Artík s Berettou budou mít štěňátka

Tak se nám to krytí nakonec vyplatilo. Artush byl sice uražený, když od nevěsty odjel zpátky domů a dva týdny vyl jak na lesy a žral jen z ruky kousky salámu, jinak ani ň.
Dnes se to konečně potvrdilo - Artush Mandygold a Beretta Morrison budou mít štěňátka! Oba rodiče jsou krásní, se skvělým rodokmenem, loveckými vlohami atd... Bude se jednat o vrh "O" Morrison a zájemci o štěňátka se mohou obrátit na paní S. Fabovou.

Když se sny splní...

Jarda říká, že se nenaučím všechny ty tituly, dokud je Artík sám nevyhraje.
Dneska jsem už od rána koupala a fénovala a česala a vyrazili jsme na vlak za dalším dobrodružstvím. Cesta do Budějovic je dlouhá, ale nebyli bychom to my, kdybychom někdy vyhráli něco blízko. Na místě jsme si to užívali. Nachystali našeho šampiona a v klidu se kochali závěrečnými soutěžemi. Fandili jsme Jitce s maltézáčkem Riem a taky s nádherným bílým pudlem, který nakonec vyhrál nejkrásnějího juniora výstavy.
Klára byla na dnešek vážně vyfiknutá. Udělala si drdol a vzala si super béžové šaty a fialkové sáčko. Seklo jí to a Artík to ocenil tím, že krásně běžel.
Nejkrásnějším psem nedělního dne výstavy se stala majestátní tibetská doga. Šli tak proti sobě dva velcí psi. Rozhodování asi nebylo snadné. Já se tam klepala s foťákem a Jarda radši koukal do země. A pak jsme sborově zařvali, když vyhlásili Artíka vítězem celé výstavy.
To se stane jednou za život, vyhrát na mezinárodní výstavě proti necelým dvěma tisícům psů.
Vyhráli jsme další granulky - takže hlady nepojdeme. A taky úúúžasnou kokardu a obrovský těžký pohár, o který se v autě strhl boj.

A tady už fotečky.

Pojďte si zavzpomínat, když před půl rokem Klára handlovala Artíka na výstavě v Brně a vyfotil je tam spolu Brněnský deník, bylo to chvíli po tom, co se můj brouček nervově zhroutil a nechal se od své handlerky donést až do rukou paničky. Dnes bychom ho už ani jedna nejen neunesly, ale ani to nebylo potřeba.

Neuvěřitelný BIS v Mladé Boleslavi

Dnes jsme vyrazili do Mladé Boleslavi na další výstavu. Ještě ráno mi Jarda říkal, jak na této výstavě nikdy žádné velké ocenění nezískali. Tvrdila jsem mu, že je čas to prolomit a i když jsem tomu sama nevěřila - stala se neskutečná věc. Ale hezky po pořádku.

Koupili jsme Artíkovi hrabičky na česání, protože už byl fakt neupravený a má včerejší koupel to zachránila jen zpola. Takže jsme česali a česali - pak Jarda objevil dvě úžasné dámy, které se do Artyho dobrovolně pustily a udělaly z něj nádherného psa. Dostala jsem spoustu dalších rad a doporučení, které si beru k srdci a pak už se šlo běhat.

Výjimečně jsme nešli ráno, ale až skoro na konci posuzování. To čekání bylo nezvyklé. Nicméně pan rozhodčí Němec dal Artymu V1, Vítěze třídy mladých a protože neměl konkurenci tak i Nejlepšího mladého jedince.

Potom se v kruhu ukázala Artushova maminka Donička ve třídě šampionů a oranžová fenka ve veteránech - proti oběma těmto fenám šel můj černobílý kluk o Vítěze Mladé Boleslavi - a vyhrál! Obě je porazil. Celou dobu ho měla pod taktovkou Jitka Svobodová a při souboji tří angličanů se v kruhu k údivu všech objevil i náš pan chovatel, který musel vzít Donu.

Posudek zněl: Mladý pes s výraznou hlavou, výborný hřbet i hrudník, standardní srst, postoj i pohyb výborný.

 Užili jsme si obědovou pauzu a pak už přišlo velké finále.

