Medaile z Polska

Bleskově info z Polska

Úžasný výstavní den s Artíkem a Annie Mandygold. Naše oranžová ségra Annie všechny převálcovala a odnesla si BOB, jun. BIG a BIG (a další tituly předcházející těmto)... a Arťulík vybojoval druhého polského CAJCe (čekatel junior šampiona) a BOSe (best of opposite sex). Bylo to boží, ale jsme oba neskutečně utahaní - fotky a video dodáme nějak co nejdřív. Velký dík úžasné handlerce Klára Babová za předvedení... PS: budu mít na videu moment - kdy handluji já!! Ten děs aspoň všem ukáže, proč si běžně nehandluji sama 

Krajská výstava Hradec Králové - Jun.BIS3

Krajská výstava Hradec Králové - Výborný 1, Vítěz třídy mladých a 3. nejkrásnější mladý výstavy (JUN.BIS3)!!! Mokré vítězství díky boží handlerce Josi Soltes a podpoře mých rodičů  Děkuji moc

Posuzovala nás již podruhé paní Ubrová (předtím jsme ještě byli malé štěňátko, takže se to moc nepočítá) a zadala nám následující tituly a hodnocení: V1, Vítěz třídy.

Roční pes s typickou hlavou, nůžkovým skusem, dobrým okem, celkově pěkný, výborná linie šíje, hrudníku i nasazení ocasu, velmi dobrý hrudník, velmi dobře se pohybuje a má dobrou výstavní úroveň. (Posledním slovem si nejsem jistá - ale končí na ň... kdyby vás napadlo lepší slovo na cca pět písmen, napište mi.)

Radost z nul aneb Klouby

Série našich psích akcí pokračovala. Nejdřív vyhrát výstavu, pak si luxusně zaběhat na zkouškách a pak nás čekala zkouška nejděsivější – dysplazie kolenního kloubu (DKK). Jde o veterinární vyšetření, u kterého se pes musí uspat, a pak se mu natáhnou nohy a zrentgenují klouby. Tam se pak nějak změří úhly a dostanete číslo 0 – 4 (v anglické terminologii písmeno A - E tuším). Pro uchovnění (aby mohl mít štěňata s PP) potřebuje nejhůř 2. Čím vyšší číslo, tím horší to je.

Jeli jsme až do Litoměřic, protože tam má ordinaci pan zvěrolékař Vomáčka – specialista na dysplazii u setrů a pointrů. Členové Českého pointr setter klubu musí mít hodnocení od něj a protože ještě nevíme, do kterého klubu se nakonec přidáme, jeli jsme tam. S panem chovatelem a taky s Makarénou. Maky ještě dohárávala, takže pro Artíka to byl nářez. On ji i tak děsně miluje a teď navíc, když mu tak voněla, se mohl vážně zbláznit.

Nahlásili jsme se a skoro hned šli na řadu – Arty jako správný gentleman předběhl dámu a šel si chrabře nechat píchnout injekci. Jarda přidal historku o tom, že když šel na dysplazii Goldik, tak uviděl krev, tak to s ním švihlo. Mě to rozesmálo, ale Artush se evidentně vyděsil a začal vyvádět jako malá holka. Tři jsme ho museli držet, aby si to nechal píchnout a výskal u toho jako by ho někdo vraždil. Ani před Macarénou se nestyděl. Ta na rozdíl od něho vše zvládla s jedním malým kviknutím. Prostě my ženy něco vydržíme.

Všechno se nachystalo a pak už Artík dostal do kanyly svou dávku uspávacího léku. Během půl minuty se sesunul k zemi a usnul. Maky ho napodobila. Artyho jsme zvedli na stůl, natočili do požadované polohy a narentgenovali. Potom šel Jarda s Maky a já čekala na chodbě. Trvalo to hrozně dlouho a byla jsem nervózní. Během čekání jsem si prošla celou čekárnu, která byla zároveň obchodem, asi stokrát. Seznámila se se stříbrnou německou dogou a vybrala Artíkovi boží obojek, kdyby náhodou ta dysplazie stála míň, než jsem počítala.

