Včera jsem si říkala, že už sem vlastně nemám co psát, že se nic nového neděje. A pak jsem si promítla celý den, a došlo mi, že o Artíkovy ztřeštěnosti se ale podělit musím.
Artík bojoval o svou hračku, jako by šlo o život, ale Niki byla drzejší a agresivnější, takže vyhrávala
Opékali jsme. Artík se od Jessy učil žebrat. Je strašné, jak dobře mu to šlo. Ale rodina naštěstí vzala můj zákaz vážně a prcek opravdu nic nedostal.
Potom jsme s Dixim vyrazili na pole. Přeskočím půlhodinu, kdy dováděli a skákali po sobě jako blázni. Pak Artík zcela unaven padl k mým nohám a pozoroval, jak Dixi kope jámu. Po chvíli ho šel zkontrolovat. Záviděl mu tu krásně hnědou barvu hlíny na čumáku a tak se rozhodl s kopáním pomoci. Dixi mu uvolnil místo a dohlížel, jestli Arti kope dobře. Během chviličky jsem měla z bílého psa úplně hnědé cosi, co na mě blaženě zíralo.
S Dixim
Ještě u babičky Artush běhal po zahradě s medailí na krku, aby ji všem přítomným ukázal. Dokonce ji vzal do zubů a běhal s ní ve stylu slavných sportovců. Netuším, kde to odkoukal, protože televize ho zajímá jen velmi okrajově.
Taky si zvykl na fén. Po prvním neúspěchu to zkoušela mamka. Udělala z toho hrozné divadlo a vykládala Artovi, jak je to super věc a že to musí taky zkusit. A světe div se, on šel dobrovolně do koupelny, sedl si a nechal se ofoukávat fénem. A ještě vypadal spokojeně.
Jo a ještě poznámečka k výcviku, už umíme - ke mně, sedni, lehni, zůstaň, k noze, přines, postoj, pusinku - všechno na začátečnické úrovni, ale zlepšujeme se. Jenom mě včera dostalo, když jsme si s Dixiho páníčkem vyměnili psy a Artush ho poslouchal mnohem víc, než mě.
A taky má dobrý vkus - dostane se na postel a umí si vybrat ty nejlepší věci ze šatníku a hraje si s nimi. (Jo vím, že kdybych si to po sobě uklízela, tak tenhle problém nemusím řešit.) Už jsem si zvykla na pravidlo, že když je moc ticho a hodný, tak většinou dělá něco, co nemá. Když si hraje se svými hračkami, tak divočí a skáče a brouká a ňafe. S mými věcmi je klidný jako beránek a když ho načapám, tak dělá, jako že vůbec neví, o čem to mluvím.
Koupila jsem Artíkovi psí chipsy. Je to fakt pro psy, vypadá to jako ty pěnové chipsy pro lidi, akorát tam není sůl a je to uzené. Tvářil se na to nejdřív dost podezřívavě, nicméně po chvíli je už chroupal jako o život.
Artík miluje řeku. Ale fakt nade vše. Pejsci ho nezajímají, já ho nezajímám, žrádlo ho nezajímá. Prostě jednou denně mi tam uteče. Už ví, na která místa já za ním kopřivama nepolezu a přesně chápe, že když se vyválí v bahně tak mě báječně vytočí, což on rád. Takže denně koupáme ve vaně - za trest a kvůli jeho skákání na postel. Ta ukřivděná tvářička našeho broučka je úžasná.
To měl být kratší článek :D Asi budu muset psát častěji a jenom ty postřehy. A taky si častěji nabíjet telefon, ať mám víc fotek. Zbytek shrnu body, aby to nebylo nekonečné:
- Anetka (8 letá holčička) se inspirovala p. Šedou, který v předchozím článku tančil s Doničkou, a učila Artushe tančit. Ten se ani nebránil, jen zvědavě sledoval, co s ním to dítko provádí.
- Když jsem u těch dětí, už jsem se zmiňovala o tom, že chodím s Artym ven, když jsou tam děti, aby si na ně zvykal. Teď naposledy jsem byla někdy v týdnu, bylo to už po výstavě a malý Martínek tam s Artím běhal. Arty samozřejmě předvedl dokonalý klus, ke kterému se na výstavě samozřejmě nesnížil. Navrhla jsem mu, aby šel na výstavu do soutěže Dítě a pes. Míša a Domča byly tou zprávou nadšené a tak běhaly asi hodinu kolem domu, střídaly se o Artuše a nacvičovaly na Dítě a pes. Škoda, že je s námi jejich rodiče na výstavu fakt nepustí. Ale pes byl vyvenčený opravdu důkladně.
- A v úplně posledním bodě bych ráda vysvětlila, název tohoto příspěvku. Chodím s poštou i letákama dva různé rajóny a protože o Artíkovi vyprávím všem na potkání (letáky Artík chodí po kouskách se mnou), tak už na mě zdálky volají, jak se Artík má. Dneska mě zastavil jeden právník a vyptával se na něj. Je to milé, tolik zájmu o jedno štěně ze strany úplně cizích lidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat