Jak jeden malý setřík umí obrátit život na ruby/k lepšímu?

V posledních dnech jsem počítač spíš míjela, takže souhrn novinek přináším až teď.
Vytvořila jsem seznam věcí, které se v mém životě změnily od doby, co mám Artíka, tak tady je:

• Neustále mám kapsy plné drobků, jak se mi tam rozpadají pamlsky a piškotky. Jen čekám, kdy mamka půjde prát a všimne si toho... A Artush už taky ví, že dobrůtky nosím v kapse, takže kdykoli má dojem, že udělal něco pamlskuhodného, tak se mi zadívá na kapsu.
• Jsem pořád venku. Skoro nepotkávám počítač. Já, takový závislák.
• Zjistila jsem, že bílý pes je ve tmě nebo ve křoví mnohem lépe vidět než hnědý, jak jsem byla zvyklá.
• Poznali jsme spoustu nových lidí. Každý den nás někdo zastavuje a ptá se na Artíka. Na některé sousedy ze sídliště se vzájemně těšíme. Např. Šárka s Láskou na nás čeká vždy, když skončím v práci, před barákem, aby si setříci mohli pohrát.

 

• Místo potřebných 8 nespím ani svých klasických šest hodin. Momentálně jsem asi na 4,5 - 5 hodinách spánku denně. Není to tím, že by se Artík v noci budil, spí v pohodě, ale ráno vstáváme dříve a chodíme později spát.
• Naučila jsem se pískat. Už to není takové to neslyšné foukání vzduchu, ale je to i trochu slyšet a prcek na to slyší, což je hlavní. Cvičení dělá mistra.
• Získala jsem v Artušovi nového nej kamaráda. Bavíme se o všem, zaštěkáme si, zavrčíme. Řekla bych, super dvojka.
• Ve zverimexu jsem skoro denně, na peněžence je to těžce znát, ale ten radostný pohled, když přinesu něco nového je k nezaplacení.
• Na to navazuje, že jsme pořídili náhubek. Ne, že by to bylo třeba kvůli kousání, ale vyžadují to pravidla veřejných dopravních prostředků. Jezdíme autobusem, nastoupíme s náhubkem a než se stihneme usadit, je náhubek dole. Ale zvyká si, a vydrží čím dál tím delší dobu.
• Začala jsem pít holou vodu. Lahev sebou tahám skoro pořád, což u mě není běžné. Sama piju hodně málo, ale kvůli Artímu ji beru a když pije on, (nalévám mu ji do dlaně), tak piju i já.
• Měla bych od města dostat oranžovou vestičku a být placená jak uklízečka životního prostředí. S Artím odklízime všechny odpadky z okolí. On je vezme do tlamy - já mu je vypáčím a vynesu. Ale už pracujeme na PUSŤ, takže je 50 procentní šance, že to odevzdá dobrovolně. Záleží na lákavosti nazeleného předmětu.

Tenhle článek je po delší době zase víc textový, ale potřebuju si to všechno zaznamenat. 

• Skupina našich psích kamarádů se úspěšně rozrůstá. Dnes přibyl knírač a kříženec vlka Dixi. 
• Majitel Dixi měl u sebe pamlsek co ještě neznáme - vypadalo to jako pasta na zuby a Artíkovi moooc chutnala - takže píšu si - MUSÍME POŘÍDIT.
• S Jessy na sebe vzájemně poštěkávají, ale už se k sobě v klidu přiblíží a zatím žádné další zranění.
• Poslední věc, kterou chci dneska napsat, je, že v sobotu jedeme na první výstavu. Bude to na Slovensku a jedeme víceméně očichat atmosféru a poznat nové pejsky. Vystavování nám zatím úplně nejde a je mi jasné, že jsem to já, kdo to Artímu kazí. Ale slibuju, všechno se naučíme a budeme tak dobří, že se nás i Goldík bude bát :D (Goldík je šampion J. Šedy - Artíkova pana chovatele).
• Artík ví, že když něco provede, tak bude sekec. Ne tedy doslova, že byl byl nějak extrémně mlácen, ale pozná, že nemám radost. To působí ještě víc, než nějaké fyzické tresty. A tak když zjistí, že něco provedl a já si toho všimla, buď toho nechá a hrozně nápadně si jde hrát s některou ze svých hraček, nebo zdrhne do spodního patra botníku, které je z bezpečnostních důvodů vyklizené.

•  Na hlavně se Artíkovi udělalo luxusní esíčko. To sice odporuje standardu, ale ještě roste a může se to srovnat. Doufám. Zatím vypadá jako velký drsňák.

•  Mamka Artíka pouze zbožňuje a rozmazluje. Nic dalšího se od ní nechce. A taky ho bere ven, když musím pracovat. Takže i tout cestou děkuji - aby její kamarádky, které můj blog čtou, věděli, jak jejich přítelkyně skvělá matka. A sluší jim to spolu, co říkáte?

• Každý den se s Artym objímáme. On se mi u toho občas snaží sežrat vlasy, ale někdy fakt jen tak zůstane v klidu, položí mi hlavu na rameno a je to moc krásný pocit.

•  Denně se koupeme v řece. Tedy Artík - já maximálně nohy. Každopádně každá tahle minuta u řeky je těžce zaplacená mou krví. Komáři jsou nenažraní!!

•  Ta radost za to ale stojí.

•  Dneska se setřátko potápělo pro kousky párečku do řeky. Když mi jeden omylem vyklouzl a skončil v řece a Art se pro něj potopil, tak jsem se vyděsila. Ale nakonec se mu to zalíbilo a nadšeně se vrhal pod vodu pro další kousíčky.

•  Podobnou fotku jsem přidávala nedávno pod štítkem "Jak rostu" - je vidět ten ohromný rozdíl, mezi tamtou a touto.

•  A tady už je fotka Dixiho a výtečné pasty, za kterou by mě Artush byl býval vyměnil. Mně totiž už všechny pamlsky sežral při nácviku vystavování. :D

• Úplně, ale už vážně úplně, poslední věc, co chci říct je, že Artík skvěle vychází s naší babičkou. V klidu porušuje všechna tabu, že nesmí do kuchyně, na zahrádku atd. V kuchyni se babičce motá pod nohama, dostává pamlsky a tak. Odnáší jí boty, rukavice, kouše síť na bazén, kyblíček na vodu a hrabe záhonky, trhá a žvýká kytky z koflíků. Včera provedl další rošťárnu - babička si na zem položila krabici s džusem. Je zvyklá, že Jessy si těchto věcí nevšímá. To nezná Artuše. Zpozoroval příležitost, v nestřeženém okamžiku se džusu zmocnil, odnesl, žvýkal a sladkou štávu, která tekla ven, vylizoval. Pak donesl prázdný prokousaný obal zpátky babičce a čekal na pochvalu.