Pak konečně otevřeli dveře a zavolali mě zpátky. Pak doktor se usmál a řekl, že má NULY. To znamená, že je úplně zdravý. Prý je to úplně vzorová ukázka nul, takže se mi hrozně ulevilo. Artík ještě dospával, takže jsme čekali. Maky nakonec taky dopadla dobře, takže super. Když se pak naši setříci vymátožili z ordinace, rovnou se táhli ospale k autu a těšili se do bedniček, aby mohli zase spát. Tak jsme jen vyfotili jednu pózičku pro fanoušky na facebook, aby všichni viděli, jaký je to hrdina, především pak sličná Makaréna, která o něj stále moc nejevila zájem, a šlo se zase spát.

Pak už jen placení. Padlo na to celé jarní stipendium, ale nakonec to nehořelo tolik, jak jsem čekala a tak i na obojek s anglickými vlajkami pro anglického setra s anglickým jménem drobné zbyly. Za odměnu samozřejmě. Tedy ta odměna byla spíš pro mě – za ty nervy – pro Artyho jsem vzala pamlsky na další den, až bude moct normálně jíst.

Po cestě domů jsme slavili. Za pět dní vyhrát výstavu, oslavit narozeniny, zkusit zkoušky vloh a ještě udělat dysplazii na 0/0 neboli A/A chcete-li, to se jen tak nepovede. Pokud teď udělá lovecké zkoušky – kdykoli – tak by mohl být připuštěn do chovu. Ale na to máme ještě čas. Teď se jdeme chystat do vany – zítra nás čeká další výstava – tentokrát Hradec Králové, tak držte palce.

Fotka po probrání z narkózy 

Důkaz místo slibů 

Narozeninový běh aneb jak jsme se vyšvihli na zkouškách

Po tom, co Artush vyhrál celou výstavu v Mladé Boleslavi, si dal den oddech a čekala nás další akce. V sobotu 10. 5. 2014, kdy Artík slavil své první narozeniny, jsme si opět přivstali. Rozhodli jsme se využít štěstí, které se nás drželo, a vyrazili jsme na Zkoušky vloh do Chlumce nad Cidlinou.

 
Pan chovatel Šeda trval na tom, ať to zkusíme, pokoukáme a zjistíme, jak to má vypadat a tak. Rozhodně jsme nejeli uspět, spíš poznat nové lidi a  vidět v praxi, jak to má vypadat a poptat se na rady, jak s výcvikem ohledně loveckých zkoušek, protože v okolí nikoho, kdo by tomu rozuměl, nemáme.

Původně jsme měli jet s Artíkovou sestřenicí Safi a její majitelkou paní Kocúrovou. Nakonec ale náš pan chovatel změnil plány a jel s námi taky. Morální podpora pro to naše flekaté nyní už roční štěnisko.

Dorazili jsme na místo a šli se nahlásit. Nádherné prostředí tam mají místní myslivci a lidové ceny byly opravdu lidové – tj. tři panáky celkem za 30,- Kč jsem už dlouho neviděla. Chvíli se povídalo, zkontroloval nás veterinář a šlo se na věc. Každá taková zkouška začíná nástupem, kdy troubí trubky a my, vůdci, jsme stáli u na výšku postavených břízových polínek se startovními čísly. Měli jsme osmnáctku. Pak proběhlo seznámení s rozhodčími a přečtení pravidel zkoušek. Přišel čas losovat. Jména rozhodčích mi nic neříkala, takže jsem měla z losu, do které skupiny se dostanu, mnohem menší hrůzu, než bych asi měla mít. Sáhla jsem do klobouku a vytáhla osmičku. Paní Kocúrová se na mě usmála – asi jsem vytáhla dobře. Sama měla číslo vysoké, takže už bylo jasné, že nebude se mnou. Ještě tam s námi byla Veronika, která má Targa, auvergenského (teď nevím, jak přesně se to píše) ohaře, a ta vylosovala číslo s paní Kocúrovou. No a pak už to bylo hrozně rychlé. Se svou mizernou pamětí obličejů jsem si rychle našla své rozhodčí. Takové mladé milé pány myslivce.

