Anglický setr Artush Mandygold: Hanácká národní výstava psů Brno 4.1.2014

V sobotu to byl jedním slovem mazec. Ráno jsme pěkně rozespalí vyrazili vlakem do Brna. Pan průvodčí nám pomohl nastoupit a obdivoval Artushovy půvaby. To nám moc lichotilo, tak jsme ho nechali.

Přestupovali jsme v České Třebové. Artush se zalíbil místnímu pánovi z ochranky, který mu dal půlku své snídaně. Tam se k nám přidala Káťa, která Artyho občas hlídá a venčí, a ještě její kamarádka Marťa. Obě dvě celou cestu v kupéčku mého angličánka česaly a drbaly. V kupé jsme byli sami, neboť ti, ke kterým jsme si přisedli, psy nemuseli a vyklidili pole. Jak milé.

Po cestě šalinou nás obdivoval nějaký pan myslivec. Prý sám setry choval a ten můj se mi obzvlášť líbil. To by potěšilo každého při cestě na výstavu.

Na výstavišti jsme se už začali kamarádit. Jezevčíci, českoslovenští vlčáci, jorkšírek v tašce a další. Stíhali jsme - což je u mě neobvyklé, takže jsme si v klidu všechno prošli, našli našeho pana chovatele Šedu i nejlepší handlerku na světě Jitku Svobodovou. Artík se pomuckal s gordonsetřicí Rebelkou paní Kocúrové, nacvičil postoj s Jitkou a šli na to. Zvládl to dokonale.

Pan rozhodčí Šimek byl přísný, ale férový. Věnoval všem psům obrovskou pozornost, nic mu neuniklo a ke psům byl moc milý. Už si zvykám, že rozkošné štěňátkové posudky náleží pouze štěňátkům a Artík jako budoucí velký pes musí brát hrdě i hodnocení bez zdrobnělin a uchvácených slovíček. Hodnocení tedy bylo následovné:

Artush Mandygold - třída dorostu: "Pes dobrého rámce, černý belton, kostra odpovídá věku, bez výrazných vad, kvalitní v pohybu. VN1." Pro mé kamarády, kteří výstavám nerozumí to znamená, že dostal to nejlepší hodnocení, co mohl, a byl prostě úžasný.

Po něm šla jeho kolegyně a budoucí slečna do páru - Makaréna (Macarena II de Los Vitorones). Byla úchvatná, pana rozhodčího taky dostala do kolen, protože tahle černobílá kráska, která už patřila mezi mladé feny získala nejen V1, ale i CAJC, BOJ a BOB. Teď se mi to s těmi tituly machruje, ale pravdou je, že mi to pan Šeda do zblbnutí opakoval a vysvětloval a já to ne a ne chápat. Takto zkusím vysvětlit jak to chápu. CAJC - Makynka teď má čekatele na Junior Šampiona - když těchto titulů získá víc (2 nebo 3 - teď si nejsem jistá - tak to bude šampionka!), potom BOJ - best of junior - to asi netřeba překládat, a potom, a to hlavně, získala BOBa - tedy Best Of Breed - nejlepší z plemene. Taková maličká slečna a porazila starší nádherné kolegyně. To se jen tak nevidí - proto valte oči, dělejte, že chápete a gratulujte :)

V mezičase před závěrečkami se nic moc neudálo, krom toho, že Arty byl jako u vytržení ze všech těch psů. Pořád někam tahal. Sedřel mi ruce z vodítka a když jsem ho přišlápa (to vodítko) a chvíli se zadívala na dění v kruhu, tak se milý setřík vyvlíkl a vyrazil na obhlídku výstaviště. Druhý výlet si udělal, když jsem strhaná nacpala Artíka do přepravky k Makaréně a ti dva společně přepravku rozervali a kdyby nám je nechytily handlerky, bůh ví, co by ta psiska zažila.

A nyní již k neslavnému závěru. V závěrečném kruhu běžel Artík s Klárou Babovou, která s námi byla už na výstavě v Liberci a s Larou vyhrála nejlepší mladou fenu. Jenomže tady v Brně měli velkou obrazovku, která byla přímo proti běžícím psům a celkem nahlas reproduktory. Arty nikdy nic takového nezažil, se toho prostě vylekal a ať dělala Klára co mohla, nenechal se uklidnit. Nakonec ho tedy alespoň konejšila a pak mi ho donesla v náručí. Bylo to moc dojemné. Tak dostal aspoň kost na žvýkání. Když mluvím o té kosti, vzpomněla jsem si, že ji žvýkal už předtím a obarvila mu přední packy na žluto, takže jsme s Káťou potom Artymu drhly packy na záchodcích - vyskočil předníma na umyvadlo - a v tu ránu tam přišla naštvaná paní uklízečka - tak jsme se rychle zdekovaly. Packy jsme naštěstí vydrbat stihly.

Po nás šla Makaréna bojovat za juniory a také se toho vyděsila, takže výsledek veškerý žádný. Pan Šeda nenechal nic náhodě a vzal Maky a posléze i Artíka a procházel se s nimi pod repráky, aby si zvykli. Pomohlo to, když šla Makaréna podruhé za dospěláky, tak už se sice nebála, ale panu porotci padl do jiný pes.

Každopádně výstava se opravdu moc povedla. Líbilo se nám tam a snad budou další zase takové - možná lepší.

PS: Ještě bych ráda zmínila pána, co tam prodával ve stánku slovenské sýry. S Káťou jsme vybíraly a nemohly se rozhodnout, co si koupíme a pán nám zatím krmil Artíka korbáčkem. Tak mu za něj děkujeme.