Dřív jsem si myslela, že výstavy jsou o tom, že nafintěné
paničky cupitají v kruhu se svými nafintěnými pudlíky a někdo tam pak prostě
vybere toho nejhezčího a toho ověnčí plaketami a cenami. S tím, že psi u toho
trpí a strádají. Asi mi tuhle myšlenku do hlavy nepřímo nastrčili i naši a tak
jsem na svou první výstavu jela s obavami, co tam uvidím. Vzala jsem si jako
parťačku Káťu a jeli jsme do Brna na DuoCacib 2011. Hned na tu největší, jak
jinak.
Všude volně pobíhaly partičky psů stejných plemen. Majitelé
se na nás usmívali a nechali nás své mazlíky muchlovat a fotit se s nimi.
Všichni nám nadšeně popisovali své miláčky a přednosti právě té dané rasy.
Uchvátilo nás to. Asi dvě hodiny jsme stály u kruhu se setry a slintaly nad
gordony a iry. Angličany jsme nestihly, byli příliš brzy. Vůbec jsme nerozuměly
pravidlům, která se k předvedení psa vážou a už vůbec nás nenapadlo vidět
za krásnými psy hodiny a roky práce jejich majitelů. Prostě jen krásní běhající
psi, které jsme toužily mít doma. Jednou, za milion let.
Další rok jsem vyrazila na DuoCacib sama. Víc jsem se ptala.
Třeba jsem zjistila, proč je pes v danou chvíli na té či oné straně. VŽDY
MUSÍ BÝT BLÍŽE K ROZHODČÍMU PES. Taky jsem zjistila, že osoba, která psa
předvádí, je nazývána HANDLEREM. Rozdíl mezi profi handlerkami a „pouhými“
majiteli je většinou velmi snadné určit. Handlerka má většinou vlasy
v culíku, drdolu či copu. Nosí kostýmek a balerýnky a pes kolem ní neběží,
ale prostě se vznáší. Elegantně pluje kolem ní a vypadá to mnohem lépe než
upachtěný majitel, že kterého teče pot, tvář má zkřivenou soustředěním a jeho
pes nervózně cupitá kolem a nechce stát.
V tu chvíli mi bylo jasné – chci být handlerka. Jenže na
to už jsem byla stará. Ty slečny s tím začínají kolem 9 roku života. Mě
v té době bylo 22. Každopádně jsem se rozhodla psa si předvádět sama.
Prostě to nemohlo být tak těžké. (Doma jsem zkoušela vystavit naši jezevčici a
nejen, že jsem ani trošičku nedosáhla kvalit handlerek, ale ani jsem se
nepřiblížila stylu majitelů, kteří si vystavují sami.
Pořádného psa jsem prvně vystavovala na zahradě pana Šedy.
Bylo to strašné, ale byla jsem na sebe v tu chvíli hrozně hrdá.
DuoCacib se stal mojí srdeční záležitostí. V roce 2013
jsem tam vytáhla mamku, která byla stejně nadšená jako já, když jsem tam byla
prvně. A zatímco mamka se snažila poznat těch pár plemen, které znala. Já
chytala nová slovíčka. Tak např. KRUH je vlastně čtverec, na kterém je většinou
koberec (pokud je výstava uvnitř), který se ohraničený páskou a uprostřed sedí
rozhodčí a zapisovatelka, která píše do papírů hodnocení psa.
Rozhodčí si psa prohlédne v klusu i postoji (takto to
probíhá u setrů, u jiných plemen se to může lišit). Zkontroluje, jestli má
pejsek všechny zuby, správný skus, sestouplá varlata a další náležitosti. Velký
vliv má i to, jestli je pejsek u předvedení veselý či vyděšený. Poznala jsem i
lidi, kteří svým psům dávají ztišující léky, aby na výstavě vydrželi. Toto
jednání nechápu, naštěstí jich znám naprosto nepatrnou částečku. Většinu pejsků
tohle předvádění baví nebo jim alespoň nevadí, protože majitelé je na to
zvykají již od mala.
Na konci každé výstavy se ti nejlepší z každého plemene
i věku sejdou ve velkém kruhu, který bývá celý potažený kobercem. Tam se
vybírají ti nejlepší z nejlepších. A to je teprve podívaná.
Tak a to je všechno, co jsem o výstavách věděla, než jsem si
pořídila Artyho. Zdá se to jako dostačující. Taky jsem si to myslela. Jednou jsem
se prošla s Goldíkem po zahradě pana Šedy a hned jsem se viděla jako
krásná handlerka v kostýmku, která se svým psíkem stojí na bedně a přebírá
pohár za nejlepšího psa výstavy.
Musela jsem si nastudovat 3 oblasti kolem výstav: grooming,
handling a samotná ocenění a tituly. Začnu od začátku a vysvětlím to na
příkladech s Artíkem. Byla jsem a stále se považuji za stejného amatéra,
jakými je i většina mých přátel, co tento blog čte. Tak snad se ti zkušenější
neurazí.
