Ještě chvíli, mami

Jedna momentka toho, jak každé ráno musím Artíka skoro násilím tahat z pelechu

Nové granulky

Arty má nové granule. Jsou větší než ty původní a ohromně si na nich puchutnává. Tak schválně jak dlouho mu to vydrží.

Když vám setr přeroste přes hlavu

Minulý týden jsem na měření trochu pozapomněla, takže informace dodávám až teď. Artík se dostal na 49 centimetrů a váží už 14 kilo. Je tak těžký, že ho už ráno jen s obtížemi vynáším z pelíšku ke dveřím, kde se chystáme ven. Stolička, na které jsem mu udělala provizorní metr už nám skoro nestačí a budu se muset dokopat s přepsáni onoho metru někam na zeď.

Tím pádem taky musím pořídit nové navíjecí vodítko. To, které používáme teď je po Jessy a je do 15 kilo. A vzhledem k tempu, jakým Artík roste, už máme nejvyšší čas. Sice moc netahá a asi by ho udrželo i déle, ale škoda ho zničit.

Společně s tím jak Artush roste, pomalounku přidáváme na porcích. V době vývinu sežere větší porci, než až bude dospělý. Misky zatím kompletně vyluxuje, takže s nežravostí problémy nemáme. Už spořádat 13,5 kilový pytel granulí a na cestě máme další. Zkusíme jinou značku, snad stejně kvalitní - jen určenou přímo pro štěňata velkých plemen. To staré bylo pro všechna plemena.

Společně s tím, jak náš setřík roste vyvstávají nové problémy. Už totiž vyskočí předníma packama na linku či stůl a hledá si něco dobrého. Tresty nepomáhají, takže jedinou obranou je nepouštět ho do kuchyně. Případně být ve střehu. On přesně pozná, kdy nedáváme pozor, a už je nahoře a uždibuje. Dneska třeba ukousl kus z babiččina dortu.

Řádíme, lítáme

Poslední dobou nějak o Artyho životě blogovat nestíhám, ale vše poctivě fotím a článek chystám. Ještě dnes přidám údaje z měření a ke konci týdne příspěvek o dalších bláznivostech našeho setřího štěněte.

Blondie, ostružiny, myši a krteček aneb Jednou takhle v lese...

Dnes jsme byli na velkém výletě v lese. Nevím kdo z nás je víc utahaný. Každopádně Artík má novou kamarádku Blondie a plné bříško ostružin a malin.
Ještě ho musím pochválit, protože se nechal odvolat od dvou mrtvých myší a jednoho krtka. Trochu nezvyk oproti bojům o kořist s jezevčicí Jessy.

Jak se má váš setřík, slečno?

Včera jsem si říkala, že už sem vlastně nemám co psát, že se nic nového neděje. A pak jsem si promítla celý den, a došlo mi, že o Artíkovy ztřeštěnosti se ale podělit musím.

Artík bojoval o svou hračku, jako by šlo o život, ale Niki byla drzejší a agresivnější, takže vyhrávala

Opékali jsme. Artík se od Jessy učil žebrat. Je strašné, jak dobře mu to šlo. Ale rodina naštěstí vzala můj zákaz vážně a prcek opravdu nic nedostal.

Potom jsme s Dixim vyrazili na pole. Přeskočím půlhodinu, kdy dováděli a skákali po sobě jako blázni. Pak Artík zcela unaven padl k mým nohám a pozoroval, jak Dixi kope jámu. Po chvíli ho šel zkontrolovat. Záviděl mu tu krásně hnědou barvu hlíny na čumáku a tak se rozhodl s kopáním pomoci. Dixi mu uvolnil místo a dohlížel, jestli Arti kope dobře. Během chviličky jsem měla z bílého psa úplně hnědé cosi, co na mě blaženě zíralo.

S Dixim

Ještě u babičky Artush běhal po zahradě s medailí na krku, aby ji všem přítomným ukázal. Dokonce ji vzal do zubů a běhal s ní ve stylu slavných sportovců. Netuším, kde to odkoukal, protože televize ho zajímá jen velmi okrajově.

