Po dlouhých měsících odloučení se Artush zúčastnil zkoušek vloh. Po mém naprostém selhání v lovecké oblasti jsem ho musela svěřit do rukou odborníka. Do péče ho dostal Jiří Drábek, odborník na lovecké zkoušky ohařů.
Moc detailů z vloh zatím neznám, ale hlavní je, že to má Artush za sebou, je zase u nás doma. Hned jak přijel, tak šel vyluxovat odpaďák, sušený chleba na topení, potahat plyšáky a až potom se uráčil přijít za mnou a nechat se vykoupat.
Zklamalo mě celé to zakončení, oslava vloh beze mě a že jsem z toho nakonec vyšla jako ta nejhorší já. Rýpat se v tom nebudu, psa mám doma a už ho nikdy nikam nedám. Má splněno, další lovecké zkoušky opravdu neplánujeme, jsem ráda, že jej nyní můžu uchovnit a do budoucna počítat se štěňátkem po tomto psovi, který plní sny.
Jsem moc vděčná Jiřímu Drábkovi a jeho rodině, za ubytování Artíka a jeho výcvik, který jistě stál spoustu nervů. Dále pak chovateli Jardovi Šedovi, který to celé zařídil. Své rodině za podporu, když mi všichni vyčítali, že jsem dala psa pryč. A Jarušce Viktoříkové za psychickou podporu v těžkých chvílích pochyb o schopnostech mého psa.
Za tímto srdceryvným výlevem stojí nedostatek spánku a nadmíra stresu a nervů, berte jej, prosím, s rezervou. Konečně budou přibývat příspěvky o dalších strastech a radostech mého Artushe.
Už zítra nás čeká cesta k Nadě, na úpravu našeho zarostlého tlusťocha - na to, jak tvrdě pracoval, vypadá opravdu dobře živený. Mám z něj radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat