Slintající štěně zdraví z lesa

Dnes je Artík opravdu poslušný, tak ho musím veřejně pochválit. Snad to nezakřiknu. Přidávám pár fotek z výcviku:

 "Sedni!"

 

 Jedna v egyptském stylu

Trénujeme down

 

 

 Čekáme na pamlsek

 Ke mně

  Hrátky za odměnu  - létáme

 Výš a výš

Čím starší, tím chytřejší...

...a taky zlobivější. Ale i citlivější. Jen co najdu trochu času, vytvořím další článek plný Artíkových lotrovin.

No jen se zasmějte cizímu neštěstí: odjela jsem z konference, abych ho vyvenčila a nemusela z afterparty tak brzo... Doma dráty od netu okousany na kov. VÝPRASK. Šli jsme na procházku, pustila jsem ho na volno jelikož byl hodný. A v tu ránu byl v tahu a dole u silnice našel kost. 15 minut nahánění. VÝPRASK. Pak jsem ho jen na vteřinu pustila,aby věděl, že když přijde tak ho zas pustím a on zase pláchnul. Málem se z něj štěkotem zalkl jeden vořech babky, která se vzápětí málem zadusila štěkotem na mě. Viděla že se ho snažim chytit a stejně hrozila, že je jí fuk jestli ho něco zajede a šla s vořechem co nejblíž k silnici. Když už jsem ho málem zase měla, tak spatřil boxera, vykašlal se na vořecha a zkoušel mé nervy dál. Boxera venčila vetchá stařenka. Takže vzrůšo + další kázání. Nakonec jsem ho chytla, následoval poslední výprask a já si šla uklidňovat nervy. Takhle utekl poprvé. Normálně celkem poslouchá... 

Tak si to shrneme - další status mého utrpení se psy. Ano se PSY, protože mám teď na starost i Dixyho. Takže po příchodu neječím jen na jednoho, ale hned na oba. Jeden likviduje botník i s botama, co tam vůbec nebyly,ztratil hračky, co tam naopak byly a už nejsou, a zase se počůral po děsně dlouhé době (ano, jde o Artíka), druhý seškrábal zeď do tmavě šeda - na zemi máme teď pláž z bílého prachu -, rozškubal si pelech (Artík zvládl ten svůj roztrhat dva dny zpátky) a cucky z toho pelechu jsou všude po pokoji a dokonce dokázal najít mou ponožku a podrobit ji svým zubům (samozřejmě Dixy)... Oba jsou teď jak andílci - Artík na pelíšku, Dixy pod stolem a vrhají na mě kajícné pohledy. Tak a teď, kdo zlobil víc? Můžete se smát, brečet a nebo mi donést čokoládu na nervy.

 

Loudění

Tak kterému z nich se hůře odolává v disciplíně psího pohledu?

Ranní pozdrav

Přejeme krásné ráno z pole :-)

 

Poslední dvě fotky jsou z večera, když jsem dostala chuť na něco dobrého a psíci byli toho názoru, že se musím podělit.

 

Godzilla

Dlouho jsem nepsala. Naše likvidátorské zlatíčko mi dalo pořádně zabrat. Sečtu-li to rychle, tak jsme chudší o jedny kabely, lino na chodbě a povlak na polštář. Jirka proto začal Artushovi říkat Godzillo. Všechno sežere a zničí, a zůstane jen spoušť.
Taky už několikrát utekl za srnkama, takže možná přecejen v sobě objevuje skryté lovecké pudy. Štěstí v neštěstí je, že neutíká, když je venku se mnou. Jestli jde o náhodu nevím.
Srhnu ještě rychle zajímavosti, co mě napadá, že se udály:
- Včera se vyválel v čemsi neidentifikovatelném a za smrad, co se z něj poté linul by se ani tchoř nemusel stydět - takže náběh do vany a mám zase čisté štěňátko.
- Přijela za mnou kamarádka Very z Anglie a přivezla mu tu největší buvolí kost, co sehnala. Byla tak veliká, že náš mladík nějakou dobu ani nepochopil, že by to mohlo být k jídlu a okázale dárek ignoroval. Teď už má ale ohlodané konce a boj s obří kostí začal. Uvidíme, za jak dlouho ji zdolá.
- Dělá mi radost, jak poslouchá. Občas si sice hraje na hluchého, ale jinak procházky zatím nejsou utrpením. Aportuje klacky se 100% úspěšností, nemizí z dohledu a ohlíží se po mně, jestli jdu za ním. Dokonce zastavuje na rozcestích, abych mu ukázala směr, kterým půjdeme.

 Společně venčení a motání vodítek

Velké objevy velkých psů

 

 

Hádka o hračku - Artíka - mezi Dixym a Richiem

Artush - the explorer

Létající Dixík 

 Kamarád Richie

  Psí porada - jak efektivně vyhrabat jámu, než si pánečkové a panička všimnou, že děláme něco, co nesmíme.

Akce s Káťou

Artíka mi občas chodí venčit kamarádka Katka, jak jsem se již zmiňovala. Pořídila pár skvělých fotek, tak se o ně s Vámi chci podělit. Tady jsou:

Pochoood

Tak jsme zkusmo vyrazili na improvizovaný pochod Přes tři hrady. Čtyři lidé a dva psi. Nevím kdo byl z těch dvaceti kilásků utahanější. Každopádně máme za sebou nádherný den strávený v litickém údolí. Arty prvně v životě viděl ovce a Dixy si užil nahánění kobyly s hříbětem. Ještě, že byla tam flegmatická. Už jsem ho viděla pod kopyty.
Jinak jsem ho dnes vážila a stále jsme na 20 kilech. Tak snad je to tam dobře. Vychrtlý mi nepřipadá. A taky mám super historku se srnkou. Ale to až příště. ;-)

Ovečkyyy

 

 Snažili jsme se o nějakou kloudnou fotku ve 4 - moc se to nedalo

 Touha po hraní byla silnější

 Tady Artík pro změnu pozoroval koně

  No a tady si na něj hrál - aneb cval v praxi