Stránky

sobota 31. srpna 2013

Únava ze zničujícího ničení

Jak to končí, když se Artík pořádně nevyběhá a já se zaberu do učení :-)

Setří speciál :)

Všechen čas jsem poslední dobou věnovala studiu, protože státnice jsou už opravdu za rohem. Stala se spousta věcí, které jsem nestihla vyfotit a určitě jsem i řadu z nich zapomněla. Ale ve svých 11 prokrastinačních minutách vám chci napsat co nejvíc věcí, které se nám s Artíkem přihodily.

Arty má novou kámošku - jmenuje se Blondie, už jsem tu o ní psala a na přání dodávám jejich další společné fotky. Řádí spolu jako blázni, byť je Artush stále větší a větší, na malou russlici bere ohledy a nechává se od ní tyranizovat. Ženská no, co byste chtěli :)









Ze začátku byl Artíkův denní program 2 hodiny spát, půl hodiny blbnout - to se postupně otočilo. Spí celé dopoledne a jakmile přijdu z práce, tak si žádá mou pozornost. Teď ty procházky kvůli učení trochu zkracujeme, ale už se nemůžeme dočkat, až zase vyrazíme do lesa na ostružiny a houby. Artík má obojí moc rád. Když jsme tam byli naposledy - obdivovala jsem krásnou růžovku, kterou jsem nechala dál růst, protože s jednou houbou se mi tahat nechtělo a víc hledat jsem z časových důvodů ani nemohla. Stačilo se však na chvíli otočit a Artík už měl klobouk v tlamě a vesele ho přežvykoval. Mohl by se je naučit stopovat, když už mu tak chutnají.


 Artyho vztah k Jessy se moc nemění. Občas na sebe laškovně štěkají, ale přátelství z toho nebude. Byť se náš setřík tolik snaží. Dokonce jí nabídl, že jí ponese vodítko. Taková pocta! A jí se to nelíbilo. Jinak to tahání jiných psů za vodítko si zamiloval, nechce se toho vzdát a já jen s hrůzou trnu, kdy mu některý z nich vyrazí zuby.

Takhle vypadá setr, co má průšvih. Nejen, že žvýká kabely od internetu (které jsem stále ještě nezakryla do obalu), ale taky drbe zeď. Ještě, že mamka chtěla malovat.


 Další ze spacích fotek, když se mu ráno nechce z pelechu - asi mu založím rubriku ranní vstávání :D
 Za natahovací vodítko jsme dostali vynadáno, že k setrovi nepatří. To že nepatří je mi víceméně jedno, ale fakt je, že váhovou hranici jsme už překročili, takže bylo odsunuto bokem a teď máme přepínací vodítko - cca 2m - a je to jen o zvyku.

Dixi s Artíkem v lese
 




Jsou skvělí kamarádi, byť Artíkovy zoubky testují Dixiho trpělivost každou minutou, kdy jsou spolu.

Na závěr dodám zase několik bodů, ke kterým chci něco napsat, ale např. nemám fotky, nebo už to nestíhám dlouze popisovat:
  • Artík narukoval do armády. Alespoň té dětské. Kluci za barákem si hrají na vojáky a vojín Artush byl přijat do jejich jednotky. Jeho zbraň v podobě ostrých zoubků působila uspokojivě a tak se hned zapojil do bodlákové bitky. Ještě, že se poblíž nacházela milá civilistka (rozumějte já), která pak strávila desítky minut vyčesáváním jeho kožíšku.
  • Naše setří mimino si drze nárokuje Dixiho misku. O ty vlastní skoro nejevil zájem - tedy ne, že by si nedal, ale ani se nezdálo, že se po nich může utlouct. A jak jsme se dostali poblíž Dixiho misky, měl Arty temno před očima a vrhl se na jídlo. Ještě, že se Dixi jako jeho větší bráška a nechal naše týrané hladové štěně nakrmit.
  • Jak Arty roste, prodlužuje se mu taky srst. Na ocásku už začíná takové to chmýří, které přeroste v nádhernou vlajku a na hlavičce má pankáče. Vážně luxusně mu to trčí a vypadá s tím hodně světácky. Chudák netuší, jaké kadeřnické úpravy mu chystá pan chovatel :D
  • Když jsem u toho chovatele, tak zítra jdeme s p. Šedou trénovat lov. Tedy pokusíme se něco okoukat od Artyho mamky Doničky. A taky natrénujem na výstavu, protože 14. 9. na nás čeká Liberec. Už jsme přihlášení, máme číslo 105, tak snad bude stejně šťastné jako naše první 88 z výstavy v Krajném.
  • Jinak Arty neužírá jen z Dixiho misky. Zaujala ho i babiččina skalka. Nejdřív z ní začal odnášet gumová zvířátka, snažil se plastové myši ukousnout hlavu a pak přešel na rostlinky. To už jsme naštěstí stihli zakročit a v devastaci babiččiny chlouby mu zabránit.
  • Poslední odkaz je o výcviku. Právě pracujeme na chůzi u nohy. A pokud nemá Arťulík v hlavě zrovna temno a nehraje si na hluchého, tak zvládáme všechny cviky velmi dobře. Snad to tak půjde i nadále.

