Ostré zoubky, štěněcí roztomilost a mokré packy

Další den za námi. Artík testuje zuby na všem, co se dá. Získal si celé naše sídliště a pejskaři nějak podezřele často venčí kolem našeho domu. Ale možná si to jenom namlouvám, protože teď chodím mnohem víc ven, než dříve.

Seznámili jsme Artushe s naší Jessy. Seznámení to bylo opravdu veselé. Devítiletá dáma ožila a točila se okolo prcka jako za mlada. Chudák Art z toho byl trochu v šoku. Když se druhý den karty otočily a náš setřík běhal kolem jezevčice, madam se to nelíbilo a několika okřiknutími jej postavila do latě.

Denně cvičíme chůzi u nohy a jsme v tom opravdu dobří. Jestli jde o náhodu nebo výsledky tří denní tvrdé práce uvidíme v následujících dnech. Každopádně Art konečně začíná slyšet na své jméno a já se tak nemusím marně pokoušet o pískání, protože píšťalka stále někde bloudí.

V tom parnu nejde jinak než vyrazit k vodě. Artík s Jessy se potřebovali zchladit a řeka poblíž je na to ideální. Zatímco Jess ve vodě skoro válela sudy (a to ji jindy opravdu nemusí), tak Artush si jen namočil pacičky a víc se věnoval zeleni na břehu. On nám ten setr asi bude býložravec.

Poslední fotky jsem fotila při Artíkově cestě autem za koupáním. Je opravdu skvostný a tmavne nám každým dnem. 

A úplně nakonec dodávám dvě fotky ze dneška. Byli jsme u babičky, Artík blbnul s Jess, kousal babičce větrník v jahodách, bojoval v maliní s hmyzem a celkově si den užil. Rozhodl se, že se stane zahradníkem. Jak se to projevuje? Nejen, že má sklony k býložravectví, jak jsem zmínila výše. Ale poctivě protrhává rostlinky v záhoncích, aby měly dost místa. Odklízel náčiní ze zahrady a hlavně zaléval. Resp. nechal se zalévat. Lezl pod tekoucí konev a užíval si spršku.

Artík zdraví od bazénu! :)

34 centimetrů! A koukněte, jak štěkám!!

Nastal čas pro novou rubriku, kde bych chtěla sledovat jak Artík roste. Poslední rozměry Artushe byly ještě od pana chovatele. A měl 27 centimetrů. Dnes, tedy téměř ve dvou měsících, má náš prcek centimetrů 34! Udělali jsme mu metr a budeme poctivě každý týden podávat hlášení, jak jsme vyrostli a jak vypadáme. Z poslední doby bylo fotek dost, tak přidávám video, jak štěká setří miminko. Snad se bude líbit :)

Mimochodem už váží 7 kilo...

Setr - drsňák, objevitel, pomocník a miláček fen :)

Setr přinesl do naší rodiny hodně legrace. Už jen to, jak se vždycky někam řítí, pak se pokouší rychle zastavit a nakonec si místo sednutí lehne a ještě se tváří, že to přesně takhle zamýšlel.

Učíme přivolání. Nevýhodou je, že Art je naučený na pískání a to já neovládám. Píšťalka zatím cestuje s Českou poštou a tak se ho snažím přeučit na slova a chabými pokusy o pískot ho k sobě přivolat. Pamlsky mají naštěstí větší sílu než zvukové signály.

Artík nakonec dostal obojek po naší jezevčici Jessy. Ta ho měla jako štěňátko a přesto je našemu malému obrovi velký. I tak je to lepší, než ten světlý, který je moc dlouhý a ten plandající konec našeho prcka dráždí ještě víc, než obojek samotný.

Náš malý drsňák je nejen tetovaný, ale aby dodal svému ještě tvrďáckému vystupování ještě větší efekt, začal se zajímat o alkohol a cigarety. Po rodinné oslavě jsme nestihly odnést (dobře, po pravdě se k tomu nikdo nedokopal) všechny lahve a Artík se rozhodl si ty od piva zabavit. Nestíháme mu je brát z tlamičky. A s cigaretami je to snad ještě horší. Zajímá ho každý detail na silnici, cestě, chodníku i v trávě. Takže hlídáme své nohy, abychom na něho nešlápli, potom okolí - pejsky, kola, malé děti, a nakonec všechno po zemi, aby to neskončilo v Artušově tlamě. Téměř nemožný úkol.

Důkazem toho je Artušova vášeň pro slimáky. Ty slizké věci na zemi ho neskutečně lákají a když člověk není dost rychlý... Je to lovec a pokaždé, když něco takového chytne, vidím tu jeho obrovskou radost a smutek ve chvíli, kdy se mi podaří od něho ulovenou kořist získat. Snad budeme do budoucna lovit jinou zvěř než jsou slimáci, listy a šišky.

