Navrátilíkové, Josi Soltes, Broni Glonekové, Kláry Babové, Páje Píchové a dalším, které si právě teď nevybavím. S každým mimo mě běhá můj milovaný psík nádherně a proto tohle poděkování patří i vám, mé drahé handlerky.

- VSUVKA - Skoro pokaždé když Arty něco většího či menšího vyhraje, tak mi spousta z mých přátel gratuluje, likuje fotky atd. Což je moc příjemné, jsem vám všem za to vděčná, nicméně znáte to - sto lidí vám něco pochválí a jeden pohaní a už jste z toho smutní. Každá naše výhra znamená prohru pro jiného. A ne každý je k ostatním tak přející. Samozřejmě mě mrzí, když nevyhrajeme my - je to konec konců soutěž, každý chce vyhrát a není pochyb o tom, že svého psa považuji za nejkrásnějšího na světě. Ale jsem schopná to přát i jiným. Nevadí mi, když nás porazí krásný pes, přeji mu to, pogratuluju mu. Ale zpátky k tomu, co jsem chtěla - když už mi někteří moji "kamarádi" nemohou vytknout chyby na psovi, ryjí do toho, že nehandluji já. Ptají se proč etc. Tak bych to chtěla zkusit (asi posté, ale poprvé tady na blogu) vysvětlit.
Představte si, že celý život sníte o autě, plánujete si, jak uděláte řidičák, našetříte na auto, naučíte se jezdit a pak si budete kupovat lepší a lepší až se dostanete k formuli. Začnete si už tak předem ze zájmu prohlížet autobazary a najednou je to tady. Vidíte krásné auto. Nerozumíte tomu, je to o hodně dřív, než na takové auto budete mít a vlastně ani nevíte, co to je za auto. A nemáte na něj peníze a nevěříte, že vám na něj někdo půjčí. Jenomže najednou vám někdo půjčí, dá vám důvěru, že i když jste amatér, tak tohle auto zvládnete. Z ničeho nic to auto máte doma a teprve začnete zjišťovat, kde se dá teda udělat nahonem řidičák.
Jak tak pomalu chodíte na lekce, zjišťujete, že to vaše auto, které se vám (ženě) líbilo pro svou lesklou karoserii a pár samolepek na kapotě, není jen tak nějaké auto, ale to nejlepší a nejrychlejší auto - třeba Ferrari. Jste v šoku z toho zjištění a najednou zjistíte, že jste přihlášeni na velký závod. Samozřejmě - je to vaše Ferrari - nenecháte v něm jet cizí lidi - vždyť co kdyby to to Ferrari špatně neslo a pak na vás zanevřelo. A jste to vy, kdo chce stát na bedně se zlatým věncem kolem krku. Jedete tedy závod. Jako jo, jde to, dojedete do cíle. Vidíte, že to není zlé, Ferrari to ujelo. Ale napadne vás, co kdyby v něm jel nějaký lepší jezdec než vy, s čerstvou autoškolou.
Nahrajete si svůj závod na video a pak chtě nechtě půjčíte své Ferrari super závodníkovi (fakt žádného neznám :D ) a on ten závod vyhraje. Taky jste si to natočili na video. Porovnáte obě videa. V prvním vaše autíčko skřípe, brzda - plyn, brzda - plyn. Jede, ale hučí a není úplně spokojené. Na druhém videu řeže zatáčky a... usmívá se (!).
Závidíte, trénujete, ale i když už umíte jezdit, teorii máte zmáknutou a nakoukaných stovky koleček v kruhu, jakmile sednete za volant v oficiálním závodě, ruce se vám zpotí, volant začne klouzat a je tu zpátky známé brzda-plyn, brzda-plyn. V extrémních situacích (např. na zahraničním okruhu v Polsku) se auto dokonce vymkne kontrole a místo běžné rychlostí vypálí raketový pohon, stihne udělat hodiny několikrát na okruhu, vypustí kapaliny a (nevím k čemu přirovnat to, že se začne drbat :D ) - musíte uznat, že tohle by se Ferrari stávat nemělo.
A pak nastane děsivá chvíle, kdy se musíte rozhodnout. Bude mé Ferrari vyhrávat s jiným závodníkem, zatímco vy budete stát u cílové pásky a mávat mu a kupovat mu voňavý benzín za výhry i prohry, nebo budete sedět doma a snít o tom, co by mohlo být. (Protože ostudy na okruhu ve vaší režii už bylo dost?)

