Artík v novinách!!

Artush už je slavný. Ve svém pidi midi věku 7,5 měsíce se dostal na stránky Brněnského deníku. Co na tom, že jen digitálního. Fotka je pořízená po jeho neslavném běhu v kruhu, kdy se Kláře rozklepal a ta mi ho pak chudáčka donesla v náručí. Celkově se podivuji tomu, že ho unesla, protože je to pořádný kus chlapíka - uznejte sami.

Odkaz na celý článek v novinách zde.

Hanácká národní výstava psů Brno 4.1.2014

V sobotu to byl jedním slovem mazec. Ráno jsme pěkně rozespalí vyrazili vlakem do Brna. Pan průvodčí nám pomohl nastoupit a obdivoval Artushovy půvaby. To nám moc lichotilo, tak jsme ho nechali.

Přestupovali jsme v České Třebové. Artush se zalíbil místnímu pánovi z ochranky, který mu dal půlku své snídaně. Tam se k nám přidala Káťa, která Artyho občas hlídá a venčí, a ještě její kamarádka Marťa. Obě dvě celou cestu v kupéčku mého angličánka česaly a drbaly. V kupé jsme byli sami, neboť ti, ke kterým jsme si přisedli, psy nemuseli a vyklidili pole. Jak milé.

Po cestě šalinou nás obdivoval nějaký pan myslivec. Prý sám setry choval a ten můj se mi obzvlášť líbil. To by potěšilo každého při cestě na výstavu.

Na výstavišti jsme se už začali kamarádit. Jezevčíci, českoslovenští vlčáci, jorkšírek v tašce a další. Stíhali jsme - což je u mě neobvyklé, takže jsme si v klidu všechno prošli, našli našeho pana chovatele Šedu i nejlepší handlerku na světě Jitku Svobodovou. Artík se pomuckal s gordonsetřicí Rebelkou paní Kocúrové, nacvičil postoj s Jitkou a šli na to. Zvládl to dokonale.

Pan rozhodčí Šimek byl přísný, ale férový. Věnoval všem psům obrovskou pozornost, nic mu neuniklo a ke psům byl moc milý. Už si zvykám, že rozkošné štěňátkové posudky náleží pouze štěňátkům a Artík jako budoucí velký pes musí brát hrdě i hodnocení bez zdrobnělin a uchvácených slovíček. Hodnocení tedy bylo následovné:

Artush Mandygold - třída dorostu: "Pes dobrého rámce, černý belton, kostra odpovídá věku, bez výrazných vad, kvalitní v pohybu. VN1." Pro mé kamarády, kteří výstavám nerozumí to znamená, že dostal to nejlepší hodnocení, co mohl, a byl prostě úžasný.

Po něm šla jeho kolegyně a budoucí slečna do páru - Makaréna (Macarena II de Los Vitorones). Byla úchvatná, pana rozhodčího taky dostala do kolen, protože tahle černobílá kráska, která už patřila mezi mladé feny získala nejen V1, ale i CAJC, BOJ a BOB. Teď se mi to s těmi tituly machruje, ale pravdou je, že mi to pan Šeda do zblbnutí opakoval a vysvětloval a já to ne a ne chápat. Takto zkusím vysvětlit jak to chápu. CAJC - Makynka teď má čekatele na Junior Šampiona - když těchto titulů získá víc (2 nebo 3 - teď si nejsem jistá - tak to bude šampionka!), potom BOJ - best of junior - to asi netřeba překládat, a potom, a to hlavně, získala BOBa - tedy Best Of Breed - nejlepší z plemene. Taková maličká slečna a porazila starší nádherné kolegyně. To se jen tak nevidí - proto valte oči, dělejte, že chápete a gratulujte :)

V mezičase před závěrečkami se nic moc neudálo, krom toho, že Arty byl jako u vytržení ze všech těch psů. Pořád někam tahal. Sedřel mi ruce z vodítka a když jsem ho přišlápa (to vodítko) a chvíli se zadívala na dění v kruhu, tak se milý setřík vyvlíkl a vyrazil na obhlídku výstaviště. Druhý výlet si udělal, když jsem strhaná nacpala Artíka do přepravky k Makaréně a ti dva společně přepravku rozervali a kdyby nám je nechytily handlerky, bůh ví, co by ta psiska zažila.

A nyní již k neslavnému závěru. V závěrečném kruhu běžel Artík s Klárou Babovou, která s námi byla už na výstavě v Liberci a s Larou vyhrála nejlepší mladou fenu. Jenomže tady v Brně měli velkou obrazovku, která byla přímo proti běžícím psům a celkem nahlas reproduktory. Arty nikdy nic takového nezažil, se toho prostě vylekal a ať dělala Klára co mohla, nenechal se uklidnit. Nakonec ho tedy alespoň konejšila a pak mi ho donesla v náručí. Bylo to moc dojemné. Tak dostal aspoň kost na žvýkání. Když mluvím o té kosti, vzpomněla jsem si, že ji žvýkal už předtím a obarvila mu přední packy na žluto, takže jsme s Káťou potom Artymu drhly packy na záchodcích - vyskočil předníma na umyvadlo - a v tu ránu tam přišla naštvaná paní uklízečka - tak jsme se rychle zdekovaly. Packy jsme naštěstí vydrbat stihly.

