Artush strojvůdcem a rybářem

Soupis Artíkových povolání se úspěšně rozrůstá. Máme za sebou spoustu nových zážitků - takže hurá se o ně podělit. K prvním dvěma fotkám - chtěla bych vám ukázat rozdíl mezi učesaným a neučesaným uchem. Jakmile se do něj pustím s kartáčem, tak je z ušpiněného štěněte velký elegán. Zvlášť když nasadí ten svůj přemoudřelý výraz a všechny s ním hodnotí.

Mamka se rozhodla koupit nové akvárko - protože to staré nám teta rozbila (byť uvádíme, že už to bylo). Ne, faktem je, že už bylo staré - a při napouštění nového Artík nutně musel asistovat. Ochutnal vodu z obou kýblů - aby to rybičky náhodou neměly nekvalitní.  Zkontroloval všechno - od písku přes rostlinky až po sklo a vodu. Dneska přijedou rybky - tak uvidíme, jak se na ně bude náš pan rybář tvářit.

Jinak se stále seznamujeme s novými pejsky. Sice by měl mít náš setřík ještě nějakou dobu držet odstup. Ale v paneláku je to těžké. Takže už známe Amy, Jessy a teď přibyl Speedy, Enďa, Tequila, jeden zlatý retrívr a hnědý labrador, jejichž jména jsem zapomněla. (Už vím, lab. byl Broody.) Artík se přestává bát a chce se hned s každým kamarádit. Kéž by tak i ti ostatní sdíleli stejné nadšení.

Stále žasnu nad Artovým skvělým zažíváním. K snídani dva slimáčci, před den spousta kytiček a trávy a večer na grilování pár kousků buchty a ukradený odřezek prasete. K tomu klasicky třikrát denně plná miska - a nic mu není. Aspoň, že tak.

Včera večer jsme prvně jeli vlakem. Bála jsem se snad víc než Art. Během čekání na vlak kolem projely dva jiné. Naše psisko ani nezvedlo hlavu. Jen se ke mně blíž přitisklo. Pana průvodčího jsem se ptala, jestli mě pustí se štěnětem, když nemáme náhubek. Jenom se usmál a pustil nás. A nakonec nechal Artíka pro jeho krásný oči jet zadarmo. Takový to byl borec. Takže na vlak pozitivní vzpomínky - snad to tak bude pokaždé. Jsem moc ráda za to, jaký je Artush cestovatel.

Artush pošťákem aneb tulení mládě

Artushova poštovní kariéra začala již na začátku jeho života. Ve dvou měsících je tento pejsek plně angažován do doručovacího procesu. Začal od toho nejjednoduššího - tedy skládání letáků. Práci bere opravdu poctivě. Není leták, který by vynechal... Všechny zvládne rozházet během vteřiny, kdy se otočím. A dokonce mi přidělává práci! Tak je svědomitý, že mi zbylé letáky z chodby nosí do bytu - abych se snad nenudila. Je to prostě poštovní kluk a jen co trochu vyroste, tak začne chodit se mnou.

Dneska jsme byli zkusit, kolik toho prcek ujde. I přes úplně vybitý mobil se mi podařilo naměřit 1,7 km. Poprvé jsme šli na velkou louku s vysokou trávou. Artík byl ve svém živlu a já parádně promáchala tenisky. Fakt si musím pořídit gumáky. Jinak jsme po cestě potkali několik pejsků a Arty se jich opět bál. Tak se mi schoval za nohu - to bylo opravdu roztomilé. Jinak mu ale stačí jen chvilka na otrkání a hned je se všemi nejlepší kamarád.

 Musím prcka pochválit, na procházce poslechl na slovo a dokonce už začal poslouchat i na píšťalku. Vážně šikulka - i u nohy mu to šlo chodit - bude to profík jednou.

Do řady Artushových přezdívek přibyla další: tulení mládě. Vymyslela ho teta, která u nás byla včera na návštěvě. Je zvyklá na německého ovčáka a proti němu je naše mimčo s hedvábnou srstí prostě tulení mládě. :D 

Na rozloučenou jenom musím podotknout, že Artík vážně začíná poslouchat. Už zvládáme Ke mně, Nesmíš, Sedni... Pracujeme na Postoji, K noze... S postojem asi počkáme na pana chovatele. To nám totiž fakt nejde. Příště zkusím někoho přesvědčit, aby nás při tom natočil na video. Ať vidíte jak tragičtí jsme :) A pak ten rozdíl, až to všem nandáme v Bratislavě.

Venčení setrem

Dalmatýnek utíká!

Artík byl dnes již definitivně překřtěn na dalmatýnka. Začala s tím babička a dnes mi to tvrdila parta kluků, co o polední pauze venčila retrívra. Tak hold máme dalmatýna - musím se s tím smířit. Na druhou stranu, jsme ale potkali už druhou paní, která poznala, že jde o setra. Takže počty jsou vyrovnané.

Tento příspěvek bych chtěla pojmout shrnutím několika poznatků, které jsem učinila za poslední dny. 1. Artush má na čele srdíčko. Schválně jsem vám to vyfotila. Není úplně pravidelné, ale když jsem si šla dneska po práci lehnout (spím, když spí Art), tak jsem ho ještě chvíli muchlovala a urovnala mu chlupy tak, že bylo skoro pravidelné. Ale ani za nic jsem se nezvedla pro mobil, abych to vyfotila.