Naše skupina se nepřesouvala autem, šli jsme pěšky. V mé skupině byl pán, který měl dva německé krátkosrsté ohaře (černého a bílo-hnědého), další pán který měl taky černého krátkosrstého ohaře, mladý kluk s maďarským ohařem a pak já.

Maďar šel první. Na to, že zkušební řád jeho majitel prý ani nečetl a byl prvovůdce jako já (ještě žádného psa na zkouškách neodvedl) tak jeho pes krásně poslouchal. Tedy v mých očích. Pak šel jeden z němců a pak my. Artík už od začátku, kdy jsme vešli na pole, byl jak u vytržení. Tolik zvěře ještě nikdy nečenichal. Když na nás přišla řada a já ho pustila, začal k mému i ostatních údivu pracovat přesně jak má. Rychlým cvalem křižoval v osmičkách pole a snad i hledal. Trochu mě to šokovalo. Kdyby tak pokračoval, tak snad ty zkoušky i udělá. Protože vystavuje běžně všechno, co potká. Ale co čert nechtěl – začal milý Artík zvětšovat osmičky a víc a víc a víc. Přestal mě poslouchat, píšťalku ignoroval a prostě se rozhodl proběhnout a běžel až skoro na obzor, aby si tam mohl všechno pořádně prohlédnout. Volala jsem na něj a pochopil, že asi by měl přijít, jinak bude průšvih. Poslušně doběhl až ke mně. Dle rozhodčích to trvalo jen minutu a ještě má šanci zkoušky zvládnout. Vypustila jsem ho tedy, udělal dvě rychlé osmičky a zase pádil na konec pole. Skoro ho nebylo vidět, jen se vždycky v dálce mihly jeho ušiska. Kolem jel vlak, Artush běžel rovnoběžně s vlakem. No hrůza. Po osmi minutách se milostivě vrátil a byl tak vyčerpaný, že padl a bylo to. Pánové rozhodčí nám slíbili ještě jeden pokus na konci, až se vystřídají ostatní.

Počkali jsme tedy, mezitím jsme hledali zvěř, změnili jsme pole a pak ještě jednou. Zvěř asi utekla jinam, volala nám jiná skupinka, že měli spoustu zajíců. My nic. Nevadilo, hledalo se dál, kraťasové byli lépe vycvičení a zkoušky se jim dařily mnohem lépe. Bylo vidět, že pánové už mají nějaké zkušenosti.

Pak zase přišla Artíkova chvíle. Ale jakmile jsem ho pustila z vodítka, tak byl v tahu. Tohle mi ještě nikdy neudělal. Poprvé a zrovna na zkouškách. Uběhlo pár minut a pes nikde. Tak jsme si s pány rozhodčími alespoň hezky popovídali a dostala jsem spoustu rad a tipů, jak pokračovat ve výcviku pro příště. Ze zkoušek jsme odstoupili, protože by dostal z poslušnosti 0 bodů a další disciplíny nemohl být obodován, protože nebylo co bodovat, když tam pes prostě nebyl.

Jakmile ukončili Artushův nepovedený pokus, tak se pes vrátil, uhoněný ale s neskutečně blaženým výrazem ve tváři. Prostě si ty narozeniny užil po svém.

Vrátili jsme se zpátky na start, kde už jedna skupinka vesele popíjela. Přidali jsme se k nim, dali si klobásu a kafe (celkem za 35,- :D ) a počkali na další dvě skupiny. Nejdřív jsme s Jardou chtěli jet domů dřív, ale pan rozhodčí z mé skupiny mě přesvědčil, ať počkáme, že jestli jsem ještě nikdy na zkouškách nebyla, tak ať si to zažijeme se vším všudy.

