Akce s Káťou

Artíka mi občas chodí venčit kamarádka Katka, jak jsem se již zmiňovala. Pořídila pár skvělých fotek, tak se o ně s Vámi chci podělit. Tady jsou:

Pochoood

Tak jsme zkusmo vyrazili na improvizovaný pochod Přes tři hrady. Čtyři lidé a dva psi. Nevím kdo byl z těch dvaceti kilásků utahanější. Každopádně máme za sebou nádherný den strávený v litickém údolí. Arty prvně v životě viděl ovce a Dixy si užil nahánění kobyly s hříbětem. Ještě, že byla tam flegmatická. Už jsem ho viděla pod kopyty.
Jinak jsem ho dnes vážila a stále jsme na 20 kilech. Tak snad je to tam dobře. Vychrtlý mi nepřipadá. A taky mám super historku se srnkou. Ale to až příště. ;-)

Ovečkyyy

 

 Snažili jsme se o nějakou kloudnou fotku ve 4 - moc se to nedalo

 Touha po hraní byla silnější

 Tady Artík pro změnu pozoroval koně

  No a tady si na něj hrál - aneb cval v praxi

Způsobné štěně na cvičáku

Poslední souhrn novinek je tu a s ním i závěrečná série fotek, které jsem nestihla nahrát. Jde o takový mix všeho možného.

Takhle pěkně Arty spinká po cestě z Brna, kdy nás vozí kamarádi Péťa a Kuba. Tímto jim moc děkujeme za poskytnutí možnosti cestovat takhle pohodlně. Arty jako by chápal, že musí hezky spinkat, málo slintat a neprohánět se po autě - je to šikulka.

  

Další dvě fotky jsou z cesty na výstavu v Litoměřicích. Artík a Macaréna. Jsou to přibližně stejně stará štěňata a moc se k sobě mají. I když si Maky trochu udržovala odstup a jako správná dáma našeho mladíka od své klece nejdřív odháněla.

A nyní již samotný cvičák! Koná se každou neděli dopoledne v sousedním městě Česká Třebová. Jeli jsme tam společně s Jirkou a Dixym. A na to, že to byla naše premiéra, jsme si vedli celkem dobře. Trénovali jsme chůzi u nohy, otočky pravá a levá (to je víc cvičení pro mě, než pro psa, protože si stále pletu strany), potom vypuštění psa a následné přivolání. To bylo veselé, protože Arty vůbec nepochopil, že dostal volno a pletl se mi pod nohama. Přivolávala jsem ho asi z pěti metrů a přišel úplně v pohodě a hnedka. To se jen tak nestává. Pak se štěkalo na povel, házel aport, potom pan cvičitel psíkům nabízel hovězí na víně. Artíkovi by mohl nabídnout klidně starý rohlík - výsledek by byl stejný - chtěl by ho sežrat. Jenže tady šlo o to, aby si nebral od cizích - aby ho někdo neotrávil. Pak jsme se přivázali a odešli a opět jim bylo nabídnuto masíčko. Opět stejný výsledek. Ten hladovec by mě vyměnil za cokoli. Taky jsme zkoušeli odložení. Docela to šlo. Chodili jsme kolem sebe, psíci se očichávali. Víc si asi nevzpomenu. Nakonec se cvičila obrana, ale ta nás moc nezajímá a učit ji Artyho nechci, takže jsme se jenom dívali. Tady ale velkou pochvalu zaslouží Dixy, který byť velký pes, má problém se svým strachem. Pomalu jej ale překonává a už začíná trošičku bránit. Neschovává se páníkovi pod nohy a cení zubiska. Jirka byl nadšený, tak snad se to bude i nadále zlepšovat.

Pozn. byla jsem vděčná za své gumáky. V botaskách bych v mokré trávě nepřežila ani minutu, takže na to, že jsem si je vzala víceméně omylem, díky moc za ten omyl.

Taky jsme se tu setkali s naším kamarádem Brunem, (na fotce úplně vlevo), kterého cvičí náš lidský kamarád Pavel. Bruno patří mezi moc ukecané psy, celou dobu výcviku měl nějaké připomínky.

Arty při obraně s ledovým klidem pozoroval Dixyho.

Takhle vystavujeme ve snu - kéž by to šlo stejně i ve skutečnosti. Zatím jde však víceméně o výjimky.

Krása podzimu nás zastihuje každý den, takže jsme vyrazili ven, udělat nějaké ty fotky. Myslím, že se celkem povedly. Arty ochotně pózoval. Měl nové vodítko, tak se chtěl předvést. Máme asi 2,5 metru dlouhé přepínací vodítko. Je černé, pevné a jsem z něho úplně unešená. Ještě mám vyhlídnuté obyčejné krátké, kulaté, limetkově zelené u nás ve zverimexu. Úplně ho nepotřebuju, ale prostě jsem se do něho zamilovala.