Jinak počínaje dneškem náš setřík ztrácí štěněcí strach. Už se mi neschovává pod nohama. Dnes během vteřiny málem skočil pod kolo cyklistovi. Žere všechno, co potká. Věci, které by mě ani nenapadly. A dochází síla mu to stále vytahovat z tlamičky. Začíná se osmělovat, prodlužuje vzdálenost a tak.

Zuby testujeme víc než dřív. Dneska už Art dostal výprask, protože po jeho kousnutí mám ještě teď modřinu. Že by si to nějak zapamatoval se říct nedá, ale snad se to časem zlepší.

Dnes byl Artush poprvé sám doma. Brácha vyrazil užívat své dovolené a já z práce přišla až kolem oběda. Čekala jsem, že byt bude ležet v troskách a mezi nimi najdu plačícího Artíka. Překvapilo mě, že když jsem přišla, tak nikde ani loužička, ani nic většího. Štěně klidně spalo. Lví podíl na tom asi  měla naše sousedka, která ho v době naší nepřítomnosti navštívila a vzala ven. Děkuji, Káťo. Jediné, co na dnešním dni o samotě bylo špatně, bylo to, že se na mě milostivý pán urazil - asi za to, že jsem odešla. Naštěstí se nechal uplatit pamlsky.

Dneska náš setr zřejmě poprvé vystavil zvěř. Teda zřejmě našel nějakou myšku. Ale byl to takový mžik, že než foťák zaostřil, bylo po všem. Tak jsme alespoň hrozně chválili.

Taky jsem mu dávala poprvé rýži. Vlastnoručně uvařenou. Chudák když to viděl v misce, tak se po mě podíval takovým tím svým ironickým pohledem ve stylu: jseš si jistá, že to bude jedlý? Nicméně nakonec to všechno spapal a ještě si mlaskal.

Předposledním poznatkem je, že náš psík miluje děti. Dneska jsme potkali dva malé kluky s maminkou a babičkou. Všichni se do něho zamilovali a Artík se nechal drbat a hladit a vůbec se nelekal, ani když kluci občas vykřikli nebo zapískali na lízátko. Vzpomínáte si taky na ta pískací lízátka, jak se dalo posunovat tyčinkou a podle toho vydávaly tóny? Neviděla jsem je nikde už spoustu let, ale dostala jsem na ně chuť. Asi ani nemusím psát, že Arta ta vůně taky lákala a sápal se po klucích s ještě větší vervou.

Poslední fotka je úžasná. Poprvé jsem prcka viděla panáčkovat. Byli jsme v poli a po cestě jela paní s kočárkem. Artush to nejdřív omrkl zkušeným okem a pak ho ta veliká červená děsivá věc tak hrozně vylekala, že se celý rozklepal. Musela jsem za paní zajít a zeptat se, jestli si malý může ten kočárek prohlédnout, aby se nebál. Paní z něj byla samozřejmě unešená, takže to nakonec dopadlo v pohodě.

Po pedikůře

Pacinky jak ze škatulky ;-)

Slzičky a koprový dech

Dnešek byl opět dnem plným novinek a zlomových situací. Prvně - šli jsme na očkování. Domnívala jsem se, že jdeme na vzteklinu, ale ta prý až za tři týdny - takže teď jsme dostali cosi jiného. Artík byl moc statečný - jehlu ani necítil. Ale poté, co mu do tělíčka proudil obsah injekce, tak naříkal a plakal až to trhalo uši. Paní doktorka ale na našeho prcka byla moc hodná. Zkontrolovala zdravíčko a zatím všechno je, jak má být.

Artík se však rozhodl pomstít za tu injekci a i na paní doktorce otestoval své zoubky. Ještě, že je tak hodná a na kousání zvyklá. Na rozdíl od Artíka, po těchto jehličkách neplakala... Ptala jsem se, co můžeme dělat s ostrými drápky - jestli by nešly už ostříhat - a bylo mi doporučeno je zapilovat. Takže se ocitáme na startu Artushovy modelingové kariéry. Zkusíme pilovat drápky, trénujeme česání, ladnou chůzi u nohy... Už jen ten postoj by to chtělo nacvičit.

Dneska jsme však brečeli dvakrát. Artík si na Jess dovolil už příliš a ona ho štípla zubama. Není nijak raněný a vlastně se nic nestalo, spíš se lekl. Ale celý se rozklepal a naříkal, až mi to trhalo srdce. Tak jsem ho k sobě tiskla a jsme ještě větší kámoši než předtím.

Abych to zakončila něčím veselejším, tak Artush dnes babičce ožral kopr a pak mu voněla tlamička právě po něm... Příjemná změna od odéru granulí, který čicháme běžně.

Strč králíka skrz klec

Mám tu historku starou dva dny, ale protože naše štěně momentálně prochází obdobím bláznění, zabýrá veškerý čas jeho hlídání a na focení a psaní není čas. Ale do večera ještě něco nafotím, ať vidíte, jak roste:) Teď tu historku: Artík dělal na chodbě hluk, tak jsem ho šla zkontrolovat a koukám, že tahá plyšového králíka za ucho ven z klece. Podotýkám, že králík byl aspoň jednou tak velký jako díra v kleci, kterou ho chtěl protáhnout. Urputně tahal asi minutu načež vítězoslavně procpal hračku mříží a dostal ji ven z klece. Na oslavu svého vítězství zeleného králíka popadl a odnesl si jej ke hlodání do pelíšku v kleci :)