Čekala nás spousta disciplín, na které se prostě nejde tak nějak připravit doma. Od zkoušky z mazlení až po přenášení, reakci na pád či vystřelený deštník. Největší strach jsem osobně měla z poslušnosti - koneckonců - mám setra, nijak zvlášť necvičíme, a tady byla spousta nových pachů a zajímavostí.
Chůze u nohy - po nezdařilém tréninku z Artushových mladých let, jsem ho přeučila na slovíčko SIDE, které jsem někde vyčetla. Překvapivě ušel dost metrů u mé nohy na to, abych ho mohla povelem usadit a přestat riskovat, kdy ho přestane bavit chodit stejným směrem co já. Poslechl překvapivě i na zůstaň a zcela ukázkově mi přistál u nohy - na poprvé a bez došoupávání zadku k přesnému povelu :D
Při rozdovádění byl trochu vážnější a nedivočil tolik, jak to umí doma, ale při takovém super prostředí plném vjemů se není co vidit.
Nechal si sáhnout do jídla, opusinkoval pána na kolečkovém křesle a zcela ignoroval padajícího muže s taškou plnou plechovek.
Den jsme si užili, vyfasovali jsme ozdobu na postroj, průkazku a certifikát... Teď už jen sehnat nějaké oběti, se kterými to potrénujeme.
Mám velkou radost, že to tak skvěle zvládl, splnil mi tak další den, ten můj kluk.
Žádné komentáře:
Okomentovat