Setr na hlídání

Kdybyste třeba potřebovali pohlídat - Arty je vždy k dispozici :D A udělá vše, co je v jeho silách, aby zlobil jako o život. :D

Na fotce - nejvěrnější vycházková kámoška Káťa s přítelem Petrem

Neuvěřitelný BIS v Mladé Boleslavi

Dnes jsme vyrazili do Mladé Boleslavi na další výstavu. Ještě ráno mi Jarda říkal, jak na této výstavě nikdy žádné velké ocenění nezískali. Tvrdila jsem mu, že je čas to prolomit a i když jsem tomu sama nevěřila - stala se neskutečná věc. Ale hezky po pořádku.

Koupili jsme Artíkovi hrabičky na česání, protože už byl fakt neupravený a má včerejší koupel to zachránila jen zpola. Takže jsme česali a česali - pak Jarda objevil dvě úžasné dámy, které se do Artyho dobrovolně pustily a udělaly z něj nádherného psa. Dostala jsem spoustu dalších rad a doporučení, které si beru k srdci a pak už se šlo běhat.

Výjimečně jsme nešli ráno, ale až skoro na konci posuzování. To čekání bylo nezvyklé. Nicméně pan rozhodčí Němec dal Artymu V1, Vítěze třídy mladých a protože neměl konkurenci tak i Nejlepšího mladého jedince.

Potom se v kruhu ukázala Artushova maminka Donička ve třídě šampionů a oranžová fenka ve veteránech - proti oběma těmto fenám šel můj černobílý kluk o Vítěze Mladé Boleslavi - a vyhrál! Obě je porazil. Celou dobu ho měla pod taktovkou Jitka Svobodová a při souboji tří angličanů se v kruhu k údivu všech objevil i náš pan chovatel, který musel vzít Donu.

Posudek zněl: Mladý pes s výraznou hlavou, výborný hřbet i hrudník, standardní srst, postoj i pohyb výborný.

 Užili jsme si obědovou pauzu a pak už přišlo velké finále.

Pózička s medailí za Vítěze třídy mladých

Potom už začaly závěrečky. Prvně Arty běžel v VII. FCI za mladé - a vyhrál! Postoupil do finále juniorů o nej mladého psa výstavy a umístil se na úžasném 3. místě!! JUN BISe posuzoval pan Václavík.

Protože můj setřík získal i titul Vítěz MB, účastnil se velkých závěreček s dospělými psy - opět začal v VII. FCI a tam získal 1. místo! - tuto kategorii posuzoval opět pan Václavík, kterému se Arty evidentně moc líbil.

Stala se neuvěřitelná věc - Artush se ve svých 11 měsících dostal mezi nej 11 psů celé výstavy. Nikdo nečekal, že by to opravdu mohl vyhrát. Jitka šla nakonec handlovat Viktora Kunu - vipeta - a Artík se dostal do rukou Lindy Hodové, se kterou se nikdy neviděl. Evidentně si padli do oka, protože poslouchal jako hodinky a pěkně stál.

Pan rozhodčí Řehánek všechny důkladně prohlédl a pak je poslal do vedlejšího kruhu. Napětí se dalo krájet, když paní moderátorka oznámila, že vítězem celé výstavy a titul BIS (Best in show) získává pes ze skupiny VII. Anglický setr - začali jsme výskat! Ještě teď mě bolí hlasivky. Artush Mandygold - v tak nízkém věku a s mizernou úpravou srsti, na rychlo dohnanou přímo na výstavišti a s handlerkou, kterou nikdy neviděl a ještě v hale, kde mu to moc nejde - vyhrál celou výstavu!!

Profi foto vítěze od Martiny Trávníčkové

Pan chovatel Jaroslav Šeda a pan rozhodčí Václavík

Po příjezdu domů

A nakonec video!!

