Bitka s Ouddym na setřím srazu

26. ledna jsme vyrazili s Artíkem na setří sraz. Pro velký úspěch jsme se na něm sešly dvě. Já a Klára. A samozřejmě naše čtyřnohé lásky - Artush a štěndo irského setra Ouddy. Ouddy je sice mladík, ale od Artyho se nenechal nic líbit a už v prvních minutách společné jízdy autem ukázal, že auto je jeho a nenechá si na něj sáhnout. Artík nestíhal zírat, protože až dosud bojoval jenom s Dixym - a ten si nechá spoustu věcí líbit.

Vyrazili jsme na procházku obrovským parkem v Bohdanči. Je to nádherné a kouzelné místo, kam se rozhodně ještě někdy chci vypravit. Šli jsme asi dvě hodiny a kluci řádili jako pominutí. Chtěli lovit místní běžce a Arty štěkal na koně, kteří projížděli kolem nás.

Zatímco kluci blbnuli kolem nás a užívali si mrazivý den (bylo asi -10 stupňů), my si porovnávaly zkušenosti a zajímavosti z našich setřích životů. Nakonec jsme zašli na oběd do restaurace, kde si oba setříci získali místo v srdci paní majitelky. Dostali mističku s vodou a klidně spinkali pod stolem.

Více slov netřeba. Artík získal nového parťáka a já kamarádku na to setří povídání. Teď už mrkejte na fotky ze srazu: 

Artush Mandygold and Dixy the Wolf - Zimní hrátky

Vyhrané místečko u okna

Artush jako hráč deskových her

Jak to chodí na výstavě

Dřív jsem si myslela, že výstavy jsou o tom, že nafintěné paničky cupitají v kruhu se svými nafintěnými pudlíky a někdo tam pak prostě vybere toho nejhezčího a toho ověnčí plaketami a cenami. S tím, že psi u toho trpí a strádají. Asi mi tuhle myšlenku do hlavy nepřímo nastrčili i naši a tak jsem na svou první výstavu jela s obavami, co tam uvidím. Vzala jsem si jako parťačku Káťu a jeli jsme do Brna na DuoCacib 2011. Hned na tu největší, jak jinak.

Všude volně pobíhaly partičky psů stejných plemen. Majitelé se na nás usmívali a nechali nás své mazlíky muchlovat a fotit se s nimi. Všichni nám nadšeně popisovali své miláčky a přednosti právě té dané rasy. Uchvátilo nás to. Asi dvě hodiny jsme stály u kruhu se setry a slintaly nad gordony a iry. Angličany jsme nestihly, byli příliš brzy. Vůbec jsme nerozuměly pravidlům, která se k předvedení psa vážou a už vůbec nás nenapadlo vidět za krásnými psy hodiny a roky práce jejich majitelů. Prostě jen krásní běhající psi, které jsme toužily mít doma. Jednou, za milion let.

Další rok jsem vyrazila na DuoCacib sama. Víc jsem se ptala. Třeba jsem zjistila, proč je pes v danou chvíli na té či oné straně. VŽDY MUSÍ BÝT BLÍŽE K ROZHODČÍMU PES. Taky jsem zjistila, že osoba, která psa předvádí, je nazývána HANDLEREM. Rozdíl mezi profi handlerkami a „pouhými“ majiteli je většinou velmi snadné určit. Handlerka má většinou vlasy v culíku, drdolu či copu. Nosí kostýmek a balerýnky a pes kolem ní neběží, ale prostě se vznáší. Elegantně pluje kolem ní a vypadá to mnohem lépe než upachtěný majitel, že kterého teče pot, tvář má zkřivenou soustředěním a jeho pes nervózně cupitá kolem a nechce stát.

V tu chvíli mi bylo jasné – chci být handlerka. Jenže na to už jsem byla stará. Ty slečny s tím začínají kolem 9 roku života. Mě v té době bylo 22. Každopádně jsem se rozhodla psa si předvádět sama. Prostě to nemohlo být tak těžké. (Doma jsem zkoušela vystavit naši jezevčici a nejen, že jsem ani trošičku nedosáhla kvalit handlerek, ale ani jsem se nepřiblížila stylu majitelů, kteří si vystavují sami.

Pořádného psa jsem prvně vystavovala na zahradě pana Šedy. Bylo to strašné, ale byla jsem na sebe v tu chvíli hrozně hrdá.