Po nás šla Makaréna bojovat za juniory a také se toho vyděsila, takže výsledek veškerý žádný. Pan Šeda nenechal nic náhodě a vzal Maky a posléze i Artíka a procházel se s nimi pod repráky, aby si zvykli. Pomohlo to, když šla Makaréna podruhé za dospěláky, tak už se sice nebála, ale panu porotci padl do jiný pes.

Každopádně výstava se opravdu moc povedla. Líbilo se nám tam a snad budou další zase takové - možná lepší.

PS: Ještě bych ráda zmínila pána, co tam prodával ve stánku slovenské sýry. S Káťou jsme vybíraly a nemohly se rozhodnout, co si koupíme a pán nám zatím krmil Artíka korbáčkem. Tak mu za něj děkujeme.

 Koupání máme moc rádi, byť to tak z fotky nevypadá

A o to raději máme masáže

 Před stříháním

 Velký dík za úpravu Nadě Zahajské - byla tu fuška

 Jirka Artíka na rukou nosil

Teď ukázka toho, jak se to dělat nemá - blbly jsme na výstavišti - máme to obě špatně úplně.

 Káťa s Rebelkou

 Artík se slavnou kostí

Za následující fotky velký díky CHS MANON LESCAUT

 Takhle by mně Artík v životě nestál :)

A nyní již Makarény chvíle slávy

A tady už video z výstavy:

Krásné Vánoce

Přejeme společně s Artíkem a Dixym (a jeho páníkem Jirkou) krásné Vánoce a šťastný Nový rok Vám všem. Zažili jsme společně spoustu nádherných chvil a snad nás toho ještě spousta čeká.

Jinak stromeček nechává Artushe chladným. Kouličky ho nezajímají, větvičky by jedl, ale má to zakázané, takže ho okázale ignoruje. Maximálně si na něj štěkne, když oblíbený míček zajede pod něj. Nenamáhá se pod něj lézt. Zkusil to jednou, omotal se zlatým řetězem a poté, co dostal vyhubováno už prostě jen čeká, až zatoulanou hračku vyhrabeme a odevzdáme do psí tlamičky.

Výcvik

Poslední dobou se u nás moc novinek nestalo. Pár rozkousaných cenných věcí už neberu jako novinky ale jako denní záležitosti.
Ve středu jsem se s Artíkem asi hodinu musela motat po centru Brna a jak tam na něj bylo tolik bových vjemů, tak tahal jako blázen a mě úplně ignoroval. Měla jsem spálené ruce od vodítka, takže takhle by to dál nešlo.
Konzultovala jsem s chovatelem a ten doporučil řetízkový stahovací obojek. Dneska jsme ho ukradli Dixymu a dějí se zázraky. Arty chodí jako beránek, ale stále je veselý. Takže si určitě pořídíme vlastní.
Jinak jsme začali cvičit sedni- k noze a bojujeme s tím ::-)

V poli se Safi a Andym aneb pokus o kontakt se zvěří

Minulou neděli, 24. 11. 2013, jsme vyrazili s Artíkem vlakem na výlet za naším chovatelem panem Šedou, který nás vzal na výlet za chovatelkou jeho psů, paní Kocúrovou. Cesta byla dlouhá, ale pan průvodčí nás nechal bez košíku, takže únosná. Arty dokonce zapózoval pro své čtenáře.

Přijeli jsme do pole a hned pustili Artíka k Safince paní Kocúrové a Andymu pana Šedy. Tahle trojka se tak dlouho hledala, až se našla. Hned si padli do oka a byli z nich kamarádi. Proháněli se po poli a na Artushovi bylo vidět, jak obrovkou radost má z toho, že se konečně může vyběhat se stejnými psíky jako je on sám. Celkem svým starším příbuzným stačit a nikdo si z něj nedělal hračku, jako to dělá Dixy. Takže si to velmi užil.

 Po dovádění přišlo na řadu focení a pózování... Artík je celebrita, takže je zvyklý. Prostě je nejkrásnější, o tom není sporu :-)

Po zábavě přišla práce. Safi s Andym něco vycítili a krásně vystavili. Jen Artík celou tu věc úplně nepochopil a nadšeně běhal kolem téhle dvojky dokola a nějaké pachy ho nemohly vykolejit. Takže zatímco zkušenější černobílá dvojka postupovala zkušeně vpřed a ukazovala na bažanta, Artush se nechytal a běhal a běhal jako blázen.

Nakonec přecejen Andy došel až k bažantovi a Artík mu pomáhal s vyplašením. Tak alespoň si k bažantovi čichnul. Třeba v sobě nějakého loveckého ducha ještě objeví.

* pozn. Za neodborný popis loveckého výkonu Safinky a Andyho se majitelům i čtenářům omlouvám - my to natrénujeme :)

Sněží - první sníh

Artikův první sníh = zmateně si pozoruje tlapičky, zvedá je, jak ho to studí, a následně chytá sněhové vločky rovnou do tlamičky.

Zděděný pelíšek a spací fotky

Artík se v nově zděděném pelíšku moc dlouho neohřál. Ne snad proto, že mu byl tak trochu malý, ale proto, že ho prostě a jednoduše během pár dní zklikvidoval. S velikostí problém neměl, on se vejde všude. A kdybyste viděli, kolik poloh tam zvládl vystřídat! Jen škoda, že jsem u sebe pokaždé neměla foťák. Tak aspoň dvě fotečky na ochutnání.
Jinak k poslednímu vážení - máme přes 23 kg.