Vlastním Ferrari aneb proč si nehandluji sama

Vím, už je to trapný, pořád psát, jak všechno vyhráváme a jak si všichni myslíte, že to jde samo, když je ten pes tak báječný, takže než se pokocháte tituly, musím podotknout, že na všech těch výhrách a titulech má zásluhu spousta lidí, kterým bych tímto chtěla poděkovat.
1. Jsem to já, kdo Artyho před výstavou koupe, češe, fénuje a chrání před bahnem alespoň v den výstavy. A že je to o nervy víc než samotné výstavy, to si ani neumíte představit. My totiž česání nemáme rádi!
2. Je to náš pan chovatel Jaroslav Šeda - bez něj, bychom nikam nejezdili. Někdo vás do toho musí dokopat, namotivovat a podpořit. Takže tobě, Jardo, hlavní a největší DÍK.
3. Pak je tu naše soukromá handlerka Jitka Svobodová, kterou má Artík nejradši na světě a běhá s ní královsky. Ale nejen ona - v poslední době se Arty dostal do rukou Kačenky Navrátilíkové, Josi Soltes, Broni Glonekové, Kláry Babové, Páje Píchové a dalším, které si právě teď nevybavím. S každým mimo mě běhá můj milovaný psík nádherně a proto tohle poděkování patří i vám, mé drahé handlerky.

- VSUVKA - Skoro pokaždé když Arty něco většího či menšího vyhraje, tak mi spousta z mých přátel gratuluje, likuje fotky atd. Což je moc příjemné, jsem vám všem za to vděčná, nicméně znáte to - sto lidí vám něco pochválí a jeden pohaní a už jste z toho smutní. Každá naše výhra znamená prohru pro jiného. A ne každý je k ostatním tak přející. Samozřejmě mě mrzí, když nevyhrajeme my - je to konec konců soutěž, každý chce vyhrát a není pochyb o tom, že svého psa považuji za nejkrásnějšího na světě. Ale jsem schopná to přát i jiným. Nevadí mi, když nás porazí krásný pes, přeji mu to, pogratuluju mu. Ale zpátky k tomu, co jsem chtěla - když už mi někteří moji "kamarádi" nemohou vytknout chyby na psovi, ryjí do toho, že nehandluji já. Ptají se proč etc. Tak bych to chtěla zkusit (asi posté, ale poprvé tady na blogu) vysvětlit.
Představte si, že celý život sníte o autě, plánujete si, jak uděláte řidičák, našetříte na auto, naučíte se jezdit a pak si budete kupovat lepší a lepší až se dostanete k formuli. Začnete si už tak předem ze zájmu prohlížet autobazary a najednou je to tady. Vidíte krásné auto. Nerozumíte tomu, je to o hodně dřív, než na takové auto budete mít a vlastně ani nevíte, co to je za auto. A nemáte na něj peníze a nevěříte, že vám na něj někdo půjčí. Jenomže najednou vám někdo půjčí, dá vám důvěru, že i když jste amatér, tak tohle auto zvládnete. Z ničeho nic to auto máte doma a teprve začnete zjišťovat, kde se dá teda udělat nahonem řidičák.
Jak tak pomalu chodíte na lekce, zjišťujete, že to vaše auto, které se vám (ženě) líbilo pro svou lesklou karoserii a pár samolepek na kapotě, není jen tak nějaké auto, ale to nejlepší a nejrychlejší auto - třeba Ferrari. Jste v šoku z toho zjištění a najednou zjistíte, že jste přihlášeni na velký závod. Samozřejmě - je to vaše Ferrari - nenecháte v něm jet cizí lidi - vždyť co kdyby to to Ferrari špatně neslo a pak na vás zanevřelo. A jste to vy, kdo chce stát na bedně se zlatým věncem kolem krku. Jedete tedy závod. Jako jo, jde to, dojedete do cíle. Vidíte, že to není zlé, Ferrari to ujelo. Ale napadne vás, co kdyby v něm jel nějaký lepší jezdec než vy, s čerstvou autoškolou.
Nahrajete si svůj závod na video a pak chtě nechtě půjčíte své Ferrari super závodníkovi (fakt žádného neznám :D ) a on ten závod vyhraje. Taky jste si to natočili na video. Porovnáte obě videa. V prvním vaše autíčko skřípe, brzda - plyn, brzda - plyn. Jede, ale hučí a není úplně spokojené. Na druhém videu řeže zatáčky a... usmívá se (!).
Závidíte, trénujete, ale i když už umíte jezdit, teorii máte zmáknutou a nakoukaných stovky koleček v kruhu, jakmile sednete za volant v oficiálním závodě, ruce se vám zpotí, volant začne klouzat a je tu zpátky známé brzda-plyn, brzda-plyn. V extrémních situacích (např. na zahraničním okruhu v Polsku) se auto dokonce vymkne kontrole a místo běžné rychlostí vypálí raketový pohon, stihne udělat hodiny několikrát na okruhu, vypustí kapaliny a (nevím k čemu přirovnat to, že se začne drbat :D ) - musíte uznat, že tohle by se Ferrari stávat nemělo.
A pak nastane děsivá chvíle, kdy se musíte rozhodnout. Bude mé Ferrari vyhrávat s jiným závodníkem, zatímco vy budete stát u cílové pásky a mávat mu a kupovat mu voňavý benzín za výhry i prohry, nebo budete sedět doma a snít o tom, co by mohlo být. (Protože ostudy na okruhu ve vaší režii už bylo dost?)

Tak jsem se konečně vypsala - a co vy? Jezdili byste se svým Ferrari jenom tak po polní cestě a užívali si jízdu a závody nechali mistrům, jako já? Nebo výhra není všechno a na okruh patří pouze majitel a jeho auto?