DuoCacib se stal mojí srdeční záležitostí. V roce 2013 jsem tam vytáhla mamku, která byla stejně nadšená jako já, když jsem tam byla prvně. A zatímco mamka se snažila poznat těch pár plemen, které znala. Já chytala nová slovíčka. Tak např. KRUH je vlastně čtverec, na kterém je většinou koberec (pokud je výstava uvnitř), který se ohraničený páskou a uprostřed sedí rozhodčí a zapisovatelka, která píše do papírů hodnocení psa.

Rozhodčí si psa prohlédne v klusu i postoji (takto to probíhá u setrů, u jiných plemen se to může lišit). Zkontroluje, jestli má pejsek všechny zuby, správný skus, sestouplá varlata a další náležitosti. Velký vliv má i to, jestli je pejsek u předvedení veselý či vyděšený. Poznala jsem i lidi, kteří svým psům dávají ztišující léky, aby na výstavě vydrželi. Toto jednání nechápu, naštěstí jich znám naprosto nepatrnou částečku. Většinu pejsků tohle předvádění baví nebo jim alespoň nevadí, protože majitelé je na to zvykají již od mala.

Na konci každé výstavy se ti nejlepší z každého plemene i věku sejdou ve velkém kruhu, který bývá celý potažený kobercem. Tam se vybírají ti nejlepší z nejlepších. A to je teprve podívaná.

Tak a to je všechno, co jsem o výstavách věděla, než jsem si pořídila Artyho. Zdá se to jako dostačující. Taky jsem si to myslela. Jednou jsem se prošla s Goldíkem po zahradě pana Šedy a hned jsem se viděla jako krásná handlerka v kostýmku, která se svým psíkem stojí na bedně a přebírá pohár za nejlepšího psa výstavy.

Musela jsem si nastudovat 3 oblasti kolem výstav: grooming, handling a samotná ocenění a tituly. Začnu od začátku a vysvětlím to na příkladech s Artíkem. Byla jsem a stále se považuji za stejného amatéra, jakými je i většina mých přátel, co tento blog čte. Tak snad se ti zkušenější neurazí.

ÚPRAVA SRSTI

Před výstavou je třeba psa trochu upravit. To „trochu“ záleží na tom, jak je pes starý – tedy jak dlouhou má srst. Na první výstavu šel Artík akorát do sprchy, aby nebyl špinavý a pročísla jsem mu hřebínkem ušiska, která si v té době stále máchal v jídle a byly od toho řádně zaneřáděná. Kde jsou ty časy.

Na druhé výstavě už jsme dostali vynadáno, že není ostříhaný. Nikdo nám tedy nevynadal doopravdy, ale poznámky byly. Takže před výstavou v Litoměřicích jsme šli do salónu. Měla jsem za to, že ho paní ostříhá a bude. Ten šok, když mému miláčkovi začala škubat chlupy na hlavě byl děsný. A on ještě držel a vypadal, že se mu to líbí. Tomu se říká TRIMOVÁNÍ. A u těchto plemen se dělat musí, jinak se jim na hlavě dělá taková ta chocholka. Potom se protrimovala i záda, kde se srst místy trochu kroutila. Paní ostříhala divokou změť chlupů na packách, drápky. Potom strojkem vzala vrchní část uší a náprsenku. Vypadal potom jako mladý elegán. Ale té práce za tím. Platili jsme kolem 420,- Kč a ještě nás paní ubezpečila, že až vyroste, tak to bude dražší, protože bude víc práce. Strávili jsme tam cca hodinu.

Poslední stříhání už dělala profesionálka paní Naďa Zahájská. Ta to se setry umí. I přes to, že Artík byl vykoupaný a načesaný, zabralo jí stříhání přes hodinu a půl. Cena opět kolem 400 Kč. Cestu do Opavy nepočítám.

Chtěla jsem si úpravu dělat sama. Ale když vidím, že i profesionálce to zabere tolik času. Mně samotné koupání a sušení zabere kolem hodiny. A až bude mít delší chlupy, čeká nás prý i fénování. Ještě, že ho Artík miluje. No zatím se na vlastní úpravu necítím, nicméně jsem se na radu psí kadeřnice rozhodla Artymu stojící chlupy vytrhávat. Fakt to zní děsivě, ale jemu se to líbí. Je z toho nadšenější než z česání. Takže jsem jednoho zimního večera strávila trimováním přes hodinu a pak jsem s lopatkou plnou chlupů šla ukázat své dílo příteli. Zděšeně se podíval na lopatku a pak na psa. S klidem konstatoval, že to vlastně vůbec není vidět. Nevím, jestli se mi ulevilo nebo mě to naštvalo.