Taky si zvykl na fén. Po prvním neúspěchu to zkoušela mamka. Udělala z toho hrozné divadlo a vykládala Artovi, jak je to super věc a že to musí taky zkusit. A světe div se, on šel dobrovolně do koupelny, sedl si a nechal se ofoukávat fénem. A ještě vypadal spokojeně.

Jo a ještě poznámečka k výcviku, už umíme - ke mně, sedni, lehni, zůstaň, k noze, přines, postoj, pusinku - všechno na začátečnické úrovni, ale zlepšujeme se. Jenom mě včera dostalo, když jsme si s Dixiho páníčkem vyměnili psy a Artush ho poslouchal mnohem víc, než mě.

A taky má dobrý vkus - dostane se na postel a umí si vybrat ty nejlepší věci ze šatníku a hraje si s nimi. (Jo vím, že kdybych si to po sobě uklízela, tak tenhle problém nemusím řešit.) Už jsem si zvykla na pravidlo, že když je moc ticho a hodný, tak většinou dělá něco, co nemá. Když si hraje se svými hračkami, tak divočí a skáče a brouká a ňafe. S mými věcmi je klidný jako beránek a když ho načapám, tak dělá, jako že vůbec neví, o čem to mluvím.

Koupila jsem Artíkovi psí chipsy. Je to fakt pro psy, vypadá to jako ty pěnové chipsy pro lidi, akorát tam není sůl a je to uzené. Tvářil se na to nejdřív dost podezřívavě, nicméně po chvíli je už chroupal jako o život.

Artík miluje řeku. Ale fakt nade vše. Pejsci ho nezajímají, já ho nezajímám, žrádlo ho nezajímá. Prostě jednou denně mi tam uteče. Už ví, na která místa já za ním kopřivama nepolezu a přesně chápe, že když se vyválí v bahně tak mě báječně vytočí, což on rád. Takže denně koupáme ve vaně - za trest a kvůli jeho skákání na postel. Ta ukřivděná tvářička našeho broučka je úžasná.

 To měl být kratší článek :D Asi budu muset psát častěji a jenom ty postřehy. A taky si častěji nabíjet telefon, ať mám víc fotek. Zbytek shrnu body, aby to nebylo nekonečné:

•  Anetka (8 letá holčička) se inspirovala p. Šedou, který v předchozím článku tančil s Doničkou, a učila Artushe tančit. Ten se ani nebránil, jen zvědavě sledoval, co s ním to dítko provádí.
• Když jsem u těch dětí, už jsem se zmiňovala o tom, že chodím s Artym ven, když jsou tam děti, aby si na ně zvykal. Teď naposledy jsem byla někdy v týdnu, bylo to už po výstavě a malý Martínek tam s Artím běhal. Arty samozřejmě předvedl dokonalý klus, ke kterému se na výstavě samozřejmě nesnížil. Navrhla jsem mu, aby šel na výstavu do soutěže Dítě a pes. Míša a Domča byly tou zprávou nadšené a tak běhaly asi hodinu kolem domu, střídaly se o Artuše a nacvičovaly na Dítě a pes. Škoda, že je s námi jejich rodiče na výstavu fakt nepustí. Ale pes byl vyvenčený opravdu důkladně.
• A v úplně posledním bodě bych ráda vysvětlila, název tohoto příspěvku. Chodím s poštou i letákama dva různé rajóny a protože o Artíkovi vyprávím všem na potkání (letáky Artík chodí po kouskách se mnou), tak už na mě zdálky volají, jak se Artík má. Dneska mě zastavil jeden právník a vyptával se na něj. Je to milé, tolik zájmu o jedno štěně ze strany úplně cizích lidí.

Máme doma obra!

Dnes jsme Artíka opět měřili a vážili. Puntíkáček má už 12 kilo a měří 44 cm :) Už dosáhne hlavou na postel a nemusí vyskakovat a když se natáhne, dosáhne si na jídlo na stole. Udělal to jen jednou, ale tak mě vyděsil, že doufám, že už ho podobné myšlenky nenapadnou - musíme zavírat a nenechávat ho samotného no :)

Tahle póza je jeho oblíbená, takže ho pro názornost budu každý týden fotit takhle :)