Mandygoďáčci mají 5 měsíců

Tak takhle mi to původně bílé štěndo vyrostlo za tři měsíce u nás doma. Těžko se tomu věří, že ze sedmi kilo má najednou dvacet a z dvaceti cm má padesát.
Přeji Artushovi i všem bráškům a sestřičce z CHS Mandygold mnoho zdraví, sil ke zlobení a pevných nervů pro jejich majitele :)

Pořádný průšvih

Tak si musím postěžovat, jak Artush začal vyvádět. V pondělí jsem přišla asi o hodinu později z práce a mé drahé štěně trůnilo na hromadě nepořádku. Byla převržená ohrádka, která mu brání v cestě k botníku, zvládl si otevřít dveře do ložnice i pokojíčku. Mé zděšení rostlo s dalšími kroky a kdybych nechtěla, abyste měli tu možnost pobavit se nad cizím neštěstím, asi bych vám o tom ani neříkala.

Takže k výčtu škod, které stihl napáchat:

• rozcupovat dva košíky, které byly na poličce za postelí v ložnici
• čokoládové bonbony z těch košíků dotahal do dětského pokoje a sežral na bráchově posteli
• na kousíčky roztrhal mamčin časopis, který už nevím, kde budu shánět
• okousal budík od postele
• jeho zuby nenechaly na pokoji ani žehličku a ožvýkal plastové části
• rozhrabal po celém bytě kytky
• počůral se
• pokadil taky (a to už to opravdu moc dlouho neudělal)
• pelíšek rozraboval tak, že jsme ho museli vyhodit

 Víc mě toho nenapadá, každopádně má Arty velikánský průšvih. Modleme se, aby to byl jeho poslední kousek.

Fotky z akce bohužel nemám, ale dorazily mi od mamky MMSky z doby, kdy jsem byla na víkend pryč se školou. Myslím, že jsou docela tématické :)

Vzhůru přes překážky a ještě výš

28. září se konal Psí den, který pořádal nás kamarád Petr Strákoš (majitel Lary). Rozhodně jsme tam nemohli chybět. Jen co jsme s mírným (pro mě již klasickým) zpožděním dorazili, přihlašovalo se do soutěže v agility. Hlásit jsem se tam nechtěla - nikdy jsme to s Artíkem ani nezkoušeli a ztrapňovat se před celým městem mi nepřišlo jako dobrý nápad.

Nakonec jsme se ale vzájemně vyhecovaly s Fínou Doubravovou, která měla 14letého maltézáčka. Pokud půjde ona a její psík to zvládne, musí to dát Artush taky. Takže než jsem si to stačila rozmyslet, byly jsme obě přihlášené.

Arty očichal pár pejsků a najednou byl čas pro číslo 19, tedy to naše. Bylo to tak rychlé, že jsem nestihla ani znervóznět. Ozvalo se START, Artík vyběhl, přeskočil první překážku. Sice shodil, ale mám dojem, že to bylo špatně postavené, ani se jí nedotkl. Pak přišel tunel, trochu jsem ho do něj soukala a nakonec nám pomohla hvězda agility světa - EVA JINDROVÁ - a Artyho navedla dovnitř. To jsem už čekala na druhém konci a lákala prcka na pamlsky. To jste měli vidět tu rychlost, s jakou se ke mně přiřítil. Pak už jen zbývalo prokličkovat laťkami a skočit poslední překážku. Tam už můj setřík přesně věděl, co se po něm chce a skočil ji s obrovskou rezervou.

Na konec jsme šli na pódium a tam poskytli rozhovor. Měla jsem zmínit největší neplechu, kterou Artík vyvedl. Tak jsem zmínila napůl sežrané a úplně orvané tapety z chodby. A když už byla ta příležitost, vyzvala jsem občany Ústí, aby nám doporučili nějakého myslivce k lovu.

Jen co jsme slezli z pódia, přišli za námi asi tři lidé, kteří doporučovali myslivce, takže to bylo velmi úspěšné. Jeden pán myslivec dokonce byl. Nechtěl si nechat vymluvit, že Artush je pes a ne fena, takže jsem ho při tom nakonec nechala. Každopádně nás zaúkoloval pořídit zajíce a učit Artyho, aby jej aportoval. Tedy zaječí kůži.

Nakonec přišlo vyhlášení - skončili jsme 3. mezi štěňaty. Artík získal balíček pamlsků, který jsem doma neprozřetelně odložila na stůl a on se na něj vrhl. A bylo v něm i fešácké tyrkysové vodítko. Na takové to domácí venčení úplně suprové a setříkovi jde krásně k pleti, takže jsme nadšení.

