Setr přinesl do naší rodiny hodně legrace. Už jen to, jak se vždycky někam řítí, pak se pokouší rychle zastavit a nakonec si místo sednutí lehne a ještě se tváří, že to přesně takhle zamýšlel.
Učíme přivolání. Nevýhodou je, že Art je naučený na pískání a to já neovládám. Píšťalka zatím cestuje s Českou poštou a tak se ho snažím přeučit na slova a chabými pokusy o pískot ho k sobě přivolat. Pamlsky mají naštěstí větší sílu než zvukové signály.
Artík nakonec dostal obojek po naší jezevčici Jessy. Ta ho měla jako štěňátko a přesto je našemu malému obrovi velký. I tak je to lepší, než ten světlý, který je moc dlouhý a ten plandající konec našeho prcka dráždí ještě víc, než obojek samotný.
Náš malý drsňák je nejen tetovaný, ale aby dodal svému ještě tvrďáckému vystupování ještě větší efekt, začal se zajímat o alkohol a cigarety. Po rodinné oslavě jsme nestihly odnést (dobře, po pravdě se k tomu nikdo nedokopal) všechny lahve a Artík se rozhodl si ty od piva zabavit. Nestíháme mu je brát z tlamičky. A s cigaretami je to snad ještě horší. Zajímá ho každý detail na silnici, cestě, chodníku i v trávě. Takže hlídáme své nohy, abychom na něho nešlápli, potom okolí - pejsky, kola, malé děti, a nakonec všechno po zemi, aby to neskončilo v Artušově tlamě. Téměř nemožný úkol.
Důkazem toho je Artušova vášeň pro slimáky. Ty slizké věci na zemi ho neskutečně lákají a když člověk není dost rychlý... Je to lovec a pokaždé, když něco takového chytne, vidím tu jeho obrovskou radost a smutek ve chvíli, kdy se mi podaří od něho ulovenou kořist získat. Snad budeme do budoucna lovit jinou zvěř než jsou slimáci, listy a šišky.
Nikdy jsem netušila, jakého pomocníka v setrovi objevím. Artík pomáhá s
domácími pracemi. Stačí vytáhnout mop a už se ho chopí a lítá po
podlaze, ze opravdu zvládne vytřít. Stejně tak si utírá packy o hadr -
chytí jej a táhne - a jak je hadr dlouhý, tak si packy zvládne očistit.
Pokud by Artovi nevyšla kariéra profesionálního lovce, uklízeče nebo popeláře, mohl by dělat topiče. Topení ho fascinuje a i když je maličký, snaží se na něj vyskočit a otočit zapínáním. Pokud někdo váhá mezi setrem a profesionálním sluhou, může zvolit setra a získá obojí :)
Už jsme přišli na to, jak zvládat noc, aby Artík neplakal a spal. Musela jsem si ho vzít k posteli. Spinká tam na dece a ani se nehne. Je to proti předem stanoveným pravidlům, ale alespoň se rodinka vyspí, takže si nikdo nestěžuje.
Náš setřík také dbá na naši dobrou fyzickou kondici. Nejen, že s ním jsme pořád venku na procházkách, ale taky chodí do ložnice pro mamčinu tašku se cvičením a tahá ji ke dveřím. Vyloženě po ní chce, aby nezůstávala doma, a vyrazila se protáhnout.
Zkoušeli jsme výstavní vodítko - i když zatím moc kamarádi nejsme. Jinak na fotce výše můžete vidět, jak vypadá příprava na výstavní postoj. Když už se nám to povede, tak se to nevyfotí. Ale spíše to končí sedem a z toho ho ne a ne zvednout. Nechci mu to znepříjemňovat, takže zatím spíš, když se náhodou zadaří, tak moc a moc chválíme.
Poslední poznatek je o fenách v Artušově okolí. Bude to pes ztracený mezi fenami, protože v jeho okolí jich je většina. Po té, co ho vyděsila irská červeno-bílá setřice láska, přišla na řadu kříženka labradora a německého ovčáka - AMY. Byla to taky divoška jako láska. Ale panička ji držela na vodítku a náš chlapák se tak po chvilce strachu osmělil a začal devíti měsíční slečnu provokovat. Až trochu povyroste jistě z nich budou skvělí kamarádi.
Žádné komentáře:
Okomentovat