Od posledního článku utekla spousta vody, ale nyní, už jako slečna bakalářka, mám na Artíka
spoustu času. Takže jsme toho hodně podnikli. Prvně jsme se zaměřili na
práci v poli. Srnky nám stále nic neříkají a nic jiného u nás asi není,
takže budeme muset najít pole jiné, živější. Nic ale nebrání Artíkovi v radosti, když ho vypustím do pole a on může protáhnout své obří tlapky.
Vy, čtenáři tohoto blogu, můžete jako první spatřit některé z rádoby profi fotek ze začátku Artíkovy modelingové kariéry. Je to rozený pózista.
Zvuk foťáku mu vůbec nic nedělá, což je dobře. Co se týká zvuků obecně,
tak je na tohle Arty docela pašák. Dneska večer nad městem bouchal
ohňostroj zrovna ve chvíli, kdy jsem byla venčit. Trénovali jsme zrovna klusík
u nohy, aby na výstavě zazářil. Zvědavě se na mě podíval, co to jde od
města za zvuky, a pak si v klidu sedl a koukali jsme spolu na tu
podívanou.
Vypadá tak klidně. Na to, že mu začaly padat zoubky a růst nové a hryže všechno, co mu přijde pod čumák, rozhodně nevypadá.
MEMORIÁL JOSEFA LUXE
V sobotu 7. 9. 2013 jsme s p. Šedou vyrazili na naši první loveckou
sešlost. Jako naprostí amatéři jsme byli špatně oblečení, ale do příště
to napravíme - půjdeme do zelena. Nicméně mám z té akce spoustu
skvělých zážitků, znám nové lidi, Artík spousty psů - jeho kolegů - a hlavně jsme se naučili spoustu nových věcí a porovnali si zkušenosti.
Počasí vyšlo nádherně, svítilo sluníčko, všichni byli milí a Artík jako vždy okouzlující. Bylo to prvně, co potkal i jiné AS (anglické setry), než je on sám (psy p. Šedy nepočítám).
Rebelka paní Kocúrové (od které má p. Šeda Artíkovu maminku Doničku) je gordonsetr - pes, kterého jsem vždycky chtěla a nebýt tu Artík, tak se těšíme na černé štěňátko. Je opravdu moc krásná, ale jak mám Artíka, tak mi připadá, že žádný pes se mu nevyrovná. Jinak Artík byl extrémně poslušný. Sedal, Daunoval a čekal na povel jako ostřílený profík. Asi se před ostatními chtěl vytáhnout.
S tímhle červenobílým setrem se skamarádili. Arty má slabost pro hnědo-bílé psy. Tenhle měl navíc skvělého pánečka - pana myslivce, který byl moc ochotný nám pomoci. Snad ještě bude příležitost se setkat a víc si popovídat.
Na
začátku se všichni seřadili, na přivítanou, a zazněla myslivecká
trubka. Pokud to čte nějaký myslivec, asi umírá smíchy, protože jejich terminologie mi je zatím naprosto cizí. Pointa je však jinde - Artík
se té trubky bál. Ale tak hrozně, že začal skučet a naříkat, sápal se
mi na ramena a celkově úplně narušil úvodní atmosféru. Prostě jsme se
museli zviditelnit hned na startu, jak jinak. Jinak zvuk střílení ze zbraně naše štěně ustálo s ledovým klidem.
Dvě kouzelné setří kamarádky. Obě mi připadaly velmi podobné, ale Tecs od L. Studýnkové je prý až z Ameriky. Více o ní najdete na stránce http://www.davaroni.com/.
Jedna pusinková s maminkou Donou
Před začátkem zkoušky. Zleva p. Šeda, p. Paroubek a paní Kocúrová.
Dva mistři v nadšeném čekání.
Artík je zatím maličký a zvěř ho nijak nebere, přijeli jsme se jenom dívat, ale to vůbec nevadilo.
Rebelka
Poslední dvě fotky jsou z našeho dnešního houbaření. Artíka to běhání za houbama tolik unavilo, že spal celé odpoledne. Takže krásně a efektivně strávená procházka. Mám čištění až do půlnoci.
Mimochodem zoubek jsem si chtěla nechat na památku, stejně jako mám po Jessy, ale zatím bez úspěchu, tak snad ještě nějaký najdu, než přezubí úplně.
Jinak
včera Artush oslavil své 4 měsíce života. O víkendu ho změřím, ať je
vidět ten rozdíl. 15 kg už má určitě, dle váhy když ho nesu, tipla bych
mu asi 80 :D. Teď ale musím trénovat na výstavu. V sobotu jedeme do
Liberce a potkáme tam naši sestřičku, Annie Mandygold. Tak snad si s
Artym dostatečně vyhrají. Co si pamatuji, byla Anička dost divoká
slečna.
Žádné komentáře:
Okomentovat