ÚPRAVA SRSTI
Před výstavou je třeba psa trochu upravit. To „trochu“
záleží na tom, jak je pes starý – tedy jak dlouhou má srst. Na první výstavu
šel Artík akorát do sprchy, aby nebyl špinavý a pročísla jsem mu hřebínkem
ušiska, která si v té době stále máchal v jídle a byly od toho řádně
zaneřáděná. Kde jsou ty časy.
Na druhé výstavě už jsme dostali vynadáno, že není
ostříhaný. Nikdo nám tedy nevynadal doopravdy, ale poznámky byly. Takže před
výstavou v Litoměřicích jsme šli do salónu. Měla jsem za to, že ho paní
ostříhá a bude. Ten šok, když mému miláčkovi začala škubat chlupy na hlavě byl
děsný. A on ještě držel a vypadal, že se mu to líbí. Tomu se říká TRIMOVÁNÍ. A
u těchto plemen se dělat musí, jinak se jim na hlavě dělá taková ta chocholka.
Potom se protrimovala i záda, kde se srst místy trochu kroutila. Paní ostříhala
divokou změť chlupů na packách, drápky. Potom strojkem vzala vrchní část uší a
náprsenku. Vypadal potom jako mladý elegán. Ale té práce za tím. Platili jsme
kolem 420,- Kč a ještě nás paní ubezpečila, že až vyroste, tak to bude dražší,
protože bude víc práce. Strávili jsme tam cca hodinu.
Poslední stříhání už dělala profesionálka paní Naďa
Zahájská. Ta to se setry umí. I přes to, že Artík byl vykoupaný a načesaný,
zabralo jí stříhání přes hodinu a půl. Cena opět kolem 400 Kč. Cestu do Opavy
nepočítám.
Chtěla jsem si úpravu dělat sama. Ale když vidím, že i
profesionálce to zabere tolik času. Mně samotné koupání a sušení zabere kolem
hodiny. A až bude mít delší chlupy, čeká nás prý i fénování. Ještě, že ho Artík
miluje. No zatím se na vlastní úpravu necítím, nicméně jsem se na radu psí
kadeřnice rozhodla Artymu stojící chlupy vytrhávat. Fakt to zní děsivě, ale
jemu se to líbí. Je z toho nadšenější než z česání. Takže jsem
jednoho zimního večera strávila trimováním přes hodinu a pak jsem s lopatkou
plnou chlupů šla ukázat své dílo příteli. Zděšeně se podíval na lopatku a pak
na psa. S klidem konstatoval, že to vlastně vůbec není vidět. Nevím,
jestli se mi ulevilo nebo mě to naštvalo.
Takže tolik k mému pokusu o grooming. Zatím budu pouze
koupat, česat, fénovat a trimovat hlavu. Uvidíme, co bude dál.
HANDLING
Byla jsem pevně přesvědčená vystavovat si Artíka sama. Nějak
se to oba naučit musíme. Takže na první výstavě jsme prošli ohněm. V kruhu
si Artík lehnul a rozvalil před rozhodčí bříško. Paní byla moc milá a dokonce ho
podrbala. Jinak ale celkem tragédie. Když jsme postoupili do závěreček, tedy
soutěže, kde jsou ti nejlepší z každého plemene a věku, zkazila jsem to
pro změnu já. Místo abychom s Artíkem vzorně klusali. Prcek se rozhodl
kruh procválat. To že pak stál jako andílek už nikoho nezajímalo. CVÁLAT SE V KRUHU
PROSTĚ NESMÍ!
Podruhé v Liberci už to bylo celkem dobré, jen Artík se
celou dobu tvářil, jak hrozně trpí a já tomu taky nepomohla. Nicméně ve své
třídě jsme skvělý titul získali. V závěrečkách prostě vyhrál jiný vkus
pana rozhodčího.
Potřetí v Litoměřicích – to bylo zvláštní. Nešlo nám
to. Já běžela hrozně. Paní rozhodčí asi čekala profesionálnější přístup.
Nicméně ocenění nám dala. V závěrečkách jsem Artíka půjčila profi
handlerce Jitce Svobodové – šli krásně – nicméně opět zvítězil jiný vkus pana
rozhodčího.
Na poslední výstavě už šly s Artíkem jen handlerky. To
neznamená, že jsem na vystavování zanevřela. Učím se to, stále to trénujeme,
ale přijde mi škoda peněz, abych chodila na velkých výstavách já a kazila to
nám oběma.
