Anglický setr Artush Mandygold: Vzhůru přes překážky a ještě výš

28. září se konal Psí den, který pořádal nás kamarád Petr Strákoš (majitel Lary). Rozhodně jsme tam nemohli chybět. Jen co jsme s mírným (pro mě již klasickým) zpožděním dorazili, přihlašovalo se do soutěže v agility. Hlásit jsem se tam nechtěla - nikdy jsme to s Artíkem ani nezkoušeli a ztrapňovat se před celým městem mi nepřišlo jako dobrý nápad.

Nakonec jsme se ale vzájemně vyhecovaly s Fínou Doubravovou, která měla 14letého maltézáčka. Pokud půjde ona a její psík to zvládne, musí to dát Artush taky. Takže než jsem si to stačila rozmyslet, byly jsme obě přihlášené.

Arty očichal pár pejsků a najednou byl čas pro číslo 19, tedy to naše. Bylo to tak rychlé, že jsem nestihla ani znervóznět. Ozvalo se START, Artík vyběhl, přeskočil první překážku. Sice shodil, ale mám dojem, že to bylo špatně postavené, ani se jí nedotkl. Pak přišel tunel, trochu jsem ho do něj soukala a nakonec nám pomohla hvězda agility světa - EVA JINDROVÁ - a Artyho navedla dovnitř. To jsem už čekala na druhém konci a lákala prcka na pamlsky. To jste měli vidět tu rychlost, s jakou se ke mně přiřítil. Pak už jen zbývalo prokličkovat laťkami a skočit poslední překážku. Tam už můj setřík přesně věděl, co se po něm chce a skočil ji s obrovskou rezervou.

Na konec jsme šli na pódium a tam poskytli rozhovor. Měla jsem zmínit největší neplechu, kterou Artík vyvedl. Tak jsem zmínila napůl sežrané a úplně orvané tapety z chodby. A když už byla ta příležitost, vyzvala jsem občany Ústí, aby nám doporučili nějakého myslivce k lovu.

Jen co jsme slezli z pódia, přišli za námi asi tři lidé, kteří doporučovali myslivce, takže to bylo velmi úspěšné. Jeden pán myslivec dokonce byl. Nechtěl si nechat vymluvit, že Artush je pes a ne fena, takže jsem ho při tom nakonec nechala. Každopádně nás zaúkoloval pořídit zajíce a učit Artyho, aby jej aportoval. Tedy zaječí kůži.

Nakonec přišlo vyhlášení - skončili jsme 3. mezi štěňaty. Artík získal balíček pamlsků, který jsem doma neprozřetelně odložila na stůl a on se na něj vrhl. A bylo v něm i fešácké tyrkysové vodítko. Na takové to domácí venčení úplně suprové a setříkovi jde krásně k pleti, takže jsme nadšení.

A teď už salva fotek. Fotografce MIRCE ŠTĚTKOVÉ tímto velmi děkuji za nafocené agility. Máme na to díky ní krásné vzpomínky a vy si můžete přiblížit, jak to vypadalo.