Nikdy jsem netušila, jakého pomocníka v setrovi objevím. Artík pomáhá s domácími pracemi. Stačí vytáhnout mop a už se ho chopí a lítá po podlaze, ze opravdu zvládne vytřít. Stejně tak si utírá packy o hadr - chytí jej a táhne - a jak je hadr dlouhý, tak si packy zvládne očistit.

Pokud by Artovi nevyšla kariéra profesionálního lovce, uklízeče nebo popeláře, mohl by dělat topiče. Topení ho fascinuje a i když je maličký, snaží se na něj vyskočit a otočit zapínáním. Pokud někdo váhá mezi setrem a profesionálním sluhou, může zvolit setra a získá obojí :)

Už jsme přišli na to, jak zvládat noc, aby Artík neplakal a spal. Musela jsem si ho vzít k posteli. Spinká tam na dece a ani se nehne. Je to proti předem stanoveným pravidlům, ale alespoň se rodinka vyspí, takže si nikdo nestěžuje.

Náš setřík také dbá na naši dobrou fyzickou kondici. Nejen, že s ním jsme pořád venku na procházkách, ale taky chodí do ložnice pro mamčinu tašku se cvičením a tahá ji ke dveřím. Vyloženě po ní chce, aby nezůstávala doma, a vyrazila se protáhnout.

Zkoušeli jsme výstavní vodítko - i když zatím moc kamarádi nejsme. Jinak na fotce výše můžete vidět, jak vypadá příprava na výstavní postoj. Když už se nám to povede, tak se to nevyfotí. Ale spíše to končí sedem a z toho ho ne a ne zvednout. Nechci mu to znepříjemňovat, takže zatím spíš, když se náhodou zadaří, tak moc a moc chválíme.

Poslední poznatek je o fenách v Artušově okolí. Bude to pes ztracený mezi fenami, protože v jeho okolí jich je většina. Po té, co ho vyděsila irská červeno-bílá setřice láska, přišla na řadu kříženka labradora a německého ovčáka - AMY. Byla to taky divoška jako láska. Ale panička ji držela na vodítku a náš chlapák se tak po chvilce strachu osmělil a začal devíti měsíční slečnu provokovat. Až trochu povyroste jistě z nich budou skvělí kamarádi.

Kamarád v zrcadle

Hned při první prohlídce bytu narazil Artush na překvapivou věc - nebude jediné štěně v našem bytě. Ten druhý setří kluk se ukrývá v ložnici a je pěkně drzý. Pořád na něho doráží a štěká. Tak štěkají oba. A mlátí se packami a koušou se a vrčí. A nejhorší na tom je, že vypadá přesně jako náš Artík, to by rozhodilo každého, ne jen tak malé štěňátko jako je Art. Podívejte se sami ;-)

Omlouvám se za špatnou kvalitu videa, točeno mobilem

První den v novém bytě

Máme za sebou první společný den. Artush se ukázal být velmi odvážným, hladovým a hlasitým štěnětem.

Procházky se zatím nedají moc nazvat procházkami - motáme se okolo domu s Artíkem po nohama a snažíme se jeden druhého nezašlápnout. Ale zatím mám jistotu, že jsem schopná ho dohonit, kdyby něco. Schválně jak dlouho nám to vydrží. Dnes Art poprvé potkal naši sousedku - Irského červenobílého setra - Lásku. O tom, jestli z nich budou kamarádi, asi rozhodne až čas. Protože zatím byla půlroční Láska na naše miminko moc velkým soustem a bál se jí. Utíkal domů. Snad až ji doroste, tak jí to vrátí i s úrokama.

Podařilo se mi potvrdit názor našeho chovatele p. Šedy - setři jsou velmi společenští. Artush je všude u nás. Spí raději na studené zemi nebo na tom nejvíc nepohodlném místě, hlavně když je to do vzdálenosti do metru od místa, kde se nacházíme. Třeba právě teď spí u mě pod stolem a tiskne se ke studené stěně. Je zvyklý spát venku, tak mu je u nás asi teplo.

 

Měli jsme přichystanou spoustu hraček, ale nejvíc se náš černobílý člen rodiny umí vyblbnout s kartonovými krabicemi. Momentálně taky jedno ožírá.

Mé představy o hladovém štěňátku se naplnily. Artush spořádá celou misku a ještě vymetá, co by kde zblajznul. Překvapivě ho nejvíc okouzlily mamčiny kytky v květináči. Když jsme před pár dny připravovaly byt na příchod psiska, tvrdila mi mamka, že kytek si ani nevšimne. Teď je z bezpečnostních důvodů polovina odstěhovaná v ložnici a zbytek je obložen, aby se k nim Artík nedostal. Ta hlína je totiž nepochybně skvělá.