pátek 30. srpna 2013

středa 28. srpna 2013

Nové granulky

Arty má nové granule. Jsou větší než ty původní a ohromně si na nich puchutnává. Tak schválně jak dlouho mu to vydrží.

neděle 25. srpna 2013

Když vám setr přeroste přes hlavu

Minulý týden jsem na měření trochu pozapomněla, takže informace dodávám až teď. Artík se dostal na 49 centimetrů a váží už 14 kilo. Je tak těžký, že ho už ráno jen s obtížemi vynáším z pelíšku ke dveřím, kde se chystáme ven. Stolička, na které jsem mu udělala provizorní metr už nám skoro nestačí a budu se muset dokopat s přepsáni onoho metru někam na zeď.

Tím pádem taky musím pořídit nové navíjecí vodítko. To, které používáme teď je po Jessy a je do 15 kilo. A vzhledem k tempu, jakým Artík roste, už máme nejvyšší čas. Sice moc netahá a asi by ho udrželo i déle, ale škoda ho zničit.

Společně s tím jak Artush roste, pomalounku přidáváme na porcích. V době vývinu sežere větší porci, než až bude dospělý. Misky zatím kompletně vyluxuje, takže s nežravostí problémy nemáme. Už spořádat 13,5 kilový pytel granulí a na cestě máme další. Zkusíme jinou značku, snad stejně kvalitní - jen určenou přímo pro štěňata velkých plemen. To staré bylo pro všechna plemena.

Společně s tím, jak náš setřík roste vyvstávají nové problémy. Už totiž vyskočí předníma packama na linku či stůl a hledá si něco dobrého. Tresty nepomáhají, takže jedinou obranou je nepouštět ho do kuchyně. Případně být ve střehu. On přesně pozná, kdy nedáváme pozor, a už je nahoře a uždibuje. Dneska třeba ukousl kus z babiččina dortu.


čtvrtek 22. srpna 2013

Řádíme, lítáme

Poslední dobou nějak o Artyho životě blogovat nestíhám, ale vše poctivě fotím a článek chystám. Ještě dnes přidám údaje z měření a ke konci týdne příspěvek o dalších bláznivostech našeho setřího štěněte.

pátek 16. srpna 2013

Blondie, ostružiny, myši a krteček aneb Jednou takhle v lese...

Dnes jsme byli na velkém výletě v lese. Nevím kdo z nás je víc utahaný. Každopádně Artík má novou kamarádku Blondie a plné bříško ostružin a malin.
Ještě ho musím pochválit, protože se nechal odvolat od dvou mrtvých myší a jednoho krtka. Trochu nezvyk oproti bojům o kořist s jezevčicí Jessy.

čtvrtek 15. srpna 2013

Jak se má váš setřík, slečno?

Včera jsem si říkala, že už sem vlastně nemám co psát, že se nic nového neděje. A pak jsem si promítla celý den, a došlo mi, že o Artíkovy ztřeštěnosti se ale podělit musím.

Artík bojoval o svou hračku, jako by šlo o život, ale Niki byla drzejší a agresivnější, takže vyhrávala

Opékali jsme. Artík se od Jessy učil žebrat. Je strašné, jak dobře mu to šlo. Ale rodina naštěstí vzala můj zákaz vážně a prcek opravdu nic nedostal.


Potom jsme s Dixim vyrazili na pole. Přeskočím půlhodinu, kdy dováděli a skákali po sobě jako blázni. Pak Artík zcela unaven padl k mým nohám a pozoroval, jak Dixi kope jámu. Po chvíli ho šel zkontrolovat. Záviděl mu tu krásně hnědou barvu hlíny na čumáku a tak se rozhodl s kopáním pomoci. Dixi mu uvolnil místo a dohlížel, jestli Arti kope dobře. Během chviličky jsem měla z bílého psa úplně hnědé cosi, co na mě blaženě zíralo.
S Dixim
Ještě u babičky Artush běhal po zahradě s medailí na krku, aby ji všem přítomným ukázal. Dokonce ji vzal do zubů a běhal s ní ve stylu slavných sportovců. Netuším, kde to odkoukal, protože televize ho zajímá jen velmi okrajově.

Taky si zvykl na fén. Po prvním neúspěchu to zkoušela mamka. Udělala z toho hrozné divadlo a vykládala Artovi, jak je to super věc a že to musí taky zkusit. A světe div se, on šel dobrovolně do koupelny, sedl si a nechal se ofoukávat fénem. A ještě vypadal spokojeně.


Jo a ještě poznámečka k výcviku, už umíme - ke mně, sedni, lehni, zůstaň, k noze, přines, postoj, pusinku - všechno na začátečnické úrovni, ale zlepšujeme se. Jenom mě včera dostalo, když jsme si s Dixiho páníčkem vyměnili psy a Artush ho poslouchal mnohem víc, než mě.


A taky má dobrý vkus - dostane se na postel a umí si vybrat ty nejlepší věci ze šatníku a hraje si s nimi. (Jo vím, že kdybych si to po sobě uklízela, tak tenhle problém nemusím řešit.) Už jsem si zvykla na pravidlo, že když je moc ticho a hodný, tak většinou dělá něco, co nemá. Když si hraje se svými hračkami, tak divočí a skáče a brouká a ňafe. S mými věcmi je klidný jako beránek a když ho načapám, tak dělá, jako že vůbec neví, o čem to mluvím.

Koupila jsem Artíkovi psí chipsy. Je to fakt pro psy, vypadá to jako ty pěnové chipsy pro lidi, akorát tam není sůl a je to uzené. Tvářil se na to nejdřív dost podezřívavě, nicméně po chvíli je už chroupal jako o život.


Artík miluje řeku. Ale fakt nade vše. Pejsci ho nezajímají, já ho nezajímám, žrádlo ho nezajímá. Prostě jednou denně mi tam uteče. Už ví, na která místa já za ním kopřivama nepolezu a přesně chápe, že když se vyválí v bahně tak mě báječně vytočí, což on rád. Takže denně koupáme ve vaně - za trest a kvůli jeho skákání na postel. Ta ukřivděná tvářička našeho broučka je úžasná.


 To měl být kratší článek :D Asi budu muset psát častěji a jenom ty postřehy. A taky si častěji nabíjet telefon, ať mám víc fotek. Zbytek shrnu body, aby to nebylo nekonečné:
  •  Anetka (8 letá holčička) se inspirovala p. Šedou, který v předchozím článku tančil s Doničkou, a učila Artushe tančit. Ten se ani nebránil, jen zvědavě sledoval, co s ním to dítko provádí.
  • Když jsem u těch dětí, už jsem se zmiňovala o tom, že chodím s Artym ven, když jsou tam děti, aby si na ně zvykal. Teď naposledy jsem byla někdy v týdnu, bylo to už po výstavě a malý Martínek tam s Artím běhal. Arty samozřejmě předvedl dokonalý klus, ke kterému se na výstavě samozřejmě nesnížil. Navrhla jsem mu, aby šel na výstavu do soutěže Dítě a pes. Míša a Domča byly tou zprávou nadšené a tak běhaly asi hodinu kolem domu, střídaly se o Artuše a nacvičovaly na Dítě a pes. Škoda, že je s námi jejich rodiče na výstavu fakt nepustí. Ale pes byl vyvenčený opravdu důkladně.
  • A v úplně posledním bodě bych ráda vysvětlila, název tohoto příspěvku. Chodím s poštou i letákama dva různé rajóny a protože o Artíkovi vyprávím všem na potkání (letáky Artík chodí po kouskách se mnou), tak už na mě zdálky volají, jak se Artík má. Dneska mě zastavil jeden právník a vyptával se na něj. Je to milé, tolik zájmu o jedno štěně ze strany úplně cizích lidí.

neděle 11. srpna 2013

Máme doma obra!

Dnes jsme Artíka opět měřili a vážili. Puntíkáček má už 12 kilo a měří 44 cm :) Už dosáhne hlavou na postel a nemusí vyskakovat a když se natáhne, dosáhne si na jídlo na stole. Udělal to jen jednou, ale tak mě vyděsil, že doufám, že už ho podobné myšlenky nenapadnou - musíme zavírat a nenechávat ho samotného no :)

Tahle póza je jeho oblíbená, takže ho pro názornost budu každý týden fotit takhle :)

sobota 10. srpna 2013

Oblastná výstava Krajné 10.8.2013

Dneska jsme byli na první výstavě. Artík slavil čtvrt roku, a tím pádem se už může zúčastnit výstav na Slovensku. Jeli jsme do Krajného, kde probíhala menší výstava o pohár starosty. Bylo tu asi 200 psů, řekla bych. Tři kruhy. My měli ten prostřední a číslo 88.