Závěrečné finále vypadalo tak, že jsme si zase stoupli kolem dokola ke svým polínkům s čísly a byli vyhlášeni nejlepší psi, kteří získali nejvíce bodů. Nakonec hlásili i ty, kteří nezískali body žádné, ale zúčastnili se. Tedy i nás. Šli jsme za potlesku uličkou hanby pro průkaz původu. Byli jsme první bez titulu, ostatní šli až po nás a já nevěděla, jestli se vůbec hodí podávat si ruku se všemi rozhodčími a nechat si gratulovat. Ale tak přesvědčili mě k tomu a všichni mi přáli hodně štěstí pro příště a dávali ještě rady, jak to příště zvládnout. Nakonec jsme dostali tašku plnou vzorků krmiv, takže Artík má zase o pamlsky chvíli postaráno, protože vždycky tyhle vzorky, jak je ještě nikdy neměl, tak mu moc chutnají.

Na doma nám zůstalo naše startovní číslo, což je taková plastová cedulka, na které je německý krátkosrstý ohař a velká číslice. Taková vzpomínka na Artushovy narozeniny a naše první zkoušky.

Poznámka: Příště jim to už natřeme, protože jsme se dali do kupy s panem Vlastimilem Resnerem, což je myslivec z Brna, který je i rozhodčí na výstavách i rozhodčí na zkouškách. A tenhle pán, věřte nebo ne, nám se zkouškami pomůže. Byli jsme u něj teď ve středu na kafi a taky se trochu seznámit a pochytat nějakou tu teorii. Artush má podle něj jedinou chybu: není jeho. Prý je pěkně rostlý, velký. Takové má rád. Taky kdo by Artíka rád neměl. Arty byl v myslivcově bytě jako u vytržení. Všude paroží a myslivecké flinty (omlouvám se za neznalost správné terminologie).

Domluvili jsme se, že víno, co jsem donesla, vypijeme, až Arty udělá ty zkoušky a já slíbila, co opakuji pořád, pokud Artush udělá lovecké zkoušky, tak já si udělám ty myslivecké.

Krásné narozeniny - 1. rok s námi

Neuvěřitelný BIS v Mladé Boleslavi

Dnes jsme vyrazili do Mladé Boleslavi na další výstavu. Ještě ráno mi Jarda říkal, jak na této výstavě nikdy žádné velké ocenění nezískali. Tvrdila jsem mu, že je čas to prolomit a i když jsem tomu sama nevěřila - stala se neskutečná věc. Ale hezky po pořádku.

Koupili jsme Artíkovi hrabičky na česání, protože už byl fakt neupravený a má včerejší koupel to zachránila jen zpola. Takže jsme česali a česali - pak Jarda objevil dvě úžasné dámy, které se do Artyho dobrovolně pustily a udělaly z něj nádherného psa. Dostala jsem spoustu dalších rad a doporučení, které si beru k srdci a pak už se šlo běhat.

Výjimečně jsme nešli ráno, ale až skoro na konci posuzování. To čekání bylo nezvyklé. Nicméně pan rozhodčí Němec dal Artymu V1, Vítěze třídy mladých a protože neměl konkurenci tak i Nejlepšího mladého jedince.

Potom se v kruhu ukázala Artushova maminka Donička ve třídě šampionů a oranžová fenka ve veteránech - proti oběma těmto fenám šel můj černobílý kluk o Vítěze Mladé Boleslavi - a vyhrál! Obě je porazil. Celou dobu ho měla pod taktovkou Jitka Svobodová a při souboji tří angličanů se v kruhu k údivu všech objevil i náš pan chovatel, který musel vzít Donu.

Posudek zněl: Mladý pes s výraznou hlavou, výborný hřbet i hrudník, standardní srst, postoj i pohyb výborný.

 Užili jsme si obědovou pauzu a pak už přišlo velké finále.

Pózička s medailí za Vítěze třídy mladých

Potom už začaly závěrečky. Prvně Arty běžel v VII. FCI za mladé - a vyhrál! Postoupil do finále juniorů o nej mladého psa výstavy a umístil se na úžasném 3. místě!! JUN BISe posuzoval pan Václavík.