Takže tolik k mému pokusu o grooming. Zatím budu pouze koupat, česat, fénovat a trimovat hlavu. Uvidíme, co bude dál.

HANDLING

Byla jsem pevně přesvědčená vystavovat si Artíka sama. Nějak se to oba naučit musíme. Takže na první výstavě jsme prošli ohněm. V kruhu si Artík lehnul a rozvalil před rozhodčí bříško. Paní byla moc milá a dokonce ho podrbala. Jinak ale celkem tragédie. Když jsme postoupili do závěreček, tedy soutěže, kde jsou ti nejlepší z každého plemene a věku, zkazila jsem to pro změnu já. Místo abychom s Artíkem vzorně klusali. Prcek se rozhodl kruh procválat. To že pak stál jako andílek už nikoho nezajímalo. CVÁLAT SE V KRUHU PROSTĚ NESMÍ!

Podruhé v Liberci už to bylo celkem dobré, jen Artík se celou dobu tvářil, jak hrozně trpí a já tomu taky nepomohla. Nicméně ve své třídě jsme skvělý titul získali. V závěrečkách prostě vyhrál jiný vkus pana rozhodčího.

Potřetí v Litoměřicích – to bylo zvláštní. Nešlo nám to. Já běžela hrozně. Paní rozhodčí asi čekala profesionálnější přístup. Nicméně ocenění nám dala. V závěrečkách jsem Artíka půjčila profi handlerce Jitce Svobodové – šli krásně – nicméně opět zvítězil jiný vkus pana rozhodčího.

Na poslední výstavě už šly s Artíkem jen handlerky. To neznamená, že jsem na vystavování zanevřela. Učím se to, stále to trénujeme, ale přijde mi škoda peněz, abych chodila na velkých výstavách já a kazila to nám oběma.

Každopádně v tomto tématu jsem se naučila, že pes má být veselý. Vystavovat se může v přirozeném postoji, tj. že se ho handler nedotýká, ale stojí před ním. A nebo v klasickém postoji, kdy má levou ruku pod hlavou psa a drží ji hezky vysoko a druhou drží ocas. Pravou nohou může držet zadní nohy. Fíglů je tady spousta, zabírají jak na kterého psa. Důležité je, aby vydržel chvíli stát, nechal si natáhnout nohy dozadu, přední měl pěkně rovně před sebou a nechal si zvednout ocas, aby vynikla vlajka (dlouhé chlupy, které jsou jeho ozdobou). Potom taky, aby klusal a ne cválal a např. nekousal vodítko a podobně. Na tom všem pracujeme doma za panelákem. Myslím, že naši sousedé už se na to obvyklé divadýlko těší. Děti na nás koukají z oken a tatínkové kouřící na balkonech se dobře baví.

OCENĚNÍ A TITULY

Tohle téma je ožehavé a složité. Tedy alespoň pro mě. Stále tápu. Ale tak zkusím vám to podat nějak smysluplně.

Máme 7 druhů výstav:

Oblastní – nejmenší z uvedených – nízká konkurence, spíš pro psy z okolí. Lidé se o ní mohou podělit o zkušenosti a absolvovat své zde své první výstavy.

Krajské – podobné jako oblastní, nepořádají se pro lovecká plemena.

Klubové – pro získání titulu Klubový vítěz, musíte na klubovou výstavu. Každý klub si pořádá svou. U nás máme dva kluby pro setry. Česko moravský klub anglických ohařů a Pointer-setter klub.

Speciální – pouze jednou za rok, za předpokladu, že dané plemeno je chované ve více než jednom chovatelském klubu

Národní – velká výstava – nejvyšší titul – národní vítěz

Mezinárodní – na mezinárodní výstavě se posuzují plemena uznaná FCI. Vítěz získá titul CACIB

Světové -  jednou za rok v některé členské zemi – letos to bude Evropská výstava a bude se konat na podzim v Brně! Nejvyšší titul CACIB – světový vítěz

Třídy

Všichni psi se děli do skupin dle plemen. Tyto skupiny se nazývají FCI a setři patří do VII. skupiny. Většinou jsou také společně posuzováni ve stejném kruhu.

Vždy se nejdříve posuzují psi a potom feny. Jde se od nejmladších po nejstarší.

Štěňata 4 - 6 měs.,

Dorost 6 – 9 měs.,

Mladí psi 9 – 18 měs,

Mezitřída 15 – 24 měs.,

Otevřená třída – od 15 měs.,

Pracovní třída – od 15 měs.