Pózička s medailí za Vítěze třídy mladých

Potom už začaly závěrečky. Prvně Arty běžel v VII. FCI za mladé - a vyhrál! Postoupil do finále juniorů o nej mladého psa výstavy a umístil se na úžasném 3. místě!! JUN BISe posuzoval pan Václavík.

Protože můj setřík získal i titul Vítěz MB, účastnil se velkých závěreček s dospělými psy - opět začal v VII. FCI a tam získal 1. místo! - tuto kategorii posuzoval opět pan Václavík, kterému se Arty evidentně moc líbil.

Stala se neuvěřitelná věc - Artush se ve svých 11 měsících dostal mezi nej 11 psů celé výstavy. Nikdo nečekal, že by to opravdu mohl vyhrát. Jitka šla nakonec handlovat Viktora Kunu - vipeta - a Artík se dostal do rukou Lindy Hodové, se kterou se nikdy neviděl. Evidentně si padli do oka, protože poslouchal jako hodinky a pěkně stál.

Pan rozhodčí Řehánek všechny důkladně prohlédl a pak je poslal do vedlejšího kruhu. Napětí se dalo krájet, když paní moderátorka oznámila, že vítězem celé výstavy a titul BIS (Best in show) získává pes ze skupiny VII. Anglický setr - začali jsme výskat! Ještě teď mě bolí hlasivky. Artush Mandygold - v tak nízkém věku a s mizernou úpravou srsti, na rychlo dohnanou přímo na výstavišti a s handlerkou, kterou nikdy neviděl a ještě v hale, kde mu to moc nejde - vyhrál celou výstavu!!

Profi foto vítěze od Martiny Trávníčkové

Pan chovatel Jaroslav Šeda a pan rozhodčí Václavík

Po příjezdu domů

A nakonec video!!

Sněží - první sníh

Artikův první sníh = zmateně si pozoruje tlapičky, zvedá je, jak ho to studí, a následně chytá sněhové vločky rovnou do tlamičky.

Způsobné štěně na cvičáku

Poslední souhrn novinek je tu a s ním i závěrečná série fotek, které jsem nestihla nahrát. Jde o takový mix všeho možného.

Takhle pěkně Arty spinká po cestě z Brna, kdy nás vozí kamarádi Péťa a Kuba. Tímto jim moc děkujeme za poskytnutí možnosti cestovat takhle pohodlně. Arty jako by chápal, že musí hezky spinkat, málo slintat a neprohánět se po autě - je to šikulka.

  

Další dvě fotky jsou z cesty na výstavu v Litoměřicích. Artík a Macaréna. Jsou to přibližně stejně stará štěňata a moc se k sobě mají. I když si Maky trochu udržovala odstup a jako správná dáma našeho mladíka od své klece nejdřív odháněla.

A nyní již samotný cvičák! Koná se každou neděli dopoledne v sousedním městě Česká Třebová. Jeli jsme tam společně s Jirkou a Dixym. A na to, že to byla naše premiéra, jsme si vedli celkem dobře. Trénovali jsme chůzi u nohy, otočky pravá a levá (to je víc cvičení pro mě, než pro psa, protože si stále pletu strany), potom vypuštění psa a následné přivolání. To bylo veselé, protože Arty vůbec nepochopil, že dostal volno a pletl se mi pod nohama. Přivolávala jsem ho asi z pěti metrů a přišel úplně v pohodě a hnedka. To se jen tak nestává. Pak se štěkalo na povel, házel aport, potom pan cvičitel psíkům nabízel hovězí na víně. Artíkovi by mohl nabídnout klidně starý rohlík - výsledek by byl stejný - chtěl by ho sežrat. Jenže tady šlo o to, aby si nebral od cizích - aby ho někdo neotrávil. Pak jsme se přivázali a odešli a opět jim bylo nabídnuto masíčko. Opět stejný výsledek. Ten hladovec by mě vyměnil za cokoli. Taky jsme zkoušeli odložení. Docela to šlo. Chodili jsme kolem sebe, psíci se očichávali. Víc si asi nevzpomenu. Nakonec se cvičila obrana, ale ta nás moc nezajímá a učit ji Artyho nechci, takže jsme se jenom dívali. Tady ale velkou pochvalu zaslouží Dixy, který byť velký pes, má problém se svým strachem. Pomalu jej ale překonává a už začíná trošičku bránit. Neschovává se páníkovi pod nohy a cení zubiska. Jirka byl nadšený, tak snad se to bude i nadále zlepšovat.

Pozn. byla jsem vděčná za své gumáky. V botaskách bych v mokré trávě nepřežila ani minutu, takže na to, že jsem si je vzala víceméně omylem, díky moc za ten omyl.

Taky jsme se tu setkali s naším kamarádem Brunem, (na fotce úplně vlevo), kterého cvičí náš lidský kamarád Pavel. Bruno patří mezi moc ukecané psy, celou dobu výcviku měl nějaké připomínky.

Arty při obraně s ledovým klidem pozoroval Dixyho.

Takhle vystavujeme ve snu - kéž by to šlo stejně i ve skutečnosti. Zatím jde však víceméně o výjimky.

Krása podzimu nás zastihuje každý den, takže jsme vyrazili ven, udělat nějaké ty fotky. Myslím, že se celkem povedly. Arty ochotně pózoval. Měl nové vodítko, tak se chtěl předvést. Máme asi 2,5 metru dlouhé přepínací vodítko. Je černé, pevné a jsem z něho úplně unešená. Ještě mám vyhlídnuté obyčejné krátké, kulaté, limetkově zelené u nás ve zverimexu. Úplně ho nepotřebuju, ale prostě jsem se do něho zamilovala.

Artush v pracovním procesu

Velký pes toho sežere fakt hodně a to vezměte v úvahu ještě fakt, jaký je Artush jedlík. Popelnice na nožičkách. A to samozřejmě něco stojí. Takže včera jsem doznala, že nastal čas, aby se na vydělávání peněz prcek začal taky nějak podílet.
Nejdřív jsme skládali letáky do sebe. Po pravdě řečeno, sama bych to měla rychleji. Ale on tak moc chtěl pomáhat. Nicméně vas musím varovat, pracant je to velmi lenivý. Víc spal než skládal. Jen mě občas po očku kontroloval, semtam se mi proběhl mezi sloupečky letáků, aby otestoval můj postřeh.
Nakonec jsem to i s jeho pomocí zvládla poskládat a šli jsme roznášet. Arty byl v ráji. Tolik pejsků za ploty, před kterými se mohl producírovat. Mně chvíli tekly nervy. Ale nakonec je našli dobré tempo pro nás oba a vážně jsme to roznesli!! Naše nová letáková dvojka se všem moc líbila a tak to možná příště zkusíme znovu.

Podzimní hrátky a návštěva kadeřníka

Buď se neděje nic zajímavého a není o čem psát, nebo se toho na druhou stranu děje hrozně moc. A to je ten případ právě teď. Výstavy, nové pole, kadeřník, cvičák, i roznos letáků. To všechno chci mít sepsané, jenom to prostě nejde tak často, jak bych ráda. Pokusím se tedy alespoň zpětně údaje doplňovat.

První série fotek je z Brna, kdy byl Artík těsně před stříháním. Bylo krásně a tak jsme blbli v poli, trénovali přivolání a já ho nechávala pořádně vyběhat. Kéž by takhle poslouchal celý život / případně ještě lépe. Má tak možnost dostatečně se vyběhat, mé nervy jsou v klidu, stále na něho vidím a na zavolání přijde. Byť se teda občas šourá a zdržuje to, jak to jen jde.

Velké cestování

Dnes nás čeká první dlouhá cesta. Pojedeme na 4 dny do Brna do školy, tak nám držte palce ať dobře dojedeme. Autobus, vlak a šalina... k tomu ruch velkoměsta... No bude to zajímavé.

Oblastná výstava Krajné 10.8.2013

Dneska jsme byli na první výstavě. Artík slavil čtvrt roku, a tím pádem se už může zúčastnit výstav na Slovensku. Jeli jsme do Krajného, kde probíhala menší výstava o pohár starosty. Bylo tu asi 200 psů, řekla bych. Tři kruhy. My měli ten prostřední a číslo 88.

Po pravdě, to byl celkem trapas. Ani nevím čí. Zkoušeli jsme to s padesátiprocentními úspěchy, ovšem když si před paní rozhodčí lehl a chtěl drbat bříško a já ho ne a ne zvednout na nožky. Musela jsem se začít smát. Paní se naštěstí smála taky. Prozkoumala mu vleže zoubky a vše co se dalo a pak se milostivý pán nechal zvednout, aby paní mohla posoudit i zbytek.

Zabodovali jsme. Paní Janekové se Artush moc líbil, chválila nás, že to pěkně zvládáme, když máme oba premiéru a nakonec jsme dostali hodnocení VN1, mediali a pozvánku do závěrečného kruhu štěňat. (VN1 znamená velmi nadějný 1 - tedy to nejlepší možné hodnocení.)

Posudek zněl: Krásné mladé zvíře ve výstavní kondici, výborná kostra, krásná hlava, krásné úhlení, výborná horní linie, výborně nasazený a nesený ocas, na jeho věk výborně předvedený.

Samozřejmě jsme se seznámili se spoustou pejsků. Artík s nikým nemá problém.

Závěřečnou štěněcí přehlídku jsme už nevyhráli, protože konkurence byla veliká. A hlavně mi Artík půlku cesty cválal místo klusu. Zrovna tu půlku, kdy se paní rozhodčí dívala :D Ale vystavení se nám pak už povedlo. Takže na to, že máme za sebou první výstavu, máme být na co hrdí :)

Naše setří rodinka: Artík, jeho maminka Donička a šampion Goldík.

Na závěr video. Kdo se dívá dnes, má to ještě v orig. znění, zítra přibudou komentáře a hudba - resp. už tam jsou - jen se nahrávají a ještě dlouho budou...

Jízdenku, prosím

Dnes jel Artík prvně autobusem. Můj setr cestovatel tak má díky tomu zmáknuté všechny dopravní prostředky, se kterými by se mohl setkat. Kolo, vlak, auto a autobus.
Dnešní jízdy jsem se bála, ale na štěstí byl pan řidič taky pejskař a my ani nemuseli dávat náhubek. Sice ho snáší celkem dobře, ale co si budeme povídat, bez něj je to lepší. Arty celou cestu ležel pod mou sedačkou, jen jednou vyrazil olíznout boty paní, co seděla za námi. Ta měla taky pro psy pochopení, takže super. Poslední věcí je, že lístek stál jenom pět kaček, takže se můžem jezdit koupat denně.

20 centimetrů pro člověka, ale dvě tempa pro setra

Nastal čas pro další várku novinek.V prvé řadě bych vám chtěla moc poděkovat, protože za necelé tři týdny existence tohoto psího blogu, zde bylo již přes 1000 návštěv!

Když už jsem u těch díků, ráda bych vám představila mou sousedku Káťu, která Artíkovi vyplňuje nudná dopoledne, kdy jsem v práci. Tak tady ji máte - mou a Artushovu záchranu. DĚKUJEME :)

Dneska bylo opět horko a tak jsme zase zamířili k vodě. Tentokrát u mé babičky, kde je psí pláž a minimální proud - takže pro Artíkova první tempa ideální místo. Vzala jsem i Jessy a doufala jsem, že náš setřík půjde do vody za ní. Omyl. Zatímco jezevčice v řece skoro válela sudy, Artík na ni jen zmateně koukal a ve vodě sotva smočil packy. Musela jsem se tedy obětovat já a sundat botasky s ponožkama a vlézt do řeky. Za mnou a pamlskem už malý šel. Snažil se mě přechytračit, aby nemusel do hloubky, ale nedala jsem jinak a pamlsek mu posouvala dál a dál a nakonec Artík opravdu udělal celá dvě tempa - čapnul pamlsek - a odběhl s ním na břeh, kde ho s vítězoslavným výrazem ve tváři sežvýkal. Pak už si dál jen máčel packy, ale i tak jsem měla radost z toto, že zkusil plavat dobrovolně.

Fotky ze samotného plavání bohužel nemám. V jedné ruce vodítko, ve druhé pamlsky a všude okolo voda. Strach o telefon byl moc velký. Každopádně přikládám slibovanou fotku mokrého Artyho.

Potom už u bazénu si Artush hrál na modela a já fotila z deky od knížky. Bavilo ho to jen chvíli a pak šel zjistit, v čem spočívá kouzlo té papírové věci, kterou jsem měla u sebe.

Od září spolu budeme v Brně studovat mgr. Informační studia a knihovnictví - takže abych štěně už od začátku vedla ke knihám, nechala jsem ho číst. Není to vidět, ale tu stránku si sám otočil. Bratr to stihl vyfotit v letu, škoda jen, že ta packa tam už není zaznamenaná.