A teď už salva fotek. Fotografce MIRCE ŠTĚTKOVÉ tímto velmi děkuji za nafocené agility. Máme na to díky ní krásné vzpomínky a vy si můžete přiblížit, jak to vypadalo.

 Artík s Dixym pozorují ostatní soutěžící

 První překážka - je jasně vidět, že Arty to nemohl shodit :)

Artush přejímá vládu nad poli a loukami v Komíně

Čtvrtek jsme víceméně strávili na poli - blbli jsme s hroudami hlíny, Arty aportoval klacky, a loupal kukuřici. Taky se kamarádil s pejsky a poslouchal na slovo. Ideální den. Takže jsem toho využila a trochu fotila. Nechci Vás nudit přírodou, takže ukazuji jen pár fotek. Na ostatních je Arťulík. Užil si toho až až a teď spinká pod stolem jako zabitý. Ještě předtím ze sebe nechal sundat všechno bodláčí a svízel. Já chytrá jsem totiž zapomněla hřebínek doma, takže jsem musela jenom tak rukama. Naštěstí se nechal, tiše seděl, trpěl a čekal, až úpravu srsti dokončím. A to je vše, kochejte se, vážení :)

 Tomuhle všemu náš setřík vládne

Fotkový speciál z výstavy z Liberce

Od Petra Horčičky a jeho paní jsem dostala fotky z výstavy v Liberci (14. 9. 2013). Fotečky jsou úžasné, stejně jako jejich fenka, Artíkova sestřička, Annie. Snad se Vám budou líbit a já ještě jednou děkuji za možnost je tu veřejně publikovat.

 Annie

 Lara, nejlepší mladá fena výstavy, majitele Petra Strákoše

 Sourozenecké pusinky

První dny mezi Brňáky

Cesta do Brna byla dlouhá, ale nakonec jsme v pořádku dorazili. Celou cestu vlakem si Arty žvýkal buvolí kostičku, případně spal. Jednou se mi nenápadně vytrhl a šel se projít uličkou vlaku. Když nic jiného, tak se cestující alespoň podívali, s jakým krasavcem to jedou. Lidé v ulicích města se s námi posléze zastavovali a ptali se na rasu. Někteří opět tipovali křížence dalmatýna a kokra. Kdy tohle skončí? :D
Na privátě se Artymu líbilo. Všechno hned prošmějdil a ulehl k dlouhému spánku. Dnešní dopoledne zvládl v klidu. Teď večer, když jsem odcházela na hodinu Psychologie v informatice, brečel maličký Artíček tak hlasitě, že ho bylo slyšet až na zastávce. Navíc mu k tomu notoval pes ze sousedního bytu. Tak snad mi tam vzteky neudělá z bytu kůlničku na dříví. Protože je mi jasné, že jsem si dovolila vážně hodně, takhle ho opustit.

          * Aktualizace po příchodu domů - byl úplně v klidu. Nadšeně mě vítal, nic neprovedl. Teď mi sedí u postele a hlasitě žvýká zbytek buvolí kosti ze včerejší cesty.

Jinak procházku brněnským lesem si setřík užil náramně. Našli jsme spoustu hub. Ale asi už budou přemrzlé a já bych z nich stejně v poloprázdné kuchyni nevařila. Nicméně kdyby měl někdo zájem, ráda vás tam donaviguji. Vážně by mi nestačil košík a to to byl jen takový malý pláceček.
Artík poslouchal na slovo a začal se učit pac. Odložení při Daunu zatím moc nechápe, ale to zvládneme. Jde mi o to, aby si lehl a zůstal ležet, když ho opouštím. On sice zůstane, ale sedne si, aby za mnou mohl rychleji vypálit, až ho zavolám. Jakmile od něho udělám krok tak už je na nohou. Je moc učenlivý a poslušný, pokud mám v kapse mlsíky. Jinak se mění na hluchého psa. 

Kdyby měl někdo tip, jak ten Daun, tak mi prosím napište.

Poslední info je, že od 13. 10. začínáme chodit na cvičák. Moc se těšíme...

Suverénní výraz při čekání na trolejbus.

  

Yop, líbilo se nám tam. Hlavně když honil jednoho pána, co vedl kolo. Ještě že to byl milovník psů a Artíkovo dovádění mu nevadilo. Než jsem ho doběhla, tak to trochu trvalo. Běžně se drží asi na dvacet metrů, ale teď se mu zatmělo a vyrazil na pánem. Příště na to musíme dávat pozor, ne každý je tak tolerantní.

Velké cestování

Dnes nás čeká první dlouhá cesta. Pojedeme na 4 dny do Brna do školy, tak nám držte palce ať dobře dojedeme. Autobus, vlak a šalina... k tomu ruch velkoměsta... No bude to zajímavé.