Tak jsem se konečně vypsala - a co vy? Jezdili byste se svým Ferrari jenom tak po polní cestě a užívali si jízdu a závody nechali mistrům, jako já? Nebo výhra není všechno a na okruh patří pouze majitel a jeho auto?

S(v)etří sraz

Tak šel Arty zase jednou na rande - a zase se zrzkou - s Kerou. Fotky jejich sblížení dokládám níže.

BEST OF GROUP v Týně!

Další výstava - kolikátá už? (Vstávačka někdy kolem čtvrté a noční jízda autem do Chocně, protože v neděli od nás prostě vlaky takhle brzy nejezdí!)Ale tahle byla speciální - jela s námi zase Erika!! A chyběla Jitka, takže handlovat musel Jarda. Ale koupila jsem mu sexy brož s anglickým setrem, takže mu to běhalo skoro samo.
Arty běžel krásně a pak rozhodčí Šimek byl nadšený a napsal nám krásný posudek.
Přeskočím takové to flákání po výstavě, která byla mimochodem opravdu povedená, počasí celkem vyšlo. Pak už nastalo velké přesouvání do tělocvičny, kde se konaly závěrečky.
Artík běžel jako bůh, Jarda bravurně zvládal nervy vypjaté atmosféry a nakonec se stal zázrak - ARTUSH se stal vítězem VII. skupiny FCI - porazil další setry a ohaře. Neskutečný úspěch.
Vítězem výstavy se stal nakonec překrásný zlatý retrívr, takže se prohra dala celkem v pohodě unést. I tak, měli jsme BIGa!!

A na závěr video - otřesné podmínky, takže kvalita hrozná, ale třeba se rádi pokocháte:

Mezinárodní výstava Mladá Boleslav 30. 8. 2014

Další výstava na sebe nenechala dlouho čekat - vrátili jsme se do naší vítězné Boleslavi a tím větší radostí pro nás bylo, že se výstavy s námi zúčastnila i setří sestřička Annie se svou rodinkou. Poznali jsme více spoustu velkých kapacit v setřím světě a máme zase o pár kamarádů víc.
A teď už jak jsme skončili? Artush běžel poprvé v otevřené třídě a hned získal V1 a CAC (kartička na šampiona - dosud sbíral CAJCe). Annie byla dokonce ještě úspěšnější a vybojovala V1, CAJC a BOJ (nej juniora). Ve třídě Artyho předváděla naše úžasná Jitka Svobodová, ale na následující soutěž, kdy šlo o vítěze plemene se nestihla vrátit od ohařů a zastoupila ji na rychlo přivolaná Zuzana Nedavašková - ta od gordonů :D . Bylo vidět, že s Artíkem nejsou tak sehraní, ale zvládli to také skvěle a moc tímto oběma děkuji. Se mnou by tam ten můj setřík vyváděl hotovou estrádu pro obecenstvo.
Aby toho nebylo málo, co činilo tuto výstavu nezapomenutelnou, tak musím ještě dodat, že jsme se tu potkali s kámoškou Lotkou (Alotria Neverending Grace) a její paničkou Darjou (nejlepší veterinářkou, která s námi řeší všechny podezření, co na Artíka mám, a které se naštěstí vždycky vyvrátily). A taky tu byla Květa Kocúrová s angličankou Safinkou a Jethro Morrison - známý jako pes Dominika Haška. Jo a v neposlední řadě jsem málem zapomněla na Zira - dokonalého gordonsetra.
Poslední věc, kterou chci napsat - už vážně poslední - je, že tentokrát jsme měli velké želízko v ohni juniorhandlingovém v podobě Amálky (mladé paničky Artíkovy sestřičky) a Annie. Amálka byla v této soutěži podruhé-potřetí a už se dostala do semifinále. Šlo jim to skvěle a příště už to jistě bude výhra, bylo to bodíček.
Bylo celý den tak nějak pod mrakem, ale to Artíkovi vůbec nevadilo, a vehementně se dožadoval koupání v blízké řece - do závěreček nešel, takže jsme ho nechali. Pak už přišly závěrečné soutěže a jako na potvoru se spustil strašný liják. Tak strašný, že nám odletěl stan, který jsme neměli ukotvený. Takže jsme nevěděli jestli zachraňovat před deštěm věcí, stan nebo sami sebe.
Přikládám nějaké fotky, více jich najdete na facebookovém albu.