Protože můj setřík získal i titul Vítěz MB, účastnil se velkých závěreček s dospělými psy - opět začal v VII. FCI a tam získal 1. místo! - tuto kategorii posuzoval opět pan Václavík, kterému se Arty evidentně moc líbil.

Stala se neuvěřitelná věc - Artush se ve svých 11 měsících dostal mezi nej 11 psů celé výstavy. Nikdo nečekal, že by to opravdu mohl vyhrát. Jitka šla nakonec handlovat Viktora Kunu - vipeta - a Artík se dostal do rukou Lindy Hodové, se kterou se nikdy neviděl. Evidentně si padli do oka, protože poslouchal jako hodinky a pěkně stál.

Pan rozhodčí Řehánek všechny důkladně prohlédl a pak je poslal do vedlejšího kruhu. Napětí se dalo krájet, když paní moderátorka oznámila, že vítězem celé výstavy a titul BIS (Best in show) získává pes ze skupiny VII. Anglický setr - začali jsme výskat! Ještě teď mě bolí hlasivky. Artush Mandygold - v tak nízkém věku a s mizernou úpravou srsti, na rychlo dohnanou přímo na výstavišti a s handlerkou, kterou nikdy neviděl a ještě v hale, kde mu to moc nejde - vyhrál celou výstavu!!

Profi foto vítěze od Martiny Trávníčkové

Pan chovatel Jaroslav Šeda a pan rozhodčí Václavík

Po příjezdu domů

A nakonec video!!

Speciální výstava ČPSK Brozany nad Ohří

Video si dejte více nahlas, aby vám neunikly posudky od pana Buby.

V Brozanech nad Ohří se konala Speciální výstava Českého Pointer a setter klubu. (1. 5. 2014) Úžasné okolí, na začátku byla přednáška o výstavách v podání Jaroslava Šedy a Jitky Svobodové. Pak jsme se již přesunuli ke kruhu, byl jen jeden a posuzoval pan rozhodčí Petr Buba, který je známý tím, že posudky říká nahlas, aby i diváci měli nějaký požitek z výstavy.

Artush snad prvně měl konkurenci hned ve třídě - stál proti němu Jethro Morrison, kterého vlastní hokejový brankář Dominik Hašek. Krásný oranžový pes stál proti našemu černému. Panu Bubovi se však Artík moc líbil a nenašel žádné chyby a tak vítězství dal našemu broukovi.

Posudek: Výška: 64 cm, Oko: tmavé, Chrup: úplný, Skus: nůžkový. Černobílý 1 rok starý, krásné samčí hlavy s dobrým závěsem, ve všech částech krásně osrstěn, dobře nasazená a nesená vlajka, obdélníkový rámec, elegantní pohyb, klidná povaha.

Kdo mě zná, tak chápe, jak nadšená jsem byla z konečně dlouhého posudku, navíc tak krásného.

Artík získal V1, CAJC. A tento třetí CAJC znamená, že splnil čekatelství na junior šampiona.

Postoupil do souboje o BOBa, ale na to byl podle pana rozhodčího ještě mladý a musí si počkat a zmohutnět.

V závěru šel o vítěze výstavy, ale běžel špatně a už se mu prostě nechtělo - takže vyhrál jiný pejsek.

Při této příležitosti jsme šli ještě i na jarní svod a takto jsme dopadli: Typ: typický, Zbarvení: vícebarevný, Síla kostry: silná, Chrup: úplný, Skus: nůžkový, Kvalita srsti: standardní, Povaha: klidná, Výška 66 cm, Barva oka: tmavá, Ucho - normální, Čenich - normální, Rozhodčí: Simona Svatoňová

Celá výstava byla opravdu super. Pohoštění od pořadatelů opravdu potěšilo. Trochu to kazilo měnící se počasí, ale i tak jsme to zvládli a žádný velký liják nás nepostihl.

Popovídala jsem si tam se spoustou fajn lidí a probrali jsme všechno od úpravy po lov a další psí záležitosti. Moc se mi to líbilo a snad se příště zúčastníme více takových akcí.

Modeling :)