Po pravdě, to byl celkem trapas. Ani nevím čí. Zkoušeli jsme to s padesátiprocentními úspěchy, ovšem když si před paní rozhodčí lehl a chtěl drbat bříško a já ho ne a ne zvednout na nožky. Musela jsem se začít smát. Paní se naštěstí smála taky. Prozkoumala mu vleže zoubky a vše co se dalo a pak se milostivý pán nechal zvednout, aby paní mohla posoudit i zbytek.
Zabodovali jsme. Paní Janekové se Artush moc líbil, chválila nás, že to pěkně zvládáme, když máme oba premiéru a nakonec jsme dostali hodnocení VN1, mediali a pozvánku do závěrečného kruhu štěňat. (VN1 znamená velmi nadějný 1 - tedy to nejlepší možné hodnocení.)
Posudek zněl: Krásné mladé zvíře ve výstavní kondici, výborná kostra, krásná hlava, krásné úhlení, výborná horní linie, výborně nasazený a nesený ocas, na jeho věk výborně předvedený.

Samozřejmě jsme se seznámili se spoustou pejsků. Artík s nikým nemá problém.


Závěřečnou štěněcí přehlídku jsme už nevyhráli, protože konkurence byla veliká. A hlavně mi Artík půlku cesty cválal místo klusu. Zrovna tu půlku, kdy se paní rozhodčí dívala :D Ale vystavení se nám pak už povedlo. Takže na to, že máme za sebou první výstavu, máme být na co hrdí :)




Naše setří rodinka: Artík, jeho maminka Donička a šampion Goldík.


Na závěr video. Kdo se dívá dnes, má to ještě v orig. znění, zítra přibudou komentáře a hudba - resp. už tam jsou - jen se nahrávají a ještě dlouho budou...

Jak mamka naučila Artyho povel Lehni :)


Omlouvám se za nepořádek :)

čtvrtek 8. srpna 2013

Jak jeden malý setřík umí obrátit život na ruby/k lepšímu?

V posledních dnech jsem počítač spíš míjela, takže souhrn novinek přináším až teď.
Vytvořila jsem seznam věcí, které se v mém životě změnily od doby, co mám Artíka, tak tady je:
  • Neustále mám kapsy plné drobků, jak se mi tam rozpadají pamlsky a piškotky. Jen čekám, kdy mamka půjde prát a všimne si toho... A Artush už taky ví, že dobrůtky nosím v kapse, takže kdykoli má dojem, že udělal něco pamlskuhodného, tak se mi zadívá na kapsu.
  • Jsem pořád venku. Skoro nepotkávám počítač. Já, takový závislák.
  • Zjistila jsem, že bílý pes je ve tmě nebo ve křoví mnohem lépe vidět než hnědý, jak jsem byla zvyklá.
  • Poznali jsme spoustu nových lidí. Každý den nás někdo zastavuje a ptá se na Artíka. Na některé sousedy ze sídliště se vzájemně těšíme. Např. Šárka s Láskou na nás čeká vždy, když skončím v práci, před barákem, aby si setříci mohli pohrát.

 