A už jsem u spinkání. Večer Art usnul u mamky v náručí, takže jsme ho přenesly do pelíšku a rychle se zdekovali spát, pro jistotu. Ještě, že jsme to udělali. Náš prcek se probudil v půl jedenácté a hodinu nás k sobě volal. Kňučel a vrčel, dokonce si občas štěknul. Ale vytrvali jsme. Ve čtyři ráno to už bylo horší. Šla jsem s ním pro jistotu ven, ale potom ho ne a ne uspat. Zvuky, které vydával se jen těžko dají popsat a celá rodina byla vzhůru. Naštěstí ho to po pár desítkách minut přešlo a vysílením usnul. Tak snad dnešní noc bude klidnější.

Dnes zažil Artush mnoho věcí poprvé. Zkusili jsme na chvilku dát obojek - ale nelíbilo se mu to a stále se snažil ho sundat, ani venek ho nerozptýlil. Tak jsme ho zatím netrápili a sundali jej. Stejně tak jsme zkoušeli česat to jeho chmýří, aby si zvykl na kartáč, a ještě jsme začali zkoušet první povely. Pro začátek přivolání a povel SEDNI. No a hlavně se snažíme ho naučit na jméno - výsledky zatím nulové, ale ještě máme spoustu času.

Poslední noc o samotě

Zítra do naší domácnosti přibude nový člen rodiny. Artík sice zatím nic netuší, ale čekají ho velké věci. Naše domácnost se na jeho příchod snad řádně připravila. Koberce vzaly roha do sklepa, závěs si dopřeje oddech v pračce a ve skříni. Obrovské misky, ve kterých by se Artush mohl klidně i koupat čekají na naplnění. Hračky jsou úhledně naskládané v budoucím pelíšku. Sklep plný žrádýlka a krabice přetékají pamlsky. Nezbývá než čekat, jak se svým budoucím majetkem prcek naloží.

Držte nám palce, ať to všichni v pohodě zvládneme a Artík si v novém domově rychle zvykne :)

Buldoček, setr nebo pijavice?

Celkem mě fascinuje, jak pohlížejí na našeho setra moji rodinní příslušníci. Mamka se naučila název "anglický setr" a ten každému říká, přesně takhle. Ne jenom setr, angličan nebo cokoli dalšího. Je fakt skvělá.

 Artush a Aristoteles Mandygold (zleva)

 Když jsem dneska ukazovala babičce nejnovější Artíkovy fotky, tak se zcela vážně zeptala: "A co bude s tím buldočkem, cos' mi ukazovala minule?" - Podotýkám, že viděla pouze a jenom Artušovy fotky. Takže se vážně bojím, co budou dělat známí, až mě budou očekávat s buldočkem a já nakráčím s velkým nádherným angličanem.

 

Nejrozkošnější štěňátko vrhu

Aby byl pohled členů mé rodiny co nejkompletnější, musím přidat názor mého bratra, který se s Artíkem včera setkal poprvé. Poslední dvě štěňátka - Artush a Falco (Aristoteles) - si ho oblíbila tak moc, že musela řádně otestovat každý centimetr kůže, který se ocitl v dosahu jejich ostrých zoubků. Hlavně Falco se tedy činil, viz fotka níže.

Můj bratr s Aristotelem (Falcem) - těsně před začátkem testování zoubků

Chtěla bych s Artym zkusit nejen výstavní kariéru, ale i práci v poli. Než však zaútočím na místní myslivce, vyžádala jsem si na panu Šedovi ukázku takové setří práce. Lituji, že jsem nevzala foťák a nemám z toho žádnou dokumentaci, ale faktem je, že jsem byla uchvácena. Donička (matka štěňat) - byla naprosto úžasná. Z pohledu laika, křižovala pole v čtverci kolem nás. Nemám odhad na metry, ale mám dojem že tak sto metrů od nás. Na zapískání se podívala po páníčkovi a změnila směr a nakonec vystavila zřejmě zajíce. Jaká jsou v tom kouzla snad odhalíme i my. Pokud se tedy naučím pískat s píšťalkou - ano - nešlo mi to a ano, Donička pochopila co chci i bez toho, aby to bylo dobře odpísknuté, ale na Artíka to už musím mít zmáknuté. Kdybyste potkali v poli holku co si píská s píšťalkou, tak se nezbláznila, ale učí se pískat na psa :D

 

Pan chovatel

Na konci tohoto článku ještě musím zmínit další věc, která mě na Artíkovi dostává. Všiml si, že vždycky v kabelce přivezu dobroty a tentokrát už se ani nenamáhal běhat za mnou, ale rovnou si to namířil do mé tašky, kterou jsem neprozřetelně nechala ležet na trávě. Je celý po mámě. Donička taky ví, jak se dostat k dobrotám. Při odjezdu jsem nechala každému z dospělých psů (Goldíkovi, Matynce a Andymu) na popelnici ležet pamlsek, aby nebyli ochuzeni o to, co dostala Dona za to, že se mnou trénovala na výstavy. Ovšem než jsme stihli nalézt do auta a odjet, tak naše hladová mamina popelnici převrhla a pamlsky sežrala. Přece by se nedělila, to je jasné. Pokud bude Artush po ní, tak mám co jsem chtěla - tedy hladového psa :).