Buď se neděje nic zajímavého a není o čem psát, nebo se toho na druhou stranu děje hrozně moc. A to je ten případ právě teď. Výstavy, nové pole, kadeřník, cvičák, i roznos letáků. To všechno chci mít sepsané, jenom to prostě nejde tak často, jak bych ráda. Pokusím se tedy alespoň zpětně údaje doplňovat.
První série fotek je z Brna, kdy byl Artík těsně před stříháním. Bylo krásně a tak jsme blbli v poli, trénovali přivolání a já ho nechávala pořádně vyběhat. Kéž by takhle poslouchal celý život / případně ještě lépe. Má tak možnost dostatečně se vyběhat, mé nervy jsou v klidu, stále na něho vidím a na zavolání přijde. Byť se teda občas šourá a zdržuje to, jak to jen jde.
Našel roztrhaný tenisák a tak mu ještě pomohl, aby z něj opravdu nic nezbylo.
Druhou sérii fotek jsem pořídila na stříhání. Byli jsme u paní, kterou nám doporučil majitel Lary a na to, jak jsem se bála, tak to dopadlo velmi dobře. Paní kadeřnice ještě raději volala našemu panu chovateli, abychom měli jistotu, že bude mít Arty dokonale správný sestřih. Příkaz p. Šedy zněl jasně - všechno ostříhat, natrimovat a upravit. Hlavně uši.
No a jak to tedy probíhalo? Nejdřív se trimovaly Artíkovy vlnky na zádech. Je na to takový speciální hřeben, který jsem si rovnou u paní koupila a musím to doma zkoušet. Byť mu ty chlupy jakože trhala, tak setřík nevypadal, že by trpěl. Rozhodně jsem však byla ráda, že šel s námi Jirka (majitel Dixyho) a psíka mi držel. Nevím, čím to je, ale Artush má ke chlapům větší důvěru než ve mě. Což mě samozřejmě hluboce uráží.
Potom se česalo a vyčesávalo, ostříhali jsme packy - protože z téhle fotky je vidět, jak zlé to měl. Bohužel jsem pak zapomněla vyfotit ostříhanou verzi, ale tak příště určitě bude příležitost.
Taky na hlavu kadeřnice zaútočila a zbavila tak Arťulíka roztomilých vlnek. Je to hrozná škoda, protože už nevypadá jako hravé štěně. Byť na povaze se nijak nezměnil. Potom jsme strojkem holili uši a hrudník. Arty párkrát zkusil utéct a když zjistil, že to nejde, nechal se úplně v klidu oholit, kde bylo potřeba. Nikdy bych nevěřila, že dá jedno stříhání tolik práce. Paní kadeřnice říkala, že nikdy neviděla tak chlupatého setra. Nicméně jak dodal pan Šeda, tohle byl teprve druhý setr, kterého stříhala. Každopádně jsme tam byli přes hodinu, udělali průvan v peněžence a odvedli si dospělě vypadajícího psa.
Cesta domů autem - už jako krásný mladý psík
Pózování v novém účesu
A tady už mám fotky z Brna o týden později. Srst měl Arty po stříhání takovou hrubou, tak jsem se bála, aby mu to nezůstalo. Naštěstí po pár dnech zase zjemněla a mám zpátky svého hebounkého plyšáčka.
Žádné komentáře:
Okomentovat