Stránky

středa 2. října 2013

První dny mezi Brňáky

Cesta do Brna byla dlouhá, ale nakonec jsme v pořádku dorazili. Celou cestu vlakem si Arty žvýkal buvolí kostičku, případně spal. Jednou se mi nenápadně vytrhl a šel se projít uličkou vlaku. Když nic jiného, tak se cestující alespoň podívali, s jakým krasavcem to jedou. Lidé v ulicích města se s námi posléze zastavovali a ptali se na rasu. Někteří opět tipovali křížence dalmatýna a kokra. Kdy tohle skončí? :D
Na privátě se Artymu líbilo. Všechno hned prošmějdil a ulehl k dlouhému spánku. Dnešní dopoledne zvládl v klidu. Teď večer, když jsem odcházela na hodinu Psychologie v informatice, brečel maličký Artíček tak hlasitě, že ho bylo slyšet až na zastávce. Navíc mu k tomu notoval pes ze sousedního bytu. Tak snad mi tam vzteky neudělá z bytu kůlničku na dříví. Protože je mi jasné, že jsem si dovolila vážně hodně, takhle ho opustit.
          * Aktualizace po příchodu domů - byl úplně v klidu. Nadšeně mě vítal, nic neprovedl. Teď mi sedí u postele a hlasitě žvýká zbytek buvolí kosti ze včerejší cesty.
Jinak procházku brněnským lesem si setřík užil náramně. Našli jsme spoustu hub. Ale asi už budou přemrzlé a já bych z nich stejně v poloprázdné kuchyni nevařila. Nicméně kdyby měl někdo zájem, ráda vás tam donaviguji. Vážně by mi nestačil košík a to to byl jen takový malý pláceček.
Artík poslouchal na slovo a začal se učit pac. Odložení při Daunu zatím moc nechápe, ale to zvládneme. Jde mi o to, aby si lehl a zůstal ležet, když ho opouštím. On sice zůstane, ale sedne si, aby za mnou mohl rychleji vypálit, až ho zavolám. Jakmile od něho udělám krok tak už je na nohou. Je moc učenlivý a poslušný, pokud mám v kapse mlsíky. Jinak se mění na hluchého psa. 

Kdyby měl někdo tip, jak ten Daun, tak mi prosím napište.
Poslední info je, že od 13. 10. začínáme chodit na cvičák. Moc se těšíme...

Suverénní výraz při čekání na trolejbus.

  
Yop, líbilo se nám tam. Hlavně když honil jednoho pána, co vedl kolo. Ještě že to byl milovník psů a Artíkovo dovádění mu nevadilo. Než jsem ho doběhla, tak to trochu trvalo. Běžně se drží asi na dvacet metrů, ale teď se mu zatmělo a vyrazil na pánem. Příště na to musíme dávat pozor, ne každý je tak tolerantní.

Žádné komentáře:

Okomentovat