  • Místo potřebných 8 nespím ani svých klasických šest hodin. Momentálně jsem asi na 4,5 - 5 hodinách spánku denně. Není to tím, že by se Artík v noci budil, spí v pohodě, ale ráno vstáváme dříve a chodíme později spát.
  • Naučila jsem se pískat. Už to není takové to neslyšné foukání vzduchu, ale je to i trochu slyšet a prcek na to slyší, což je hlavní. Cvičení dělá mistra.
  • Získala jsem v Artušovi nového nej kamaráda. Bavíme se o všem, zaštěkáme si, zavrčíme. Řekla bych, super dvojka.
  • Ve zverimexu jsem skoro denně, na peněžence je to těžce znát, ale ten radostný pohled, když přinesu něco nového je k nezaplacení.
  • Na to navazuje, že jsme pořídili náhubek. Ne, že by to bylo třeba kvůli kousání, ale vyžadují to pravidla veřejných dopravních prostředků. Jezdíme autobusem, nastoupíme s náhubkem a než se stihneme usadit, je náhubek dole. Ale zvyká si, a vydrží čím dál tím delší dobu.
  • Začala jsem pít holou vodu. Lahev sebou tahám skoro pořád, což u mě není běžné. Sama piju hodně málo, ale kvůli Artímu ji beru a když pije on, (nalévám mu ji do dlaně), tak piju i já.
  • Měla bych od města dostat oranžovou vestičku a být placená jak uklízečka životního prostředí. S Artím odklízime všechny odpadky z okolí. On je vezme do tlamy - já mu je vypáčím a vynesu. Ale už pracujeme na PUSŤ, takže je 50 procentní šance, že to odevzdá dobrovolně. Záleží na lákavosti nazeleného předmětu.
Tenhle článek je po delší době zase víc textový, ale potřebuju si to všechno zaznamenat. 
  • Skupina našich psích kamarádů se úspěšně rozrůstá. Dnes přibyl knírač a kříženec vlka Dixi. 
  • Majitel Dixi měl u sebe pamlsek co ještě neznáme - vypadalo to jako pasta na zuby a Artíkovi moooc chutnala - takže píšu si - MUSÍME POŘÍDIT.
  • S Jessy na sebe vzájemně poštěkávají, ale už se k sobě v klidu přiblíží a zatím žádné další zranění.
  • Poslední věc, kterou chci dneska napsat, je, že v sobotu jedeme na první výstavu. Bude to na Slovensku a jedeme víceméně očichat atmosféru a poznat nové pejsky. Vystavování nám zatím úplně nejde a je mi jasné, že jsem to já, kdo to Artímu kazí. Ale slibuju, všechno se naučíme a budeme tak dobří, že se nás i Goldík bude bát :D (Goldík je šampion J. Šedy - Artíkova pana chovatele).
  • Artík ví, že když něco provede, tak bude sekec. Ne tedy doslova, že byl byl nějak extrémně mlácen, ale pozná, že nemám radost. To působí ještě víc, než nějaké fyzické tresty. A tak když zjistí, že něco provedl a já si toho všimla, buď toho nechá a hrozně nápadně si jde hrát s některou ze svých hraček, nebo zdrhne do spodního patra botníku, které je z bezpečnostních důvodů vyklizené.
  •  Na hlavně se Artíkovi udělalo luxusní esíčko. To sice odporuje standardu, ale ještě roste a může se to srovnat. Doufám. Zatím vypadá jako velký drsňák.

  •  Mamka Artíka pouze zbožňuje a rozmazluje. Nic dalšího se od ní nechce. A taky ho bere ven, když musím pracovat. Takže i tout cestou děkuji - aby její kamarádky, které můj blog čtou, věděli, jak jejich přítelkyně skvělá matka. A sluší jim to spolu, co říkáte?
  • Každý den se s Artym objímáme. On se mi u toho občas snaží sežrat vlasy, ale někdy fakt jen tak zůstane v klidu, položí mi hlavu na rameno a je to moc krásný pocit.
  •  Denně se koupeme v řece. Tedy Artík - já maximálně nohy. Každopádně každá tahle minuta u řeky je těžce zaplacená mou krví. Komáři jsou nenažraní!!
  •  Ta radost za to ale stojí.
  •  Dneska se setřátko potápělo pro kousky párečku do řeky. Když mi jeden omylem vyklouzl a skončil v řece a Art se pro něj potopil, tak jsem se vyděsila. Ale nakonec se mu to zalíbilo a nadšeně se vrhal pod vodu pro další kousíčky.
  •  Podobnou fotku jsem přidávala nedávno pod štítkem "Jak rostu" - je vidět ten ohromný rozdíl, mezi tamtou a touto.
  •  A tady už je fotka Dixiho a výtečné pasty, za kterou by mě Artush byl býval vyměnil. Mně totiž už všechny pamlsky sežral při nácviku vystavování. :D
  • Úplně, ale už vážně úplně, poslední věc, co chci říct je, že Artík skvěle vychází s naší babičkou. V klidu porušuje všechna tabu, že nesmí do kuchyně, na zahrádku atd. V kuchyni se babičce motá pod nohama, dostává pamlsky a tak. Odnáší jí boty, rukavice, kouše síť na bazén, kyblíček na vodu a hrabe záhonky, trhá a žvýká kytky z koflíků. Včera provedl další rošťárnu - babička si na zem položila krabici s džusem. Je zvyklá, že Jessy si těchto věcí nevšímá. To nezná Artuše. Zpozoroval příležitost, v nestřeženém okamžiku se džusu zmocnil, odnesl, žvýkal a sladkou štávu, která tekla ven, vylizoval. Pak donesl prázdný prokousaný obal zpátky babičce a čekal na pochvalu.