Každopádně v tomto tématu jsem se naučila, že pes má
být veselý. Vystavovat se může v přirozeném postoji, tj. že se ho handler
nedotýká, ale stojí před ním. A nebo v klasickém postoji, kdy má levou
ruku pod hlavou psa a drží ji hezky vysoko a druhou drží ocas. Pravou nohou
může držet zadní nohy. Fíglů je tady spousta, zabírají jak na kterého psa.
Důležité je, aby vydržel chvíli stát, nechal si natáhnout nohy dozadu, přední měl
pěkně rovně před sebou a nechal si zvednout ocas, aby vynikla vlajka (dlouhé
chlupy, které jsou jeho ozdobou). Potom taky, aby klusal a ne cválal a např.
nekousal vodítko a podobně. Na tom všem pracujeme doma za panelákem. Myslím, že
naši sousedé už se na to obvyklé divadýlko těší. Děti na nás koukají z oken
a tatínkové kouřící na balkonech se dobře baví.
OCENĚNÍ A TITULY
Tohle téma je ožehavé a složité. Tedy alespoň pro mě. Stále
tápu. Ale tak zkusím vám to podat nějak smysluplně.
Máme 7 druhů výstav:
Oblastní –
nejmenší z uvedených – nízká konkurence, spíš pro psy z okolí. Lidé
se o ní mohou podělit o zkušenosti a absolvovat své zde své první výstavy.
Krajské – podobné
jako oblastní, nepořádají se pro lovecká plemena.
Klubové – pro získání
titulu Klubový vítěz, musíte na klubovou výstavu. Každý klub si pořádá svou. U
nás máme dva kluby pro setry. Česko moravský klub anglických ohařů a
Pointer-setter klub.
Speciální – pouze
jednou za rok, za předpokladu, že dané plemeno je chované ve více než jednom
chovatelském klubu
Národní – velká
výstava – nejvyšší titul – národní vítěz
Mezinárodní – na
mezinárodní výstavě se posuzují plemena uznaná FCI. Vítěz získá titul CACIB
Světové - jednou za rok v některé členské zemi –
letos to bude Evropská výstava a bude se konat na podzim v Brně! Nejvyšší
titul CACIB – světový vítěz
Třídy
Všichni psi se děli do skupin dle plemen. Tyto skupiny se
nazývají FCI a setři patří do VII. skupiny. Většinou jsou také společně
posuzováni ve stejném kruhu.
Vždy se nejdříve posuzují psi a potom feny. Jde se od
nejmladších po nejstarší.
Štěňata 4 - 6
měs.,
Dorost 6 – 9 měs.,
Mladí psi 9 – 18 měs,
Mezitřída 15 – 24
měs.,
Otevřená třída – od
15 měs.,
Pracovní třída –
od 15 měs.
Třída vítězů –
pro dospělé jedince, kteří získali alepoň jedno z následujících ocenění: Klubový
vítěz, -Vítěz spec. výstavy, Národní vítěz, šampión členského státu FCI nebo
Interšampion
Šampioni – na mezinárodních
výstavách – pro psy s titulem šampion členského státu FCI nebo titulem
Interšampion FCI
Veteráni (od 8
let). A potom jdou feny stejného plemene – opět štěňata, dorost, mladé feny…
Známky
Aby toho nebylo málo, tak teď už konečně k tomu, co
může Vás pes vyhrát, když úspěšně zvolíte typ výstavy i svou třídu. Jsou to
známky a tituly.
Známky - Dávají se jako ve škole.
Výborná (V)
Velmi dobrá (VD)
Dobrá (D)
Dostatečná
(Dost.)
Neoceněn (Neoc.)
Vyloučen z posuzování (Diskvalif.)
Odstoupil (Odst.)
Ve třídě štěňat a dorostu, což byl Artík, lze získat titul
VN (velmi nadějný) a VD (velmi dobrý). Díky nízkému věku nelze dát širší okruh
známek, protože psi stále rostou a vyvíjejí se.
Tituly
Vítěz třídy
Oblastní vítěz (OV)
Krajský vítěz (KrV)
Klubový vítěz (KV)
Vítěz speciální výstavy (VSV)
Národní vítěz (NV)
Nejlepší veterán (Nej. veteran)
Vítěz plemene (BOB)
CAJC - čekatelství šampionátu krásy mladých
CAC - čekatelství českého šampionátu krásy
Reservní CAC (R.CAC)
CACIB - čekatelství mezinárodního šampionátu krásy FCI
reservní CACIB
Finálové soutěže
Mladý vystavovatel (Junior Handling).
Nejhezčí pár psů
Chovatelské skupiny
Soutěž o nejlepšího plemeníka
Nejlepší veterán
Nejlepší.štěně
Nejlepší dorost
Nejlepší mladý jedinec (BIS Junior)
Vítěz skupiny FCI (BOG) – Best of Group
BOG znamená totéž co BIG (Best in Group)
Nejkrásnější pes dne - Best of Day
(BOD)
Vítěz výstavy (BIS) – Best In Show.