Modeling :)

Panička má narozky a Artík si to užívá

Krásné velikonoce

Veselé Velikonoce 2014 přeje koledník Artush

Bitka s Ouddym na setřím srazu

26. ledna jsme vyrazili s Artíkem na setří sraz. Pro velký úspěch jsme se na něm sešly dvě. Já a Klára. A samozřejmě naše čtyřnohé lásky - Artush a štěndo irského setra Ouddy. Ouddy je sice mladík, ale od Artyho se nenechal nic líbit a už v prvních minutách společné jízdy autem ukázal, že auto je jeho a nenechá si na něj sáhnout. Artík nestíhal zírat, protože až dosud bojoval jenom s Dixym - a ten si nechá spoustu věcí líbit.

Vyrazili jsme na procházku obrovským parkem v Bohdanči. Je to nádherné a kouzelné místo, kam se rozhodně ještě někdy chci vypravit. Šli jsme asi dvě hodiny a kluci řádili jako pominutí. Chtěli lovit místní běžce a Arty štěkal na koně, kteří projížděli kolem nás.

Zatímco kluci blbnuli kolem nás a užívali si mrazivý den (bylo asi -10 stupňů), my si porovnávaly zkušenosti a zajímavosti z našich setřích životů. Nakonec jsme zašli na oběd do restaurace, kde si oba setříci získali místo v srdci paní majitelky. Dostali mističku s vodou a klidně spinkali pod stolem.

Více slov netřeba. Artík získal nového parťáka a já kamarádku na to setří povídání. Teď už mrkejte na fotky ze srazu: 

Artush Mandygold and Dixy the Wolf - Zimní hrátky

Krásné Vánoce

Přejeme společně s Artíkem a Dixym (a jeho páníkem Jirkou) krásné Vánoce a šťastný Nový rok Vám všem. Zažili jsme společně spoustu nádherných chvil a snad nás toho ještě spousta čeká.

Jinak stromeček nechává Artushe chladným. Kouličky ho nezajímají, větvičky by jedl, ale má to zakázané, takže ho okázale ignoruje. Maximálně si na něj štěkne, když oblíbený míček zajede pod něj. Nenamáhá se pod něj lézt. Zkusil to jednou, omotal se zlatým řetězem a poté, co dostal vyhubováno už prostě jen čeká, až zatoulanou hračku vyhrabeme a odevzdáme do psí tlamičky.

Výcvik

Poslední dobou se u nás moc novinek nestalo. Pár rozkousaných cenných věcí už neberu jako novinky ale jako denní záležitosti.
Ve středu jsem se s Artíkem asi hodinu musela motat po centru Brna a jak tam na něj bylo tolik bových vjemů, tak tahal jako blázen a mě úplně ignoroval. Měla jsem spálené ruce od vodítka, takže takhle by to dál nešlo.
Konzultovala jsem s chovatelem a ten doporučil řetízkový stahovací obojek. Dneska jsme ho ukradli Dixymu a dějí se zázraky. Arty chodí jako beránek, ale stále je veselý. Takže si určitě pořídíme vlastní.
Jinak jsme začali cvičit sedni- k noze a bojujeme s tím ::-)

Zděděný pelíšek a spací fotky

Artík se v nově zděděném pelíšku moc dlouho neohřál. Ne snad proto, že mu byl tak trochu malý, ale proto, že ho prostě a jednoduše během pár dní zklikvidoval. S velikostí problém neměl, on se vejde všude. A kdybyste viděli, kolik poloh tam zvládl vystřídat! Jen škoda, že jsem u sebe pokaždé neměla foťák. Tak aspoň dvě fotečky na ochutnání.
Jinak k poslednímu vážení - máme přes 23 kg.

Slintající štěně zdraví z lesa

Dnes je Artík opravdu poslušný, tak ho musím veřejně pochválit. Snad to nezakřiknu. Přidávám pár fotek z výcviku:

 "Sedni!"

 

 Jedna v egyptském stylu

Trénujeme down

 

 

 Čekáme na pamlsek

 Ke mně

  Hrátky za odměnu  - létáme

 Výš a výš

Čím starší, tím chytřejší...

...a taky zlobivější. Ale i citlivější. Jen co najdu trochu času, vytvořím další článek plný Artíkových lotrovin.

No jen se zasmějte cizímu neštěstí: odjela jsem z konference, abych ho vyvenčila a nemusela z afterparty tak brzo... Doma dráty od netu okousany na kov. VÝPRASK. Šli jsme na procházku, pustila jsem ho na volno jelikož byl hodný. A v tu ránu byl v tahu a dole u silnice našel kost. 15 minut nahánění. VÝPRASK. Pak jsem ho jen na vteřinu pustila,aby věděl, že když přijde tak ho zas pustím a on zase pláchnul. Málem se z něj štěkotem zalkl jeden vořech babky, která se vzápětí málem zadusila štěkotem na mě. Viděla že se ho snažim chytit a stejně hrozila, že je jí fuk jestli ho něco zajede a šla s vořechem co nejblíž k silnici. Když už jsem ho málem zase měla, tak spatřil boxera, vykašlal se na vořecha a zkoušel mé nervy dál. Boxera venčila vetchá stařenka. Takže vzrůšo + další kázání. Nakonec jsem ho chytla, následoval poslední výprask a já si šla uklidňovat nervy. Takhle utekl poprvé. Normálně celkem poslouchá... 

Tak si to shrneme - další status mého utrpení se psy. Ano se PSY, protože mám teď na starost i Dixyho. Takže po příchodu neječím jen na jednoho, ale hned na oba. Jeden likviduje botník i s botama, co tam vůbec nebyly,ztratil hračky, co tam naopak byly a už nejsou, a zase se počůral po děsně dlouhé době (ano, jde o Artíka), druhý seškrábal zeď do tmavě šeda - na zemi máme teď pláž z bílého prachu -, rozškubal si pelech (Artík zvládl ten svůj roztrhat dva dny zpátky) a cucky z toho pelechu jsou všude po pokoji a dokonce dokázal najít mou ponožku a podrobit ji svým zubům (samozřejmě Dixy)... Oba jsou teď jak andílci - Artík na pelíšku, Dixy pod stolem a vrhají na mě kajícné pohledy. Tak a teď, kdo zlobil víc? Můžete se smát, brečet a nebo mi donést čokoládu na nervy.

 

Loudění

Tak kterému z nich se hůře odolává v disciplíně psího pohledu?

Ranní pozdrav

Přejeme krásné ráno z pole :-)

 

Poslední dvě fotky jsou z večera, když jsem dostala chuť na něco dobrého a psíci byli toho názoru, že se musím podělit.

 

Godzilla

Dlouho jsem nepsala. Naše likvidátorské zlatíčko mi dalo pořádně zabrat. Sečtu-li to rychle, tak jsme chudší o jedny kabely, lino na chodbě a povlak na polštář. Jirka proto začal Artushovi říkat Godzillo. Všechno sežere a zničí, a zůstane jen spoušť.
Taky už několikrát utekl za srnkama, takže možná přecejen v sobě objevuje skryté lovecké pudy. Štěstí v neštěstí je, že neutíká, když je venku se mnou. Jestli jde o náhodu nevím.
Srhnu ještě rychle zajímavosti, co mě napadá, že se udály:
- Včera se vyválel v čemsi neidentifikovatelném a za smrad, co se z něj poté linul by se ani tchoř nemusel stydět - takže náběh do vany a mám zase čisté štěňátko.
- Přijela za mnou kamarádka Very z Anglie a přivezla mu tu největší buvolí kost, co sehnala. Byla tak veliká, že náš mladík nějakou dobu ani nepochopil, že by to mohlo být k jídlu a okázale dárek ignoroval. Teď už má ale ohlodané konce a boj s obří kostí začal. Uvidíme, za jak dlouho ji zdolá.
- Dělá mi radost, jak poslouchá. Občas si sice hraje na hluchého, ale jinak procházky zatím nejsou utrpením. Aportuje klacky se 100% úspěšností, nemizí z dohledu a ohlíží se po mně, jestli jdu za ním. Dokonce zastavuje na rozcestích, abych mu ukázala směr, kterým půjdeme.

 Společně venčení a motání vodítek

Velké objevy velkých psů

 

 

Hádka o hračku - Artíka - mezi Dixym a Richiem

Artush - the explorer

Létající Dixík 

 Kamarád Richie

  Psí porada - jak efektivně vyhrabat jámu, než si pánečkové a panička všimnou, že děláme něco, co nesmíme.