Artush v pracovním procesu

Velký pes toho sežere fakt hodně a to vezměte v úvahu ještě fakt, jaký je Artush jedlík. Popelnice na nožičkách. A to samozřejmě něco stojí. Takže včera jsem doznala, že nastal čas, aby se na vydělávání peněz prcek začal taky nějak podílet.
Nejdřív jsme skládali letáky do sebe. Po pravdě řečeno, sama bych to měla rychleji. Ale on tak moc chtěl pomáhat. Nicméně vas musím varovat, pracant je to velmi lenivý. Víc spal než skládal. Jen mě občas po očku kontroloval, semtam se mi proběhl mezi sloupečky letáků, aby otestoval můj postřeh.
Nakonec jsem to i s jeho pomocí zvládla poskládat a šli jsme roznášet. Arty byl v ráji. Tolik pejsků za ploty, před kterými se mohl producírovat. Mně chvíli tekly nervy. Ale nakonec je našli dobré tempo pro nás oba a vážně jsme to roznesli!! Naše nová letáková dvojka se všem moc líbila a tak to možná příště zkusíme znovu.

Podzimní hrátky a návštěva kadeřníka

Buď se neděje nic zajímavého a není o čem psát, nebo se toho na druhou stranu děje hrozně moc. A to je ten případ právě teď. Výstavy, nové pole, kadeřník, cvičák, i roznos letáků. To všechno chci mít sepsané, jenom to prostě nejde tak často, jak bych ráda. Pokusím se tedy alespoň zpětně údaje doplňovat.

První série fotek je z Brna, kdy byl Artík těsně před stříháním. Bylo krásně a tak jsme blbli v poli, trénovali přivolání a já ho nechávala pořádně vyběhat. Kéž by takhle poslouchal celý život / případně ještě lépe. Má tak možnost dostatečně se vyběhat, mé nervy jsou v klidu, stále na něho vidím a na zavolání přijde. Byť se teda občas šourá a zdržuje to, jak to jen jde.

Regional show Litoměřice 2013

Včera, 12. 10., jsme byli v Litoměřicích na krajské výstavě psů. Artushe jsem ráno v kruhu předváděla já, odpoledne potom profi handlerka Jitka Svobodová, které tímto velmi děkuji. Rozdíl je opravdu obrovský. Nicméně, zase tak zlé to asi nebylo, protože Arty opět dostal hodnocení VN1 (tedy to nejlepší co mohl). Posudek se mi už líbí méně, ale to je zřejmě tím, že jsem si zvykla na mnohem delší a nadšenější posudky.

Posudek tedy zní: "Hezky se vyvíjející štěně, pevné úhlení, srst odpovídající věku, dobrý pohyb." A to je celé vážení. Ve srovnání s posudkem z Krajného je to takové chudé. Rozhodčí byla paní Libuše Ubrová a i tak jsme rádi, že nás vůbec ohodnotila. Byla zabalená do několika dek a evidentně jí byla zima. Asi i kvůli tomu se na náš ani neusmála nebo tak něco.

Jinak další údaje k mým statistikám - měli jsme pořadové číslo 237. A tady jsme nedostali ani tu mašličku. (Krajné = medaile, Liberec = mašle, Litoměřice = nic :D)

Na konci v soutěži štěňat tedy vystavovala Artushe Jitka, jak jsem už řekla. Štěstí nám to sice nepřineslo, protože to vyhrál rezavý pudl, ale i tak jsem byla nadšená. Při odchodu z kruhu, kdy jsem už Arta vedla já, protože Jitka se chystala do další soutěže, mě zastavil nějaký pán. Řekl, že nechápe, jak to ten rozhodčí vybírá, že ti nej psi odcházejí. Mrkl na Artushe. "To je nejhezčí štěně výstavy," řekl, "od koho ho máte?" Tak jsem se hrdě hlásila k panu Šedovi a CHS Mandygold, odkud můj brouček pochází. Prostě smůla na rozhodčího. Když jsem se potom dozvěděla, že ten pán byl ředitel výstavy. Takže pochvala dostala ještě větší hodnoty, než měla předtím.

Druhým želízkem ohni byla Macarena, ale v její kategorii to dostal čínský chocholatý psík.

Celkově jsme si výstavu užili, poznali spoustu nových psích i lidských kamarádů a zase nasbírali nějaké ty zkušenosti. Šlo o poslední výstavu roku 2013, které jsme se zúčastnili. Zakončujeme tedy sezónu s krásnými třemi VN1, na což jsme oba velmi hrdí.

Zde je video od Jitky Svobodové, Arty je hned první, užijte si to ;-)

Mandygoďáčci mají 5 měsíců

Tak takhle mi to původně bílé štěndo vyrostlo za tři měsíce u nás doma. Těžko se tomu věří, že ze sedmi kilo má najednou dvacet a z dvaceti cm má padesát.
Přeji Artushovi i všem bráškům a sestřičce z CHS Mandygold mnoho zdraví, sil ke zlobení a pevných nervů pro jejich majitele :)