S(v)etří sraz

Tak šel Arty zase jednou na rande - a zase se zrzkou - s Kerou. Fotky jejich sblížení dokládám níže.

BEST OF GROUP v Týně!

Další výstava - kolikátá už? (Vstávačka někdy kolem čtvrté a noční jízda autem do Chocně, protože v neděli od nás prostě vlaky takhle brzy nejezdí!)Ale tahle byla speciální - jela s námi zase Erika!! A chyběla Jitka, takže handlovat musel Jarda. Ale koupila jsem mu sexy brož s anglickým setrem, takže mu to běhalo skoro samo.
Arty běžel krásně a pak rozhodčí Šimek byl nadšený a napsal nám krásný posudek.
Přeskočím takové to flákání po výstavě, která byla mimochodem opravdu povedená, počasí celkem vyšlo. Pak už nastalo velké přesouvání do tělocvičny, kde se konaly závěrečky.
Artík běžel jako bůh, Jarda bravurně zvládal nervy vypjaté atmosféry a nakonec se stal zázrak - ARTUSH se stal vítězem VII. skupiny FCI - porazil další setry a ohaře. Neskutečný úspěch.
Vítězem výstavy se stal nakonec překrásný zlatý retrívr, takže se prohra dala celkem v pohodě unést. I tak, měli jsme BIGa!!

A na závěr video - otřesné podmínky, takže kvalita hrozná, ale třeba se rádi pokocháte:

Mezinárodní výstava Mladá Boleslav 30. 8. 2014

Další výstava na sebe nenechala dlouho čekat - vrátili jsme se do naší vítězné Boleslavi a tím větší radostí pro nás bylo, že se výstavy s námi zúčastnila i setří sestřička Annie se svou rodinkou. Poznali jsme více spoustu velkých kapacit v setřím světě a máme zase o pár kamarádů víc.
A teď už jak jsme skončili? Artush běžel poprvé v otevřené třídě a hned získal V1 a CAC (kartička na šampiona - dosud sbíral CAJCe). Annie byla dokonce ještě úspěšnější a vybojovala V1, CAJC a BOJ (nej juniora). Ve třídě Artyho předváděla naše úžasná Jitka Svobodová, ale na následující soutěž, kdy šlo o vítěze plemene se nestihla vrátit od ohařů a zastoupila ji na rychlo přivolaná Zuzana Nedavašková - ta od gordonů :D . Bylo vidět, že s Artíkem nejsou tak sehraní, ale zvládli to také skvěle a moc tímto oběma děkuji. Se mnou by tam ten můj setřík vyváděl hotovou estrádu pro obecenstvo.
Aby toho nebylo málo, co činilo tuto výstavu nezapomenutelnou, tak musím ještě dodat, že jsme se tu potkali s kámoškou Lotkou (Alotria Neverending Grace) a její paničkou Darjou (nejlepší veterinářkou, která s námi řeší všechny podezření, co na Artíka mám, a které se naštěstí vždycky vyvrátily). A taky tu byla Květa Kocúrová s angličankou Safinkou a Jethro Morrison - známý jako pes Dominika Haška. Jo a v neposlední řadě jsem málem zapomněla na Zira - dokonalého gordonsetra.
Poslední věc, kterou chci napsat - už vážně poslední - je, že tentokrát jsme měli velké želízko v ohni juniorhandlingovém v podobě Amálky (mladé paničky Artíkovy sestřičky) a Annie. Amálka byla v této soutěži podruhé-potřetí a už se dostala do semifinále. Šlo jim to skvěle a příště už to jistě bude výhra, bylo to bodíček.
Bylo celý den tak nějak pod mrakem, ale to Artíkovi vůbec nevadilo, a vehementně se dožadoval koupání v blízké řece - do závěreček nešel, takže jsme ho nechali. Pak už přišly závěrečné soutěže a jako na potvoru se spustil strašný liják. Tak strašný, že nám odletěl stan, který jsme neměli ukotvený. Takže jsme nevěděli jestli zachraňovat před deštěm věcí, stan nebo sami sebe.
Přikládám nějaké fotky, více jich najdete na facebookovém albu.

85 Jahre ÖKEV - Jubiläumsausstellung 2014

Další zahraniční výstava - tentokrát v Rakousku. Arty byl veleúspěšný - CAC, Klubový vítěz a BOS (best o sex) - nej PES.
Handlovala ho opět Broňa - už se pěkně sehráli a sluší jim to spolu, ne?

JUNIORŠAMPION!!

Konečně jsem se sebrala, odeslala všechny potřebné dokumenty a převzala si diplom pro Artíka - našeho šampiona.

Národní výstava Zakopané PL

Včera jsme byli na národní výstavě v Zakopaném v Polsku. Výlet to byl opravdu pořádný, vyjížděli jsme už ve 3 hodiny ráno a cesta nám trvala zhruba pět hodin.
Dojeli jsme do Zakopaného, kde na nás dýchala úžasná atmosféra hor a polského folklóru. Pořadatelé na sobě měli polské kroje, hrála tu živá hudba, všude okolo hory a spousta psů. Prostě nádhera. Navíc úžasně vyšlo počasí.
Mrkněte na fotky - jsou úžasné.
Artíka tentokrát předváděla naše nová kamarádka Broňa ze Slovenska, která chová irské setry. Měla s sebou hned tři, které jsme náležitě pomuchlali.

Málem bych zapomněla na to hlavní - naše hodnocení. Artík získal třetí CAJC a získal tak titul polského junioršampiona a ještě BOS.