Třída vítězů – pro dospělé jedince, kteří získali alepoň jedno z následujících ocenění: Klubový vítěz, -Vítěz spec. výstavy, Národní vítěz, šampión členského státu FCI nebo Interšampion

Šampioni – na mezinárodních výstavách – pro psy s titulem šampion členského státu FCI nebo titulem Interšampion FCI

Veteráni (od 8 let). A potom jdou feny stejného plemene – opět štěňata, dorost, mladé feny…

Známky

Aby toho nebylo málo, tak teď už konečně k tomu, co může Vás pes vyhrát, když úspěšně zvolíte typ výstavy i svou třídu. Jsou to známky a tituly.

Známky - Dávají se jako ve škole.

Výborná (V)

Velmi dobrá (VD)

Dobrá (D)

Dostatečná (Dost.)

Neoceněn (Neoc.)

Vyloučen z posuzování (Diskvalif.)

Odstoupil (Odst.)

Ve třídě štěňat a dorostu, což byl Artík, lze získat titul VN (velmi nadějný) a VD (velmi dobrý). Díky nízkému věku nelze dát širší okruh známek, protože psi stále rostou a vyvíjejí se.

Tituly

Vítěz třídy
Oblastní vítěz (OV)
Krajský vítěz (KrV)
Klubový vítěz (KV)
Vítěz speciální výstavy (VSV)
Národní vítěz (NV)
Nejlepší veterán (Nej. veteran)
Vítěz plemene (BOB)
CAJC - čekatelství šampionátu krásy mladých
CAC - čekatelství českého šampionátu krásy
Reservní CAC (R.CAC)
CACIB - čekatelství mezinárodního šampionátu krásy FCI
reservní CACIB 

Finálové soutěže

Mladý vystavovatel (Junior Handling). 
Nejhezčí pár psů
Chovatelské skupiny
Soutěž o nejlepšího plemeníka  
Nejlepší veterán

Nejlepší.štěně
Nejlepší dorost
Nejlepší mladý jedinec (BIS Junior)
Vítěz skupiny FCI (BOG) – Best of Group
BOG znamená totéž co BIG (Best in Group)

Nejkrásnější pes dne - Best of Day (BOD)

Vítěz výstavy (BIS) – Best In Show.

Pravý anglický lord

Artík v novinách!!

Artush už je slavný. Ve svém pidi midi věku 7,5 měsíce se dostal na stránky Brněnského deníku. Co na tom, že jen digitálního. Fotka je pořízená po jeho neslavném běhu v kruhu, kdy se Kláře rozklepal a ta mi ho pak chudáčka donesla v náručí. Celkově se podivuji tomu, že ho unesla, protože je to pořádný kus chlapíka - uznejte sami.

Odkaz na celý článek v novinách zde.

Hanácká národní výstava psů Brno 4.1.2014

V sobotu to byl jedním slovem mazec. Ráno jsme pěkně rozespalí vyrazili vlakem do Brna. Pan průvodčí nám pomohl nastoupit a obdivoval Artushovy půvaby. To nám moc lichotilo, tak jsme ho nechali.

Přestupovali jsme v České Třebové. Artush se zalíbil místnímu pánovi z ochranky, který mu dal půlku své snídaně. Tam se k nám přidala Káťa, která Artyho občas hlídá a venčí, a ještě její kamarádka Marťa. Obě dvě celou cestu v kupéčku mého angličánka česaly a drbaly. V kupé jsme byli sami, neboť ti, ke kterým jsme si přisedli, psy nemuseli a vyklidili pole. Jak milé.

Po cestě šalinou nás obdivoval nějaký pan myslivec. Prý sám setry choval a ten můj se mi obzvlášť líbil. To by potěšilo každého při cestě na výstavu.

Na výstavišti jsme se už začali kamarádit. Jezevčíci, českoslovenští vlčáci, jorkšírek v tašce a další. Stíhali jsme - což je u mě neobvyklé, takže jsme si v klidu všechno prošli, našli našeho pana chovatele Šedu i nejlepší handlerku na světě Jitku Svobodovou. Artík se pomuckal s gordonsetřicí Rebelkou paní Kocúrové, nacvičil postoj s Jitkou a šli na to. Zvládl to dokonale.

Pan rozhodčí Šimek byl přísný, ale férový. Věnoval všem psům obrovskou pozornost, nic mu neuniklo a ke psům byl moc milý. Už si zvykám, že rozkošné štěňátkové posudky náleží pouze štěňátkům a Artík jako budoucí velký pes musí brát hrdě i hodnocení bez zdrobnělin a uchvácených slovíček. Hodnocení tedy bylo následovné:

Artush Mandygold - třída dorostu: "Pes dobrého rámce, černý belton, kostra odpovídá věku, bez výrazných vad, kvalitní v pohybu. VN1." Pro mé kamarády, kteří výstavám nerozumí to znamená, že dostal to nejlepší hodnocení, co mohl, a byl prostě úžasný.

Po něm šla jeho kolegyně a budoucí slečna do páru - Makaréna (Macarena II de Los Vitorones). Byla úchvatná, pana rozhodčího taky dostala do kolen, protože tahle černobílá kráska, která už patřila mezi mladé feny získala nejen V1, ale i CAJC, BOJ a BOB. Teď se mi to s těmi tituly machruje, ale pravdou je, že mi to pan Šeda do zblbnutí opakoval a vysvětloval a já to ne a ne chápat. Takto zkusím vysvětlit jak to chápu. CAJC - Makynka teď má čekatele na Junior Šampiona - když těchto titulů získá víc (2 nebo 3 - teď si nejsem jistá - tak to bude šampionka!), potom BOJ - best of junior - to asi netřeba překládat, a potom, a to hlavně, získala BOBa - tedy Best Of Breed - nejlepší z plemene. Taková maličká slečna a porazila starší nádherné kolegyně. To se jen tak nevidí - proto valte oči, dělejte, že chápete a gratulujte :)

V mezičase před závěrečkami se nic moc neudálo, krom toho, že Arty byl jako u vytržení ze všech těch psů. Pořád někam tahal. Sedřel mi ruce z vodítka a když jsem ho přišlápa (to vodítko) a chvíli se zadívala na dění v kruhu, tak se milý setřík vyvlíkl a vyrazil na obhlídku výstaviště. Druhý výlet si udělal, když jsem strhaná nacpala Artíka do přepravky k Makaréně a ti dva společně přepravku rozervali a kdyby nám je nechytily handlerky, bůh ví, co by ta psiska zažila.

A nyní již k neslavnému závěru. V závěrečném kruhu běžel Artík s Klárou Babovou, která s námi byla už na výstavě v Liberci a s Larou vyhrála nejlepší mladou fenu. Jenomže tady v Brně měli velkou obrazovku, která byla přímo proti běžícím psům a celkem nahlas reproduktory. Arty nikdy nic takového nezažil, se toho prostě vylekal a ať dělala Klára co mohla, nenechal se uklidnit. Nakonec ho tedy alespoň konejšila a pak mi ho donesla v náručí. Bylo to moc dojemné. Tak dostal aspoň kost na žvýkání. Když mluvím o té kosti, vzpomněla jsem si, že ji žvýkal už předtím a obarvila mu přední packy na žluto, takže jsme s Káťou potom Artymu drhly packy na záchodcích - vyskočil předníma na umyvadlo - a v tu ránu tam přišla naštvaná paní uklízečka - tak jsme se rychle zdekovaly. Packy jsme naštěstí vydrbat stihly.

Po nás šla Makaréna bojovat za juniory a také se toho vyděsila, takže výsledek veškerý žádný. Pan Šeda nenechal nic náhodě a vzal Maky a posléze i Artíka a procházel se s nimi pod repráky, aby si zvykli. Pomohlo to, když šla Makaréna podruhé za dospěláky, tak už se sice nebála, ale panu porotci padl do jiný pes.

Každopádně výstava se opravdu moc povedla. Líbilo se nám tam a snad budou další zase takové - možná lepší.

PS: Ještě bych ráda zmínila pána, co tam prodával ve stánku slovenské sýry. S Káťou jsme vybíraly a nemohly se rozhodnout, co si koupíme a pán nám zatím krmil Artíka korbáčkem. Tak mu za něj děkujeme.

 Koupání máme moc rádi, byť to tak z fotky nevypadá

A o to raději máme masáže

 Před stříháním

 Velký dík za úpravu Nadě Zahajské - byla tu fuška

 Jirka Artíka na rukou nosil

Teď ukázka toho, jak se to dělat nemá - blbly jsme na výstavišti - máme to obě špatně úplně.

 Káťa s Rebelkou

 Artík se slavnou kostí

Za následující fotky velký díky CHS MANON LESCAUT

 Takhle by mně Artík v životě nestál :)

A nyní již Makarény chvíle slávy

A tady už video z výstavy: